Vzápětí nato, co se George Clooney oženil - což je v tomto případě nutná, nikoli postačující podmínka, stanovila sázková kancelář William Hill kurs na to, že bude v roce 2016 kandidovat na prezidenta Spojených států. 20:1, to vypadá jako férová nabídka. Zjevně jde o alespoň trochu reálnou možnost. O dost pravděpodobnější, než že Elvis žije na Marsu.
Když mohl být prezidentem Ronald Reagan, proč ne George Clooney? Je tu sice pár drobných rozdílů, ale charisma a sex-appeal jsou základ.
Oba politiko-herci se ovšem liší ve dvou věcech. I kdybyste nevěděli, co Clooney dělá a říká ve svém volném čase, už z jeho filmů – dobře, z Dannyho parťáků asi úplně ne – bezpečně poznáte, že to není republikán. A pak: přesně o půl století starší Reagan byl politikem dlouho předtím, než si to namířil do Bílého domu a uzbrojil komunismus. Mimo jiné byl osm let guvernérem Kalifornie. To Clooney je pořád ještě pouze angažovaný umělec (mírový posel OSN, zprostředkovatel charity, člen americké Rady pro zahraniční vztahy). Kandidovat rovnou na prezidenta, to by byl vážně přímočarý start. I když prezidentského kandidáta už ve filmu hrál…
"Nikdy mě to nezajímalo. Nedaří se mi dělat kompromisy, které jsou nutné pro zvolení," komentoval možný vstup do politiky v roce 2011. Hlasy, že by se jednou mohl stát „demokratickým Reaganem“, to samozřejmě neumlčelo. Bylo by smělé brát teď Clooneyho svatbu jako důkaz, že do toho chce praštit i v politice. Ale čirá utopie to není. Bylo by to hodně překvapivé, ale ne nepatřičné.
Clooney by sice byl nováčkem v politice. Ale je to politický člověk. S politickou stopou v životopise, s čitelnými politickými názory a skrze film s velkým vlivem na veřejné mínění. Že není politiko-profesionálem a chybí mu jistý typ zkušenosti, by byl značný handicap, pokud by se chtěl stát nejmocnějším politikem světa. Ale je to nepřekonatelná překážka?
Proč to vlastně řešit? Protože můžeme porovnávat. Náš „Clooney“ (ne že by byl bez charismatu, ale to hlavní jsou v jeho případě peníze) už dokonce nějaký pátek v politice figuruje a jmenuje se Andrej Babiš. Přeskočil naráz celý politický kariérní žebřík. A přesto donedávna tvrdil, že žádným politikem vlastně není. Prostě mu nezbylo nic jiného, než páchat dobro skrze vládnutí. Miláčkem davů proti své vůli.
Oba dva jsou ne-politici, životem v politice nezakořenili, ale mají potenciál lídrů. Až na to, že Clooney by nikdy neřekl, že bude řídit stát jako firmu. To by ho v životě nenapadlo (ačkoli je i filmovým producentem). Hesla Ano, bude líp a Yes we can jsou de facto totožná. Neříkají nic moc a zásadní je, kdo je bude aplikovat v praxi. Jestli člověk jako Babiš, s vizí státu-firmy, jehož osobnosti při vší úctě schází ne-ekonomická dimenze, což se nemůže neprojevit v jeho politickém počínání. Nebo jestli člověk jako Clooney, méně zaměřený na výkon a měřitelný výsledek, ale se silnějším vědomím širších souvislostí.
Kdybych si mohl vybrat, koho raketově vynést do prezidentského úřadu, tak určitě spíš typ Clooney než typ Babiš. Spíš typ kultura než typ byznys.
Pravděpodobnost, že bude pěstovat politiku jako kulturu, jako zprostředkování dialogu a tlumočení a vyvažování zájmů, je vyšší v tom druhém případě. Kdybych si mohl vybrat, koho raketově vynést do prezidentského úřadu, tak určitě spíš typ Clooney než typ Babiš. Spíš typ kultura než typ byznys.
A jsme u českých záležitostí. Prezidentská volba na přelomu let 2017 a 2018 se blíží, a neklesne-li mezitím Babišova hvězda, bude klíčové, koho miliardář do boje vyšle, koho podpoří. Je možné, že se dohodne na pokračování s Milošem Zemanem. Nebo že do toho půjde osobně. V tom případě by bylo prospěšné, kdyby se rozloučil se státem-firmou a pokusil se osvojit si nějaké výše zmíněné „clooneyovské geny“. A například přestal o válce na Ukrajině říkat, že „není politik, který by měl toto téma jako prioritu“, což je ostatně kuriózní výrok i od prvního vicepremiéra vlády.
Nebo Andrej Babiš – protože uvnitř hnutí ANO žádný vyložený adept prezidentství neroste – získá nějakého „českého Clooneyho“. Sežene někoho zvenčí. Měl by se domluvit s někým dostatečně politicky emancipovaným a popsaným, a to i ve vlastním zájmu. Takový kandidát má největší šance, ukázala volba 2013. Pokud by Babiš přesto prosadil „hvězdu“ bez srozumitelného politického příběhu, mohlo by to skončit katastrofou. Z klobouku vytažený lídr může snad fungovat v komunálu, na Hradě by to bylo příliš velké riziko.
Anebo nás Babiš všechny převeze. A George Clooney si v Bílém domě podá ruku se Zdeňkem Škromachem.
