Způsobů, jak se může místopředseda Senátu Parlamentu České republiky prosadit na stránky Mirroru a jiných bulvárních listů s mezinárodním věhlasem, je relativně velmi málo. V podstatě jedinou schůdnou cestou je něco provést. Zdeňku Škromachovi se to podařilo. Obojí.

Jeho hodnocení „Fotí kdekdo. Ale je vidět, že jsem zaujal.“ platí. Je nezpochybnitelné. Pokud si odmyslíme detail, že kdekdo není ústavním činitelem na terezínské tryzně na památku obětí holocaustu.

Proč by o tom jinak ten Mirror psal, že. 99,9 procenta jeho čtenářů do včerejška netušilo, že Zdeněk Škromach existuje. Detaily stranou, politik XY ze země YZ fotil selfíčko v bývalém koncentračním táboře – to je i pro náročný britský bulvár zpráva.

Spravedlivě řečeno, přímý důkaz v tomto případě schází. Selfie-master Škromach sice na televizním záběru drží aparát, jako by fotil selfie, tváří se u toho, jako že fotí selfie, ale jestli to opravdu bylo selfie, s naprostou jistotou nevíme – předmět doličný na Facebooku vystaven nebyl. „Fotil jsem si dokumentaci z akce, jako vždy a stejně jako mnoho dalších.“ Určitě. Když si něco někde dokumentujete, také přece fotíte s paží nataženou vpřed v úhlu 45 stupňů, usmíváte se, a nefotíte to, co máte před sebou, ale pozpátku, že. Jako vždy.

A vůbec, kdoví jak to bylo. Uživatel Zdeněk Škromach je přece zkušený sociální publisher. Tak kdyby si chtěl pořídit parádní selfíčko, vzal by si na to snad selfie stick, ne? Tak vidíte.  

Vloni se Škromach zvěčnil na památku s hejtmanem Olomouckého kraje Jiřím Rozbořilem a dalším kolegou u pomníku obětem vypálení obce Český Malín nacisty. Tady dokument existuje, autor se na něm zubí jako na fotce z dovolené.

Vypadá to, že Zdeněk Škromach se stává průkopníkem nového sociálně-fotografického žánru – odrůdy selfie zvané melfie (memorial-selfie). Jenže bohužel, melfie už znamená něco jiného, a to selfíčka s použitím zrcadla (mirror-selfie). Ta senátor nepořizuje. Asi. Hezký den.