Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
20. 7. 2015 10:55

Bělobrádkova mise v Mnichově: tajná, úspěšná

Pavel Bělobrádek se nemá z čeho zpovídat. Je div, že na takové gesto si do roku 2015 nenašel čas žádný člen českých vlád. Sudetští Němci jsou pořád tak trochu tabu.
Vysvětlovat není co. Buďto mu rozumíme, nebo ne.
Vysvětlovat není co. Buďto mu rozumíme, nebo ne. | Foto: Vojtěch Marek

Vicepremiér Pavel Bělobrádek se v Mnichově setkal se zástupci sudetských Němců. Navštívil Sudetoněmecký dům („takzvaný“ Sudetoněmecký dům, jak říká Jan Zahradil) a na památku obětí odsunu tu položil květiny.

Je příznačné, že celá akce proběhla v režimu jakéhosi polo-utajení a česká média se o ní dozvěděla až druhý den ze zprávy deníku Oberbayerisches Volksblatt. Dokonce něco tak lidského, jako jsou květiny k uctění památky, má u nás v případě sudetských Němců přídech tabu. Neuvěřitelné. Žádná fotka.

Pavel Bělobrádek udělal „obyčejnou věc“ a udělal správně. A vzápětí, vystaven kritice nebo alespoň pochybnostem, musel zdůrazňovat, že kytici položil jako předseda KDU-ČSL a jako křesťan a že s premiérem „nebyli domluveni“. To poslední je, pravda, trochu zvláštní, protože český vicepremiér v Sudetoněmeckém domě, jakkoli by to mohlo být běžné, politický význam určitě má, takže by předseda vlády o záležitosti předem vědět mohl.

Bělobrádek se ale nemá ani v nejmenším z něčeho zpovídat. Je div, že na takové gesto si do roku 2015 nenašel čas žádný člen českých vlád. Aha, zapomněli jsme: tabu.

Pro pořádek: vicepremiér se za nic „neomluvil“, šlo „jen“ o pietu a setkání s představiteli sudetských Němců. O to lišší jsou výčitky, že tím zneuctil památku českých obětí nacismu. Ta je nezpochybnitelná, to s tím přece nesouvisí. Gesto smíření a respektu k obětem kolektivní viny je univerzální. Nemá cenu závodit, kdo kolikrát před kým a jak hluboko smekl. Úcta, jakou dal najevo Pavel Bělobrádek, má význam pro obě dvě strany. Kdo tohle necítí, tak jako čeští komunisté, tomu snad může připadat, jako by se místopředseda vlády klaněl památce Waffen SS. Nesmysl.

Bělobrádek neudělal zdaleka nic tak „kontroverzního“, jak by se mohlo z některých ohlasů zdát, ani v kontextu české politiky a česko-německých nebo česko-bavorských vztahů. Nejméně počínaje deklarací z roku 1997 by to bývalo mohlo být úplně normální. A předloni premiér Petr Nečas přímo v bavorském zemském sněmu prohlásil: „Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny."

To je jistě ještě silnější než návštěva Sudetoněmeckého domu. Není vůbec třeba, aby ji Bohuslav Sobotka komentoval ano-ale…

Za Bělobrádkovo gesto se postavili TOP 09 nebo Pavel Telička z ANO. Jiní kolem něj našlapují opatrně, nebo ho přímo odmítají (KSČM, Jan Veleba, Michal Hašek, Zdeněk Škromach). Zdá se, že téma belzebub Sudeťák má ve společnosti stále pevné místo a od prezidentské kampaně 2013 se nic nezměnilo.

 

Právě se děje

Další zprávy