Výročí 17. listopadu rozpoutalo vášně. V centru pozornosti stál Miloš Zeman. Část veřejnosti pobouřil a vyděsil tím, že v den výročí pádu komunistického režimu stál na pódiu v Praze na Albertově po boku Bloku proti islámu a hnutí Úsvit – Národní koalice, spolu s Martinem Konvičkou, Markem Černochem a dalšími antiuprchlickými esy.
O Konvičkově Bloku a dalších skupinách Čtvrtletní zpráva ministerstva vnitra o extremismu říká: „Tyto subjekty představovaly přímou konkurenci pro tradiční pravicové extremisty. Jejich rétorika, která se mnohdy pohybovala na hraně zákona, radikální politické požadavky a návrhy i způsoby mobilizace sympatizantů se prakticky nelišily od projevů krajní pravice.“ Prezidentovi lidé.
Ministr Jiří Dienstbier (ČSSD) k Zemanovu vystoupení s Konvičkou řekl: „Já jsem si nikdy neuměl představit, že hlava tohoto státu bude podporovat extremistické pozice, bude takovýmto způsobem rozdělovat, rozeštvávat společnost a především strašit lidi.“
Velké rozhořčení způsobilo to, že na Albertov, naprosto absurdně, nebyli tři hodiny před Zemanovým vystoupením vpuštěni studenti. Jak známo, právě studenti odtud začali svůj pochod 17. listopadu 1989. Miloš Zeman jim tedy Albertov odňal a věnoval ho islamofobům.
Prezident vyvolal vlnu odporu na sociálních sítích, ale taky mezi demokratickými politiky. Mnoho lidí ho považuje za velké nebezpečí pro tuto zemi, populistu, který nás může vyrvat z Evropské unie. Jeho nadbíhání fašisticky laděným skupinám budí strach: kam nás to táhne?
Strach není namístě. Zeman je z velké části jen nafouknutá bublina. Hledá uznání pro sebe. Není bez vlivu, ale jeho vliv je značně omezený. Můžeme to ilustrovat na více příkladech. Zeman nemá na své straně elity. Což je zásadní nedostatek. Bojuje s rektory, profesory, intelektuály, stojí proti němu demokratičtí politici, značná část studentů, ale i západně orientovaní podnikatelé, kteří si uvědomují, jak zásadní cenu má pro naši existenci (i ekonomickou) pobyt v EU. Ten však Blok proti islámu odmítá.
Limitovaná inteligence versus vzteklé štěně
Prezident budí děs neoprávněně. Jak se mimo jiné vysvětluje Albertov? Že ovládl policii, že vše řídí, málem vládne. Jenomže tak to není. Takovou moc nemá. Jenom předstírá, že tím vlivem disponuje.
Realita? Vyhrál přímou volbu na Hrad. To byl jeho vrchol. Poté nedokázal svrhnout nenáviděného předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. Musel ho jmenovat premiérem. Nezabránil ani tomu, aby se ministrem stal Jiří Dienstbier junior, kterého, jak včera sdělil mluvčí Ovčáček, ve volebním štábu prezidenta přezdili na „vzteklé štěně“.
Zemanova parta, SPOZ, po neúspěchu ve volbách potupně překřtěná na SPO (Zemanovo jméno bylo vypreparováno), je významná jak kolo bez šlapek na Tour de France. Vliv Zemana v zahraničí? Když má šanci, přiběhne za Vladimirem Putinem. Kývá čínským komunistům. A na Západě? Něco jako chřipka, politici se mu raději vyhnou.
Zeman rád předstírá, jak je důležitý, vlivný. Předstírá, jaký je státník. Na půdě OSN hovořil do takřka prázdného sálu o boji proti Islámskému státu. Jeho návrhy nikdo nezvedl, neprojednával, zapadly mezi prázdné řady židlí a uklízečka je vymetla.
Prezident je popisován jako velmi inteligentní politik. Má prý výtečnou paměť (pokud zapomeneme na Ferdinanda Peroutku), je dobrý rétor (i když jeho řeč na Albertově, jeho kritika value leaders, opinion leaders a opinion makers, byla spíš určena intelektuálům, které tak nesnáší). Jeho inteligence je limitovaná.
Příklad. Zeman tvrdí, že je úhlavním nepřítelem Islámského státu. Na tom dnes pochopitelně sbírá body. Výhoda: je to logický a správný postoj. Malér však nalézáme v tom, že doma, v Česku, dělá přesně to, co džihádisté potřebují. Rozeštvává tuzemce, zpochybňuje smysl Evropské unie, její podstatu.
Hledání kandidáta na Hrad? Bylo by fajn ubrat plyn
Džihádisté nepotřebují semknutý Západ. A Zeman se zasazuje, aby nás na Západě zpochybnil. Brojí proti Německu. Ničí domácí smír. Vytváří napětí. Doma posiluje strach. Přitom je nepředstavitelné, že by Islámský stát mohl porazit Evropskou unii, Ameriku, NATO. Ale nevadí, Zeman strach živí, vykládá, jak u nás zavládne právo šaría, a podobné bludy.
Stejně s demokracií: navenek vystupuje jako demokrat, ale podporuje Rusko a Čínu. Mluví o svobodě a právu na názor. Když však jde s konvičkovci na Albertov, policie tam nepustí studenty. A jeho mluvčí řekne, že příchod studentů na Albertov byla „připravená provokace“ a měli přijít jindy.
Nebezpečí, které Zeman představuje? Reminiscence na minulost. V předválečném Německu byli nepřijatelní Židé i lidé, kteří je podporovali. U nás jsou to uprchlíci. Zeman napadá z pozice hlavy státu oponenty. Na Albertově 17. listopadu mluvil o migrační krizi a o lidech, kteří soucítí s uprchlíky, o českých opinion leaderech: „Zpravidla jsou to rádoby elity, které se tímto způsobem snaží pouze zviditelnit, aniž by je kdokoli zvolil, a tedy oprávnil k takovému postoji.“
Pozoruhodné. Když řeknete, že máme dodržovat mezinárodní úmluvy o uprchlících, jen se snažíte zviditelnit? Když jezdíte pomáhat do zemí, které nezvládají nápor utečenců, snažíte se zviditelnit? Abyste bránili xenofobii, musí vás někdo zvolit? Klausovina na druhou. Opoziční smlouva pokračuje. Zeman si zřejmě nevšiml, jak Klaus dopadl.
Naprostou putinovskou perlou je pak myšlenka o „oprávněném postoji“. Abyste směli nabízet jiný názor, než má Zeman, musíte být zvoleni? To je totální, putinovsko-čínské popření smyslu podstaty občanské společnosti. Popření demokracie.
Zeman umí strhnout dav, své nespokojené a na všecko naštvané voliče. To je tak všecko. Zůstává bublinou, která splaskne a nic zásadního po ní nezbude. Už dnes je však na čase hledat, kdo ho vystřídá.
Do přímé volby musí jít kandidát, který má šanci vyhrát. U nás platí, že se funkce hradního pána přeceňuje. Vidíme v ní málem poloboha, ideál. Velkého myslitele, velkého spravedlivého. Bylo by fajn ubrat plyn.
Hledat někoho, kdo splňuje základní předpoklady. Nebude nás rozeštvávat, nebude nás vyhánět z Evropské unie a NATO, strkat k Rusku. O moc víc nepotřebujeme. Stačí slušný neškůdce. A ano, bylo by prima, kdyby nepil, nemluvil sprostě, neurážel lidi na potkání a nechal studenty přijít 17. listopadu na Albertov.
