Slovenští voliči poslali do parlamentu neofašistickou Kotlebu - Lidovou stranu Naše Slovensko. Implantované jméno předsedy komplikuje skloňování názvu, ale o to teď nejde. Od voleb se řeší hlavně to, proč lidé stranu volili, z jakých důvodů posbírala osm procent hlasů.
Přitom se zdůrazňuje, že i když kotlebovci často působí jako náckové, mluví jako náckové a chovají se jako náckové, řada lidí jim nedala hlas ani tak ze strachu z imigrantů, kvůli zášti k menšinám nebo z nostalgie po Slovenském štátu. Ale proto, že v nich vidí řešení nezaměstnanosti, korupce nebo politického klientelismu. Změnu.
Jaká témata voliče LSNS pálí nejvíc: 81 procent jich uvedlo korupci, 73 procent nezaměstnanost, 72 procent zdravotnictví, jen 69 procent imigraci a přijímání běženců, zjistili sociologové z agentury Median. Podpora LSNS podle nich "může přicházet i od lidí, kteří si nejsou plně vědomi extremistické povahy a minulosti strany".
Zdá se, že Marian Kotleba neuspěl ani tolik proto, že volá Slovensko Slovákům, ale díky tomu, že byl jednou z věrohodných alternativ v "normálních", "ne-extremistických" otázkách. Vyvozovat z toho, že tím pádem jsou i on a jeho strana "normální" a "ne-extremističtí", že to vlastně neofašisté ani nejsou, by byl ovšem nesmysl. Nebezpečný omyl.
Před první, ještě neúspěšnou kandidaturou na banskobystrického župana (2009) se Kotleba prezentoval slibem, že "odstraní nespravedlivé zvýhodňování nejen cikánských parazitů". Podtrhněme spojku nejen: je klíčem k jeho politickému poselství dodnes. Samozřejmě že slibuje zatočit s "nepřizpůsobivými" všeho druhu, ale nejen to: jeho důležitým terčem jsou i takzvaně prohnilé elity, establishment politiky a byznysu. "Tlustí kocouři". Už za jeho županství (2014) zavlál na banskobystrickém krajském úřadě transparent: Yankees go home, Stop NATO.
Kotlebův mix: otevřená nenávist k příslušníkům menšin, fašizující design (uniformy apod.), nahrazení zkažené mocenské vrstvy zdravou, příslib zlepšení ekonomických a sociálních poměrů. Nic z toho nejde oddělit a vnímat zvlášť, jde o syntetický program v jednom balení.
V ještě svobodných volbách v letech velké hospodářské krize slibovala něco podobného německá NSDAP. "Chléb a práci". "Pryč s papaláši". A samozřejmě návrat národní síly, hrdosti a důstojnosti: "Německo, probuď se!" Slovenští neofašisté používají apely stejného druhu jako Hitlerova strana před nástupem k moci.
Někteří namítají, že mnoho, možná většina voličů LSNS si přece nepřeje "fašismus", ale jen pořádek a slušné živobytí. To je pravda. Ale protože z Kotlebovy politiky není možné vypreparovat tu či onu část podle toho, jak "nápadně fašistická" je, musí volič zároveň akceptovat, že nutnou podmínkou "pořádku" a změny s velkým Z jsou například útoky na menšiny. Čili musí být tak trochu hluchý a slepý.
Jedním z poslanců za LSNS byl zvolen osmadvacetiletý Andrej Medvecký, obžalovaný z ublížení na zdraví z rasové nenávisti. Podle svědků v listopadu 2014 napadl občana Dominikánské republiky s výkřiky "Zabijte toho negra, nemá tu co dělat. To je tvůj konec!". Pak si na něj klekl a bil ho pěstmi, jeho bratr ho kopal do břicha a do hlavy. Muž se léčil třicet dní.
Medvecký ještě před převzetím poslaneckého mandátu odstoupil. Nahradit ho má 22letý Milan Mazurek, který se podle deníku SME na sociálních sítích netají obdivem k Hitlerovi. "Na videu je vidět, jak nadává muslimům, které později napadli při protestech proti islamizaci u bratislavského nádraží," připomněly noviny.
"Pouliční rasismus", útoky na lidi kvůli odlišnosti, je bohužel odpornou součástí slovenské reality. Asi větší než té naší. K mediálně nejznámějším případům patří útok na basketbalistku Denise Wilsonovou na košické ulici v roce 2008. Před rasisty utekla do McDonaldu a bránila se židlí. "Volala o pomoc, ale lidé se raději odvraceli," popsal tehdy událost šéf klubu.
Jak tohle všechno souvisí s volebním úspěchem Mariana Kotleby - už druhým? A s diskusí, občas až naivně korektní, jestli je Kotlebova strana opravdu "tak hrozná", nebo jen "trochu prudší"? Velmi. Společnost, zdá se, postupně vstřebala, že takové věci se prostě dějí, většina je sice odmítá, ale až příliš se s nimi naučila žít. Lidí, pro které přes to nejede vlak, asi postupně ubývá.
Mouhamadou Seye, fotbalista Dubnice, v roce 2008 deníku SME řekl: Zatím se mi stalo jen (!) dvakrát nebo třikrát, že mě cestou přes park někdo urážel nebo mi nadával do opic. Radši jsem odbočil. Zvykl jsem si, že někdo se mnou není spokojený, protože jsem černoch, tak co můžu dělat? - Přizpůsobil se.
Rasismus a nenávist není vzorkem Slovenska, ani před volbami, ani po nich. Ale vstřebaný "všední rasismus" se podepsal na tom, pro kolik lidí je Kotlebova strana společensky únosná a její předseda akceptovatelný jako politik. Neofašismus buď poptávají, nebo nevnímají, nebo jim nepřijde tak podstatný, vnitřně si to zlehčují: mlátit cizince sice není O. K., ale dá se s tím žít.
Kotlebův vzestup dokazuje, že sebeobranné mechanismy čerstvě demokratické společnosti nezafungovaly. Varování pro nás: vždyť Češi se od Slováků letorou a soudobou historickou zkušeností liší jen málo.
