Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
30. 10. 2014 14:30

Babišovi lidé na obou koncích výplatní pásky? Prostě proto

ANO slíbilo zastavit plýtvání. Jeho čističi teď mají ideální příležitost zjistit a zveřejnit, proč stát utrácí za služby externích právníků.
Koláž Radmily Kleslové a Andreje Babiše z volební kampaně.
Koláž Radmily Kleslové a Andreje Babiše z volební kampaně. | Foto: Vojtěch Marek

Státní České dráhy posílají každý měsíc advokátní kanceláři Radmily Kleslové čtyřicet tisíc korun bez DPH, zjistil online deník Aktuálně.cz. Předmětem plnění je právní pomoc, jejíž detaily nejsou známy. Z šéfa drah Daniela Kurucze (dříve topmanažera v Agrofertu) se podařilo pouze vymámit, že JUDr. Kleslová „pro nás dělá legislativní věci, tedy návrhy dopravních zákonů, které s ní konzultujeme“ a konkrétně „nějaké legislativní záležitosti, které se týkaly depa.“

A to je vše, mluvčí drah odtušil, že „informace obchodního charakteru tisku poskytovat nemůžeme“ a sama advokátka odpověděla, že náplň její práce „je pochopitelně předmětem advokátního tajemství mezi klientem a advokátem.“

„Pochopitelně“? Nebo spíš „prostě tak a basta fidli“?

Ve víru státních financí nevypadá čtyřicet tisíc měsíčně jako bůhvíjak závratná suma. A Kleslová není jediným soukromým advokátem, kterého si erár najímá. Ale věc má hned několik podstatných ale:

Radmila Kleslová není jen soukromá právnička, ale i veřejná činitelka. Významná komunální politička, dříve místostarostka Prahy 10 za ČSSD, teď pražská šéfka vládní strany ANO. Už z tohoto titulu je nemožné, aby dotaz po tom, zač pobírá od státní firmy peníze, odbyla poukazem na „tajemství“. (Snad není nutné zatěžovat ji ani České dráhy dotazem podle zákona číslo 106 o svobodném přístupu k informacím.)

České dráhy byly (či jsou) velkorysým proplácením mnoha externích právníků proslulé od dob ministra Aleše Řebíčka. Šlo o stovky milionů, psalo se o jejich neprůhledném rozdělování. Už vědomí této neblahé tradice, tedy pokud na ni nechtějí zúčastněné strany navázat, by přece mělo vést k větší otevřenosti.

Protože jsme se jí zatím nedočkali, musíme spekulovat, proč má Radmila Kleslová smlouvu na dobu neurčitou (uzavřenou v roce 2011 za ředitele Petra Žaludy) a proč je měsíční odměna podle dostupných informací paušální, nevázaná na konkrétní zakázku a výkon. Chybí snad drahám tabulkové místo právníka, že si ho musí najímat jako externistu, placeného de facto jako normální zaměstnanec? Jako typ kontraktu mezi státem a soukromníkem to vypadá podivně. Mimochodem, advokátní kancelář JUDr. Radmila Kleslová dostala postupně v měsíčních „výplatách“ cca 1,6 milionu, čili zas tak v zanedbatelných částkách se tu nepřehrabujeme.

A pak je tu politicko-firemní kultura hnutí ANO. Stát by měl začít fungovat jako firma a šetřit, notoricky známé motto, se kterým šel Andrej Babiš do voleb i vlády. Mělo se konečně přestat plýtvat, státní správa měla změnit svou mentalitu („absolutně nejhorší resort podle mého názoru je ministerstvo dopravy“, vyjádřil se Babiš v lednu).

Média pak plnily zprávy o čističích, kteří z Babišova pověření vymetali ze skříní kostlivce a vítězoslavně odhalovali nepoužité notebooky a nadbytečné tiskárny. Součástí „velkého úklidu“ bylo i překvapení nad miliony, které úřady investují do externích právních služeb, aniž by bylo patrné proč.

Snad trochu toho údivu ještě zbylo i na České dráhy, ne?

I když se má stát řídit jako firma, nic to nemění na tom, že se daňový poplatník - drobný akcionář logicky zajímá, jak a proč jeho peníze obracejí jeho politici-manažeři. Vysvětlení „prostě proto“ je chabé – a obzvlášť v případě, kdy se lidé spojení s ANO pohybují na obou koncích pomyslné výplatní pásky.

 

Právě se děje

Další zprávy