Lidé se při debatách ptají, co je to ta občanská společnost. Někdy řeknou "ta vaše občanská společnost", ironicky, ale mě těší být s ní spojován. Protože občanská společnost je cosi jako "není mi jedno, co se okolo mě děje".
Uteklo 27 let od pádu komunismu. Za tu dobu jsme se změnili, přibylo lidí, kterým "není jedno". Za komunistů se většina starala o sebe, protože pak mohla lépe přežít. Pěstovala se povinná angažovanost, lidé se naučili předstírat, že mají zájem, ale neměli ho. Ti, co se opravdu starali, byli zavíráni a pronásledováni.
Nedávno jsem psal o tom, co zbylo po Havlovi, že se politikům podařilo takřka dokonale rozmělnit jeho představu o státu. Ale zbyla po něm živá, rozvíjející se, rostoucí skupina lidí, kterým "není jedno". Nelhostejní, nevolení i volení, aktivní lidé se zájmem o život jako celek.
Občanskou společnost nikdo neřídí, buduje a organizuje se sama. Nemá jednotné velení, spojuje ji jakýsi neuchopitelný jednotný duch, starost o věci, které jednotlivce přesahují, bezprostředně se ho netýkají, mohl by je nechat plavat. V malém jsou to příběhy blízkého okolí, nenechat si líbit manipulace, ničení prostředí, zastat se lidí v potížích.
Ve velkém zažíváme pohyb občanské společnosti nyní. A je to fascinující. Něco se stane, nějaká mez je překonána a rozjedou se desítky akcí. Nelhostejné v posledních letech často uvádí do pohybu Miloš Zeman. Zřejmě trpí bludem, že 28. říjen je něco jako oslava jeho narozenin a že si při ní může dělat, co chce.
Předvedl, že se dokáže vozit po osmaosmdesátiletém muži, který prošel koncentráky. Prezidentův totální nezájem o Jiřího Bradyho jako o člověka zaráží. A právě na jednotlivce, z něhož si moc udělá trhací kalendář, bývá občanská společnost extra citlivá. Zeman vyvolal hněv občanů.
Nechutné byly i tance okolo dalajlámy. Princip stejný: pokojný tibetský duchovní Zemana a spol. (Sobotku, Hamáčka, Štěcha) nezajímá. Jen se klepou před komunistickou Čínou. Kvůli vidině kšeftu zapřou Česko po roce 1989 a udělají z něj v klidu Česko před rokem 1989.
Co mají společného Brady a dalajláma
Když pozorujete dalajlámu a Bradyho, neunikne vám, že mají něco společného. Jakousi vnitřní jistotu a pokoj. Podobně je na tom ministr Herman. I on vystupuje s jistotou a pokojem. Nesvobodné Číně oddané politiky tohle dráždí, Zeman ten vnitřní pokoj nesnese, uráží ho. Občanskou společnost naopak přitahuje.
Reakce na zneužití Bradyho a dalajlámy je úžasná. Za rektory, kteří se nezúčastní pátečního ceremoniálu na Hradě, se postavili vysokoškoláci. "Po událostech posledních dní jsme se my, studenti a studentky českých vysokých škol, rozhodli ozvat proti chování prezidenta České republiky," píší v dokumentu, který podepsalo jednapadesát studentských spolků.
Přijdou v pátek 28. října v deset hodin dopoledne na Hradčanské náměstí na akci rektorů. Místo za Zemanem půjdou za Masarykem. "Opakované nepozvání rektorů na oslavy hlavního českého státního svátku bylo jen další v řadě událostí, kterými prezident útočí na akademickou obec a znevažuje její postavení ve společnosti," píší spolky.
Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima o studentech prohlásil: "Jsem na ně jako na členy akademické obce hrdý, stejně jako na to, že vědí, kde je jejich místo, i to, za jaké hodnoty a ideály je třeba bojovat."
Rektor Univerzity Palackého Jaroslav Miller udělí v pátek na Staroměstském náměstí v Praze Bradymu vyznamenání. Na Facebooku k tomu poznamenal: "Alespoň bychom zachránili čest České republiky a uctili člověka, jenž pro republiku něco udělal."
Ozvali se i někteří katolíci. A to i přes nepřehlédnutelnou, až podlézavou náklonnost českého šéfa katolíků Dominika Duky vůči Zemanovi. Na Hrad 28. října nepůjde plzeňský biskup Tomáš Holub. Stejně tak kardinál Miloslav Vlk, který řekl: "Už jsme zažili řadu kauz kolem fungování Miloše Zemana jako prezidenta. Tato je však, myslím, velmi flagrantní, a proto si zaslouží protest zdravě uvažujících občanů neúčastí na udělování státních vyznamenání, pakliže se s nimi takto kšeftuje."
Políček neuvěřitelně poníženému Štěchovi
Ostře promluvil na serveru Christnet.cz kněz Tomáš Halík: "Myslím, že letošní vyznamenaní by se měli dotázat svého svědomí, zda mohou sami za takových okolností beze studu vyznamenání přijmout."
Chystají se i další občanské podniky. Oslavu 28. října svolává na pátek na půl sedmou večer na Staroměstské náměstí předseda Starostů a nezávislých Petr Gazdík (STAN mají z politických stran k občanské společnosti asi nejblíže).
Část politiků jedná občansky, nelhostejně. Senátoři za KDU-ČSL a STAN zveřejnili společný nesouhlas s tím, že předseda Senátu Štěch podepsal prohlášení o oficiální politice Česka vůči Číně. Prohlášení podle nich mělo "neuvěřitelně poníženou formu" a bylo navíc vydáno v zájmu země, která "trvale porušuje lidská práva a není zárukou bezpečnosti pro liberálně demokratické země".
Lidovci, topka a ODS se nezúčastní oslav 28. října ve Vladislavském sále Pražského hradu. "... oslava tohoto státního svátku se zvrhává v nedůstojné politikaření, osobní osočování a vyřizování si účtů, popřípadě v osobní politickou prezentaci. My nechceme být součástí této hry," pravil Pavel Bělobrádek.
Čínomil Jan Hamáček, předseda sněmovny, svolává na čtvrtek slavnostní shromáždění poslanců, kde Bradymu předá ocenění. Hamáček se zjevně snaží napravit svoje potupné jednání. Podobně další čínomil, premiér Sobotka. Opět už upadl do své schizofrenní polohy (jednou kývá Zemanovi a Číně, podruhé demokracii). Bradyho chce ocenit za celoživotní úsilí o obranu lidských práv, svobod a obhajování humanistických a demokratických principů. Komické, jak Sobotka mění podoby.
Některým politikům jejich lásku ke svobodě věřit můžeme, jiným ne. Ale akce studentů a občanů dávají téhle zemi naději, že snad ještě úplně nezblbla a že ví, co má smysl hájit. Občanská společnost v Česku žije. Nepotřebujeme Blanické rytíře. Stačí občané.
