Tento komentář jsme publikovali v první verzi ve středu 23. června ráno, když začalo britské referendum. Čtyřiadvacet hodin poté už víme, že se Brexit stal skutečností.
Byli jsme před Brexitem, budeme i po něm.
Jestliže s pátečním svítáním přijde špatná zpráva, že Britové se rozhodli opustit Evropskou unii, v první řadě bude třeba projít si prvotním šokem.
Když někdo blízký zemře nebo se něco špatného stane, nejdřív se člověku hlavou honí myšlenky, že to nepůjde zvládnout. Až později začne řešit, jak se s tím vyrovnat.
Evropská unie bez Británie bude smutná, neúplná, v krizi, pahýl. Někteří Britové a znalci Británie možná tvrdí, že tahle země nikdy nebude úplně evropská, na druhé straně to platí i o Evropě bez Británie.
Žádná země se tolik neotiskla do všeho, co lze považovat za Evropu a evropské. Napadá vás nějaký žebříček evropských nej - v čemkoliv -, aniž by v něm nefiguroval někdo britský nebo něco britského? Dejme tomu, kuchyně je možná výjimkou…
Namísto pláče a žehrání, jak Brexit oslabil Evropu a pomohl jejím nepřátelům, bylo by třeba minimalizovat škody. Zachránit, co se zachránit dá.
Dohodnout se s Brity na nových smluvních základech, co nejméně ohrozit vzájemný obchod. Nejhorší ze všech variant je ta, že se "Brusel" nebo vlády některých zemí budou chtít za Brexit pomstít.
Ozývají se hrozby, že Spojené království přijde o toto a o tamto a bude ještě litovat toho, co udělalo.
Příkladem je francouzský ministr hospodářství Emmanuel Macron. "Odchod z EU bude znamenat guernseyfikaci Spojeného království, které pak bude ve světovém měřítku malou zemí," prohlásil tento týden. A pohrozil, že Británie ponese následky Brexitu, včetně ztížených podmínek přístupu na jednotný evropský trh. (Guernsey je malý britský ostrůvek o rozloze 78 kilometrů čtverečních a 66 tisíci obyvatelích.)
Proboha, jen to ne. Velká Británie bude pořád velká, důležitá a inspirující. Jistě nějak půjde zařídit, aby Češi (Evropané) mohli nadále na ostrovech studovat a pracovat, aby tam české (evropské) firmy mohly dál vyvážet, aby v Česku (Evropě) byly dál britské investice. Aby Češi (Evropané) a Britové společně čelili bezpečnostním hrozbám.
Zůstat v Unii je samozřejmě nejlepší řešení. Ale když ho Britové odmítnou, neměl by být přece problém vymyslet nějaký přidružený status k Evropské unii. Hlavně ať nikdo netvrdí, že to nejde.
Pokud se k tomu na obou stranách kanálu La Manche nenajde vůle, tak by to teprve byl pořádný průšvih, ne Brexit. Stejně tak jako případný rozpad Evropské unie by sám o sobě nebyl takovou katastrofou ve srovnání s tím, kdyby se o něj postaraly silné a vítězící populistické, krajně pravicové, nacionalistické strany.
Pokud nechceme, aby takové v následujících desetiletích dominovaly, musí být případný rozchod s Brity bez křiku, urážek. A musí se zachovat, co se dá zachovat.
Británie byla, je a bude náš spojenec, i kdyby zrovna teď v referendu mírně převážili ti, kteří o spojenectví s námi moc nestojí.
