Také Úsvit byl vždycky stranou jednoho muže. Na rozdíl od Víta Bárty a Miroslava Sládka si ovšem Tomio Okamura své poslance nepojistil žádným milionovým úpisem. Přesto jeho projekt po úterku směřuje k témuž – rozpadu a odumření. Byla to jen otázka času.
Rozštěpit až po „zákulisní puč“ hnutí o devíti členech je totiž tak snadné, že by bylo nenormální, kdyby to někdo neudělal. Devět lidí nemívá politická strana, ale podměrečná stolní společnost v restauraci Na Růžku. Šéfova židle je pak vždycky na dosah, takže vratká.
Úsvit uspěl ve volbách a inkasuje státní příspěvky politickým stranám a hnutím, tak jako jeho konkurenti. Subvence z kapes daňových poplatníků se ale nevyplácejí jen tak – strany by na oplátku měly plnit svou roli v demokratické občanské společnosti, čili například usilovat o zakotvení ve veřejném životě a získávání lidí pro své ideje. Což se obvykle projevuje například budováním členské základny (ne jen sdílením Facebooku generálního tajemníka). Členstvo má být mimo jiné podstatným zdrojem financování, což je u strany o devíti lidech krutá parodie.
Neboli to, že strana dostává od státu několik milionů ročně „na činnost“ (teď je řeč jen o takzvaném stálém příspěvku, ne o dalších dotacích) a za ně se ani neobtěžuje zvýšit počet členů na dvouciferné číslo, je spíš případ pro Ústavní soud. Jestli má strana jednoho nebo devět lidí je v podstatě jedno. Okamura mohl a asi měl zůstat senátorem, vyšlo by to levněji.
Odstavení předsedy, který propůjčil své jméno přímo do názvu, pravděpodobně pro obě části mladé mini-partaje znamená postupný zánik na úbytě. LIDEM (vzpomínáte?) byli dokonce několik měsíců ve vládě, a kde je jim konec.
Post-okamurovské křídlo se okamžitě přihlásilo k francouzské Národní frontě, čili program alá Okamura platí. Z čehož vyplývá, že ambice na podíl na vládní moci teď nemá, protože české lepenovce si po boku ČSSD, ba ani ANO, nelze místo lidovců při nejlepší vůli představit. Vypadá to tedy na opoziční a později mimoparlamentní hněď. Pokud se neobjeví schopný populistický lídr minimálně Okamurova formátu.
A sám předseda? Bude ve Sněmovně solitérem podobným Jiřímu Paroubkovi? Při své pověstné hyperaktivitě by se možná, když mu ubude práce s řízením hnutí, mohl konečně zapsat do nějakého z parlamentních výborů. A začít schůzovat jako ostatní poslanci, protože na přímou demokracii to zatím nevypadá.
Anebo - za tři roky jsou prezidentské volby...
