Občas se stane, že nějaká informace, která by správně měla vzbudit pozdvižení, zůstane jen tak trčet v prostoru. Reakcí na ni je pokrčení ramen, maximálně povytažené obočí.
Nejnovějším úkazem tohoto typu je zpráva, že ředitel ČEZu Daniel Beneš podle policie (a jejích odposlechů) dohazoval předloni Janě Nagyové šéfa policejního útvaru zvláštních činností (který má na starosti odposlechy). Na tom, aby místo dostal Stanislav Hájek - životopis dodám, říkal Beneš Nagyové -, mu očividně záleželo, protože podotkl, že je to funkce důležitější než někteří ministři.
Šéf ČEZu naprosto nemá v popisu práce vysokou policejní personalistiku. A pokud ji provozuje po pracovní době, měl by mu to někdo rychle rozmluvit.
Tenhle vedlejšák generálního ředitele strategické energetické firmy by byl skandální sám o sobě. Že Beneš shodou okolností našel zalíbení ve stejném kandidátovi jako Jana Nagyová (která do toho měla co mluvit asi tak jako Beneš) a Ivo Rittig, je jen přitěžující okolnost.
Šéf ČEZu přece naprosto nemá v popisu práce vysokou policejní personalistiku. A pokud ji provozuje po pracovní době, měl by mu to někdo rychle rozmluvit. S takovým privátním koníčkem se Daniel Beneš, mimochodem majitel bezpečnostní prověrky s přístupem k tajným informacím, mění v bezpečnostní riziko.
Nové podrobnosti o kooperaci Nagyová-Beneš ovšem nevyvolaly žádný větší rozruch. Většina médií je vyhodnotila v duchu „to se přece ví“. (Daniel Beneš podle policie figuroval jako „poradce“ už v případu trafik pro trojici Tluchoř-Šnajdr-Fuksa.)
Beneše, který překročil své pravomoci, žádný politik nevyzval k rezignaci. Dnešní pravicová opozice se drží zpět, protože tehdy seděla ve Strakovce. A ve vládě panuje status quo Babiš-Sobotka, Benešovo policejní angažmá ani jednoho z nich nijak nevzrušilo.
Nové podrobnosti o kooperaci Nagyová-Beneš nevyvolaly žádný větší rozruch. Většina médií je vyhodnotila v duchu „to se přece ví“.
Babiš čeká, až do dozorčí rady ČEZu budou zvoleni noví, tedy i jeho lidé. Až pak se přihlásí s kandidátem na šéfa. Sobotka hodlá vedení ČEZu „hodnotit na základě hospodářských výsledků a plnění cílů daných akcionáři“, což je instantní citát jak z jiné planety. Když bude firma plnit cíle, podle téhle logiky ji může řídit i Frankenstein.
Když byl Daniel Beneš v roce 2011 postaven do čela ČEZu místo Martina Romana, dostal od vlády jasnou misi číslo 1: Temelín. Tento úkol byl ovšem nedávno završen, respektive anulován a odložen na neurčito. Kromě toho pokračuje policejní vyšetřování některých obchodů ČEZu z Romanovy éry, u kterých Beneš jako výkonný ředitel byl pochopitelně také. Beneš je sice odborník, ale kdyby politici chtěli, nepochybně by na jeho místo našli i jiné, minimálně srovnatelné lidi: a hlavně, podstatně méně zatížené minulostí.
Přesto to momentálně kupodivu vypadá, jako že Beneš tu seděl, sedí a bude sedět. Bohorovnost je zarážející. Nikdo se důrazně neptá, proč vůbec šéf ČEZu doporučoval šéfa policejních odposlechů. Jaký měl motiv? A jak, odkud věděl, že Hájek je zrovna ten pravý? To jsou vážné otázky, měly by být veřejně zodpovězeny a Beneš by měl v čele klíčové polostátní firmy tak či tak skončit.
