Bývaly časy, kdy Temelín zatěžoval vztahy mezi Českem a Rakouskem. Zmínka o jihočeské elektrárně sice stále patří k bilaterálnímu diplomatickému folklóru, ale jinak je na temelínské frontě už dávno relativní klid.
Pořád ještě ale máme asi v paměti doby, kdy to tak nebylo a Rakousko se pokoušelo spuštění elektrárny zabránit. Někteří politici (konkrétně Svobodní, jejichž prezidentského kandidáta Norberta Hofera dnes podporuje český prezident) hrozili vetem vstupu Česka do Evropské unie. Aktivisté blokovali hraniční přechody a oblepovali vesnice nápisy Stoppt Temelin.
Z jednoho důvodu se hodí připomenout tyto časy právě teď. Najdeme v nich totiž mnoho společného s dnešními debatami o úplně jiném tématu – o islámu.
Mnoha Čechů se protitemelínská kampaň dotýkala, pokládali ji za nespravedlivou. Oprávněně. Temelín je podle mezinárodních kritérií bezpečná a moderní elektrárna. Jaderná energetika neškodí a neohrožuje okolí víc než mnohé jiné průmyslové činnosti, spíš naopak. Do srovnávání třeba se spalováním uhlí nebo kamionovou dopravou vůbec nemá smysl se pouštět.
Češi správně a logicky poukazovali na absurdity rakouského postoje. Proč bojujete zrovna proti jaderné energetice, a ne proti daleko škodlivějším odvětvím průmyslu? Proč vám vadí Temelín a o Dukovanech v Rakousku skoro nikdo neví? Proč netlačíte stejně tvrdě na Německo a Švýcarsko? Proč Rakousko kupuje proud od „jaderných“ sousedů?
Jinými slovy – Češi dokázali hravě odhalit vnitřní rozpory v postojích, které byly nespravedlivé vůči nim samotným. Jenže – mnozí nejsou ochotní vnímat úplně stejné rozpory v postojích, které jsou nespravedlivé vůči někomu jinému – muslimům.
Kampaň českých antiislamistů je stejně absurdní jako svého času rakouské protitemelínské protesty. Jestliže se Češi tehdy správně ptali, proč Rakušané odmítají jadernou energetiku, jejíž éru poznamenalo jen několik vážných nehod, měli by se dnes ptát, proč antiislamisté paušálně démonizují duchovní a kulturní prostor půldruhé miliardy lidí kvůli mizivému procentu radikálů ochotných k násilí.
Pokud Češi odhalili dvojí metr u rakouských blokád, které se týkaly Česka, ne však Německa či Švýcarska, pak by měli být schopní vnímat například i licoměrnost požadavku na zákaz rituálních porážek zvířat, který se ale vztahuje jen na muslimskou, ne však na (zcela totožnou) židovskou praxi.
Jestliže Češi kroutili hlavou nad tím, že Rakušané jsou alergičtí na Temelín, přičemž Dukovany (starší a blíž k hranicím) nechávají v klidu běžet, pak by jim měla být podezřelá také třeba halasná kritika postavení žen v islámu z úst lidí, kteří nechávají násilí na ženách bez povšimnutí, pokud ho páchá kdokoliv jiný než muslimové. A tak by se dalo pokračovat.
Argumentace protitemelínských i protiislámských bojovníků je děravá z jednoduchého důvodu – ani u jedněch nejde na prvním místě o autentické, skutečné obavy, ale o ideologii a vlastní prospěch. Protitemelínské aktivisty štědře sponzorovala hornorakouská vláda, čeští antiislamisté se touží dostat na politické posty. Jakékoliv, hlavně dobře placené.
Rakušané se Temelína nebojí o nic víc než Češi islámu. Blízkost Temelína například nemá absolutně žádný vliv na ceny nemovitostí v hornorakouském pohraničí (viz reportáž ČT, v níž jsem se této skutečnosti kdysi věnoval).
Podobně i většina Čechů chápe, že zemi s ani ne půlprocentem obyvatel hlásících se k islámu hrozí v dohledné budoucnosti leccos, ale určitě ne islamizace. Že s kamenováním na Staroměstském náměstí se budeme i nadále setkávat pouze jako s projevem úchylek některých jedinců z našich vlastních řad.
Samozřejmě, určitá míra obav v obou případech roli hraje. Černobyl i Bataclan byly skutečné tragédie a mohou se bohužel zopakovat. O důvod víc odmítnout děravé a pokrytecké pseudoargumenty a trvat na seriózní diskusi o rizicích spojených s jadernou energetikou i soužitím s muslimy.
Hesla „Stoppt Temelin“ nebo „Islám v ČR nechceme“ k tomu nijak nepřispívají – jen dokazují, že obě skupiny aktivistů spojuje ještě jeden důležitý prvek. A tady se dostávám k filmu zmíněnému v názvu komentáře.
Den nezávislosti vypráví o invazi nepřátelských mimozemšťanů na Zemi. Prezident USA se nejprve pokouší s jedním z mimozemšťanů vyjednávat a státnicky promlouvá o tom, že by obě civilizace mohly najít způsob, jak žít vedle sebe. Příšera to odmítá.
“A co tedy máme dělat?” ptá se šéf Bílého domu.
“Zemřít!” zní jasná odpověď.
A je jasno. Debata končí. Lidé po zbytek filmu bojují (a pochopitelně zvítězí).
Co to má společného s islámem či Temelínem? Ve filmu ukončil jakoukoliv další diskusi ultimativní požadavek. Nemůžete diskutovat s někým, kdo po vás požaduje nesplnitelné.
Stejně jako onen návštěvník z vesmíru jednaly protitemelínské spolky, když požadovaly takzvanou „nulovou variantu“, tedy nespuštění elektrárny. Stejně se chovají antiislamisté, když požadují „zákaz islámu“. Obojí je nesplnitelné (pokud tedy nechce Česká republika spáchat energetickou sebevraždu, případně se znovu stát totalitní zemí).
Absolutní požadavek ukončuje diskusi dřív, než začala. Ledy kolem Temelína se pohnuly ve chvíli, kdy Rakousko ustoupilo od nulové varianty a soustředilo síly na zajištění maximální bezpečnosti. To byl cíl, na němž se obě strany shodly, a mohla začít věcná debata o vedení vysokotlakého potrubí, kontejnmentu, včasném varování a podobně.
Stejný průlom potřebujeme i v otázce islámu. Témat, o kterých musíme mluvit, je spousta – od obligátního zahalování na veřejnosti až po kontrolu nad tím, kdo a co káže v českých mešitách. "Systém včasného varování" je stejně důležitý pro únik radiace jako pro případ radikalizace muslimů žijících mezi námi.
Nejprve je ale třeba naučit se ignorovat ty, kdo se ve skutečnosti pokoušejí diskusi bránit vznášením ultimát.
A stejně jako v případě útoků proti Temelínu musíme odmítat neférovou argumentaci – i když tentokrát nemíří na nás samotné.
