Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
16. 6. 2015 17:05

Hladina strachu ve veřejném mínění stoupá

V obavách před nápadnými, internetem ostře nasvícenými hrozbami zvenčí se snadno přehlédne, že existují také naše vlastní, soukromá nebezpečí. Nepřítel strach mezi ně rozhodně patří.
Nebezpečím je i náš vlastní strach z cizího zvětšený skrze média, to ale v průzkumu nebylo. Ilustrační foto.
Nebezpečím je i náš vlastní strach z cizího zvětšený skrze média, to ale v průzkumu nebylo. Ilustrační foto. | Foto: Reuters

Agentura STEM přišla v úterý s novým průzkumem na téma Co považuje česká veřejnost za nebezpečí pro naši zemi. Je to zajímavé a znepokojivé čtení.

Z výsledků především vyplývá, že hladina strachu ve veřejném mínění stoupá. Z mezinárodně-politických jevů, které dostali dotázaní na výběr a měli je známkovat podle toho, jakou míru nebezpečí jim přisuzují, šly za poslední roky nahoru úplně všechny, kromě „živelních katastrof v důsledku změny klimatu“ a „politiky Číny“. Rapidně v porovnání s rokem 2011 vzrostl pocit nebezpečí spojený s „islámským fundamentalismem“, „přílivem uprchlíků“, ale také s „politikou Ruska“ (podrobné informace najdete v grafu níže).

Víc než před čtyřmi i osmi lety se obáváme mezinárodního organizovaného zločinu, terorismu, situace na Blízkém východě. A také „národnostních menšin v naší zemi“. Ty jako „velké nebezpečí“ prý bere už 44 procent lidí!

Průzkum zkoumal názor na ta potenciální nebezpečí, která mají kořeny vně České republiky. Až na výjimku zmíněných menšin, jejichž zařazení na seznam „výbušných otázek“ je ale problematické.

Foto: STEM

Proč, že hrozí nebezpečí, sílí ze dvou základních důvodů. Zaprvé reálných. Chaos a války na Blízkém východě a v Africe, nová vlna terorismu, Islámský stát, válka na východě Ukrajiny, ruská expanze. Zadruhé virtuálních. Reálné zdroje nebezpečí, ale i zdroje zčásti domnělé nebo vykonstruované, jsou mnohem víc než dřív zesilovány sociálními sítěmi a internetem vůbec. V roce 2007, dokonce ještě v roce 2011 by si hrdlořezové z Islámského státu neopatřili přes Facebook ani poloviční „reklamu“, než jakou mají teď. Uživatelé sdílejí, uživatelé se děsí, uživatelé sdílejí zděšení. A nejde jen o Islámský stát.

Sdílení pocitu ohrožení prosakuje ze sociálních sítí do myšlení a z myšlení do reality.

Nebezpečí se jeví ještě mnohem nebezpečnější, než jaká jsou - to je podstatný důsledek dramaticky rostoucí „facebookizace“ našeho vztahu s realitou. Tento efekt využívá propaganda, ale působí i bez ní, pocit nebezpečí se šíří „facebookovým samopohybem“. Každý se může veřejně děsit a hrozit. Máte slovo! Není těžké společně propadat dojmu, že se blíží konec světa. Pro někoho je to dokonce vzrušující.

Co z těch nebezpečí, na která se průzkum ptá, známe jinak než skrze média? Bojíme se čím dál strašidelnějšího obrazu, to je pochopitelné. Drak z jeskyně řve stále hlasitěji. Ale rostoucí pocit ohrožení je třeba podělit mezi realitu a mediální bubáky. V jakém poměru, nevím, průzkum na to nemám.

Bohužel, předpokládatelnou reakcí na obavy před vnějším světem jsou ploty všeho druhu. Před nebezpečným světem se stáhnout ještě víc do sebe. Na vlastním prostoru za plotem utužit režim, ne rozšiřovat prostor svobody. A ze skrýše jukat do světa Facebookem (viz výše).

V obavách před nápadnými hrozbami zvenčí se snadno přehlédne, že jsou i jiná, domácí nebezpečí, a pak taky naše nebezpečí vlastní, soukromá, ne tak efektní. Nepřítel strach mezi ně rozhodně patří.

 

Právě se děje

Další zprávy