Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
19. 5. 2015 15:00

Poznávací znamení: jachta. Boháči se třesou před berňákem

Typický boháč je podle toho, co nám tvrdí politici, především chlap. Macho s libidem napojeným na drahou káru. Kdežto bohačky ani bohyně se v podstatě nevyskytují.
Nezlobte se, že vás obtěžujeme, ale vzpomněli jsme si, že jsme se vás nezeptali, jestli máte jachtu. Máte jachtu?
Nezlobte se, že vás obtěžujeme, ale vzpomněli jsme si, že jsme se vás nezeptali, jestli máte jachtu. Máte jachtu? | Foto: Scuderia Ferrari

Vláda v pondělí schválila návrh zákona o prokazování původu majetku. Můžeme mu klidně říkat zákon o majetkových přiznáních, i když nezavádí žádný další daňovým poplatníkem povinně vyplňovaný papír. Ovšem pokud si dotyčného nevyhlídne berňák a nevybídne ho, aby ukázal, kde na to či ono vzal. Pak se přiznat musí, a když se mu to nepovede, bude pykat.

Zákon dává správci daně do rukou značné a jen obtížně kontrolovatelné pravomoci. Riziko, že nebude měřit všem stejně, dokonce i kdyby chtěl, je značné. Ve volnosti pravidel, na koho se stát zaměří a jak s ním bude jednat, spočívá hlavní problém. Druhým jsou nepřiměřená očekávání blahodárného účinku zákona na boj s daňovými úniky a podezřelými milionáři. Mimochodem, asi nejznámější představitel tohoto druhu Ivo Rittig je prý před úřady sám oficiálně chudý.

Zákon bude vládní většinou v parlamentu pravděpodobně přijat a Miloš Zeman by ho mohl vetovat jedině proto, že se mu bude zdát moc mírný (o majetkových přiznáních už léta mluví, kudy chodí, a Zemanovci na nich postavili volební kampaň). Co bude zákon znamenat ve skutečnosti, nebude nejspíš jasné ani dlouho potom, co začne platit, což má být už za sedm měsíců.

Jak to má fungovat

Pokud daňový poplatník nebude schopen na výzvu správce daně prokázat původ svých příjmů a odhadovaná výše stanovené daně bude vyšší než dva miliony korun, správce daně stanoví daň podle tzv. zvláštních pomůcek. To znamená, že odhadne výši příjmů poplatníka na základě porovnání s nárůstem jeho majetku. Současně se stanovením daně předepíše penále až 100 procent. Pokud bude poplatník spolupracovat, penále bude činit 50 procent. V případě vyměřené daně do dvou milionů by mělo být penále 20 procent, což je standardní výše podle daňového řádu.

Ani dva hlavní členové vlády v tom nemají úplně jasno. Andrej Babiš: „Osobně neočekávám díky zákonu nějaké zázračné příjmy do státního rozpočtu. Je to zákon, který doplňuje pouze boj proti daňovým podvodům.“ Bohuslav Sobotka, o poznání vřeleji: „Vláda plní jeden ze svých klíčových závazků. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších kroků v boji proti daňovým únikům a daňovým podvodníkům za poslední roky.“

Čeho se ovšem chytit dá, je rétorika, která prokazování původu majetku provází. Slovník, jakým politici zákon prezentují a jakým se ho jeho zastánci snaží prodat veřejnosti (a oponenti jim ve stejném kódu oponují).

Především je třeba vykreslit „nepoctivé boháče“, aby bylo patrné, že „slušný člověk se nemá čeho bát“. Protože nevlastní jachtu (artefakt bohatství číslo 1) nebo ferrari (předmět doličný číslo 2). Zákon, který postihne majitele jachet a luxusních sporťáků, samozřejmě běžný daňový poplatník akceptuje, protože propadne dojmu, že se ho netýká a týkat nemůže.

Hra na „bič na boháče“ - ty nepoctivé, spěchají dodat socialisté i pravice se sociálním cítěním - je pitoreskní kombinací politické vypočítavosti a popletených představ o tom, jak se bohatý člověk pozná. Tyto představy politici (protentokrát položme důraz na mužský rod) nesdílejí jen tak zničehonic, ale prosakují k nim z širokých vrstev obyvatelstva. Krátce shrňme:

Boháč je především chlap. Bohačky ani bohyně se v podstatě nevyskytují, mají to těžké: bohatství se zásadně projevuje co nejokázaleji, aby si ho berňák mohl všimnout. Boháč je macho s libidem napojeným na drahou káru a vilu à la kmotr Mrázek. Společenské uznání čerpá z příslušnosti k nižším středním vrstvám oligarchie.

Zásadně neinvestuje do podružností, jako je zdraví, vzdělání, výchova rodinných příslušníků, osobní rozvoj nebo poznávání. Ani třeba do cenných papírů, proč? Kdo má peníze, pořídí si za to přece co – správně, jachtu! Pochopitelně má všechno napsané na sebe, žádné odklánění, žádné Panenské ostrovy ani firmy se skořápkou z lichtenštejnských právníků. Kde to žijete? Daňové přiznání smolí poslední den a v půl dvanácté večer s ním běží na hlavní poštu. Pardon, neběží, přijíždí ve ferrari. (Boháč kromě toho musí jezdit strašně rychle, to dá rozum.)

Někteří politici nám to servírují tak, jako by původ majetku měla přiznávat pouze primitivní karikatura podezřelého milionáře (řezník ve ferrari!). To je značně předčasná legenda. Majetek za sedm milionů (v Praze hodnota většího rodinného domu) bude přiznávat kdokoli, na koho berňák ukáže prstem. Velké ryby a jiní padouši by museli být úplně mimo sebe, kdyby se na to předem nepřipravili a nezařídili se, jak potřebují. Lidé, kteří se prý nemají čeho bát, budou čekat, jestli se je finanční úřad rozhodne zanalyzovat a oni v té zkoušce obstojí. Zneklidňující atmosféra ohlášeného zátahu na zbohatlíky.

 

Právě se děje

Další zprávy