Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
17. 7. 2016 15:55

Berdych a spol. odmítli Rio. Tenisté a golfisté se obávají nejen viru zika, ale i olympiády

Nepříliš důstojné omluvo-výmluvy jsou důsledkem toho, že se tyto sporty na olympijské hry nehodí.
Olympiáda 2012 v Londýně byla něco jako druhý Wimbledon, tady byla účast a vášeň špiček větší. (Ilustrační foto z dvouhry mužů.)
Olympiáda 2012 v Londýně byla něco jako druhý Wimbledon, tady byla účast a vášeň špiček větší. (Ilustrační foto z dvouhry mužů.) | Foto: Reuters

Tři týdny před začátkem her kosí soupisky olympioniků virus zika… Ne, naštěstí jen obavy z něj. Tak zní oficiální zdůvodnění, proč do Ria de Janeiro odmítají jet, jako naposledy Tomáš Berdych a Karolína Plíšková.

Nemůžeme sportovcům číst myšlenky, ale říct, že je to celé trochu nápadné, se rozhodně dá. Zika – jeho hrozba je podle dostupných informací o dost menší než před několika měsíci – děsí tak, že jsou nuceni vyhnout se Brazílii, takřka výhradně golfisté a tenisté, tedy zástupce dvou individuálních olympijských sportů s nejvyššími výdělky nominovaných (golfisté jsou, pravda, ještě trochu jinde).

Esa světového golfu a tenisu přitom skoro celý rok tráví na cestách, často mezi světadíly. Pravděpodobnost, že přijdou do kontaktu s nějakou pro ně exotickou chorobou, je u nich nadprůměrná.

Účast na olympiádě odmítli kvůli zice první čtyři hráči světového golfového žebříčku: Jason Day, Dustin Johnson, Jordan Spieth a Rory McIlroy. Dělají si z nás dobrý den? Virus jim hrozí stejně jako dejme tomu plážovým volejbalistům, lukostřelcům, jezdcům, jachtařům. Ti ale přijedou. Stejně tak zprávy nehovoří o tom, že by se z her kvůli strachu z nemoci odhlásil nějaký pozemní hokejista nebo fotbalový obránce. Zika vypadá jako kamufláž. Zveličená pochybnost smíšená s tím, že se mi na olympiádu nechce.

Sportovní hvězdy, které dělají z komára velblouda, by přece měly být alespoň trochu zastoupené napříč disciplínami. Nejsou. Koncentrují se do dvou odvětví, která na olympijské hry moc nepatří. Olympiáda pro špičkové profesionální golfisty a tenisty, nebo alespoň většinu z nich, není nejdůležitější, nejprestižnější událostí. Úspěchu na ní nepodřizují svou přípravu. Golf se do programu her vrátil po 112 letech – a jeho hvězdy teď vzkazují, že to nebyl dobrý nápad.

Polo-pokrytectví kolem ziky připomíná: nemá smysl, aby se soutěžilo v individuálních disciplínách, ve kterých se nejlepším sportovcům na olympiádu moc nechce. Diváci touží vidět – a ti na místě za to i draze platí – prvotřídní výkony a nasazení. Když se někdo účastní bez vášně, nebo se dostaví prořídlá první garnitura, dočkají se těžko.

Olympijské hry provázejí velká slova. V olympijské chartě, jakési ústavě olympiád, například stojí, že „cílem olympismu je zapojit sport do služby harmonického rozvoje lidstva s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti“. Ideály se pak konfrontují s realitou: obří komercionalizací her, politikou a „sobectvím“ sportovců, extrémně talentovaných a trénovaných individualit. Ti před sebou vidí jiné mety než „životní filozofií, povznášející a vyváženě spojující v jeden celek zdatnost těla, vůle a ducha“. Pokrytectví v omluvenkách má svůj protipól v samotném aranžmá her jako setkání mládí světa spojeného jednou ušlechtilou myšlenkou. Ani tady si nenaléváme čistého vína.

Tenisté i golfisté (muži i ženy) jsou mimořádně vytížení a budiž jim přán nárok na odpočinek. Jejich profi-sezony a kariéry s olympiádou jakoby nepočítají, jsou i bez ní vyždímaní nadoraz. Z tohoto pohledu se není co divit, když se na hry dvakrát nehrnou. Nepříliš důstojné omluvo-výmluvy jsou důsledkem toho, že se jejich sporty na olympiádu nehodí.

 

Právě se děje

Další zprávy