Každý, kdo má internet a sleduje různé debaty, každý, kdo jde občas do hospody nebo jede vlakem či tramvají, vnímá, jak se u nás ujímá negace, útočnost, jak je česká společnost rozeklaná, nenávistná, cloumá jí strach.
Nevládní organizace Člověk v tísni zkoumala "Projevy nenávisti v online prostoru a na sociálních sítích". Výzkum probíhal od konce června do konce září 2015. Zaměřen byl na nenávistné projevy určené lidem z odlišných zemí a kultur – primárně na migranty.
V tu dobu téma migrace zcela uchvátilo veřejný a mediální prostor. Hate speech (nenávistné projevy) se šíří jako epidemie. Vážnost té změny vystihuje citát Marshalla McLuhana, kterým je výzkum uveden: "Hitler za svoji politickou existenci přímo vděčil rozhlasu a systémům veřejného ozvučení." Dnes je to navíc televize a internet.
Výzkum Člověka v tísni sledoval dění na Facebooku coby nejaktivnějším sociálním médiu, dále česká digitální média a diskuse pod články na zpravodajských webech. Označil hlavní zdroje hate speech, názorové vůdce, klíčové platformy a centra šíření nenávisti. Popsal nejrozšířenější "vyprávění" či řeči (často lži a pověry) o migraci a migrantech.
Jaký je poměr mezi odmítáním a přijímáním převážně muslimských uprchlíků? Cca osmdesát procent komentářů je negativních až nenávistných, zhruba dvacet procent komentářů pozitivních, neutrálních či nerelevantních. Poměr bohužel zřejmě do značné míry kopírující postoje české veřejnosti.
Kdo plodí nenávistné výlevy na téma migrace či islámu? "Více než dvě třetiny producentů hate speech tvoří muži. Producenti hate speech se rekrutují z věkové kohorty cca 35–50 let, mladší lidé jsou mezi nimi zastoupeni spíše výjimečně... Mnozí z nich mají středoškolské či vysokoškolské vzdělání technického či ekonomického zaměření." Překvapivé? Ano. Jádro nenávisti tvoří základ české společnosti. Široká, rozhodující skupina obyvatel, voličů.
Výzkum shrnul i hlavní výtky odmítačů migrantů: islám a muslimové ohrožují „naši“ civilizaci, kulturu, hodnoty, způsob života, ženy a děti, budoucnost, bezpečí, právo, důstojný život, státní zřízení, státní suverenitu. Nemáme je k nám pouštět, tak se bránit. "My" se vydáváme za nositele pozitivních hodnot (bezpečí, právní řád, demokracie, křesťanské hodnoty, úcta k druhým a k jejich životu a zdraví), "oni" jsou nahlíženi jako nositelé hodnot negativních (sexuální násilí, rozvrat naší civilizace, zavedení vlastní ideologie a práva, poroba).
Lajkovací soutěž, čtenost, klikání
Nutno zde připomenout, že k nám, do Česka, islámští uprchlíci stále ještě nechodí, muslimů zde žije pramálo. Klíčovou roli v šíření odporu vůči příchozím hrají média. "Portál Parlamentních listů má již za sebou delší historii šíření nenávistných projevů, hoaxů apod. Parlamentní listy se ve snaze o dosažení co nejvyšší čtenosti snaží publikovat co možná nejkontroverznější texty s chytlavými titulky. Cíleně také budují konfrontační schéma mezi jednotlivými názorovými proudy a podněcují tak reakce čtenářů," uvádí výzkum.
A ještě: "Parlamentní listy se třikrát umístily v žebříčku deseti nejsdílenějších textů na českém Facebooku, když jejich články během 24 hodin získaly nejvyšší počty lajků, sdílení a komentářů. Pokaždé šlo o texty s protimuslimským a antiimigračním tématem."
Nejde jen o Parlamentní listy. Klíčový je přístup médií ke svému obsahu a ke čtenářům. "Lajkovací" soutěž, logická snaha o co nejvyšší čtenost, o počet kliknutí (souvisí s reklamou a ziskem), o sdílení, to všecko ovlivňuje téma, obsah i titulek textu.
Klasická média, která se usadila na internetu, soutěží o přízeň s Facebookem (a zároveň ho samozřejmě hojně využívají, jinak to nejde), s různými facebookovými skupinami i jedinci, s porůznu šířenými virály (nakažlivě atraktivními videi).
Střetávají se nejen různá média, klasická, neklasická, tedy nová, ale především různé přístupy k informacím. Hrubě řečeno: jedni zůstávají odpovědní, ostatně musí, za informace, které poskytují, mohou být pohnáni před soud. Druzí dnes nemají de facto žádná omezení. Sami si určují, co a jak zveřejní, pustí do světa. Podstatnou roli hraje "pokušení" uspět u čtenáře (lépe by bylo napsat u diváka) za každou cenu.
Svět s pravidly a svět bez pravidel
Internet se stal hlavním zdrojem šíření nenávisti (viz Facebook). Mnozí si to uvědomují, ale zatím to vypadá jako nezastavitelný proces. Žijeme ve dvou paralelních světech. V jednom platí jakás takás pravidla, ve druhém žádná. Svět bez pravidel má mnoho obhájců, neboť je vydáván za jediný svět svobody. Internet slouží jako nová víra, náboženství, spása. Ač v mnoha případech propaguje nenávist.
Autoři výzkumu píší, že "mechanismy kontroly a cenzury ze strany provozovatele služby jsou na Facebooku nefunkční a nahlašování škodlivých příspěvků je úspěšné jen v minimální míře". Společnost Facebook postrádá kapacity k rozpoznání a potírání hate speech. Policie zde taky nefunguje. Proto ty dva odlišné světy.
Přesto překvapuje, že se lidé veřejně hlásí k nenávisti, že volí fašizující, xenofobní, rasistickou polohu. Výzkumníci Člověka v tísni došli k závěru, "že velká většina autorů nenávistných výroků není ve svém jednání vedená snahou někomu uškodit a vědomě činit zlo, ale naopak pozitivní motivací a snahou o společensky prospěšné jednání". Hlasatelé násilných kroků proti migrantům či muslimům se domnívají, že konají Dobro.
Žijeme nejen ve dvou paralelních světech, v jenom s pravidly a druhém bez pravidel, ale ještě ke všemu zažíváme hluboký hodnotový zmatek. Nenávist ve jménu Dobra. "Topte je v moři, ať se sem nedostanou," čtete na Facebooku. Ve jménu Dobra. Hate speech často mluví o eurokultuře a eurohodnotách. Ale co to je? Značně sekulární Evropa přestává rozlišovat pojmy, jako je Dobro a Zlo.
Výzkum Člověka v tísni je cenný. Ale pro koho? Pro šiřitele nenávisti ve věku 35 až 50 let zřejmě nikoli. Pro politiky? Pro elity? Je to další varování, abychom za "lajky, sdílení a čtenost" neprodali odpovědnost. Jinak nenávist Evropu okupuje ve jménu ochrany civilizace a Dobra.
