Další vraždění. V Tunisu. Teroristé napadli budovu parlamentu a muzeum Bardo. Bylo zabito 20 turistů. Oběti podle posledních informací pocházejí z Polska, Španělska, Německa, Itálie a Tuniska. Dvaadvacet turistů z Francie, JAR, Polska, Itálie a Japonska utrpělo zranění, také dva Tunisané.
Dva útočníci stříleli z kalašnikovů. Oba byli policií zabiti. Jejich dva až tři komplicové jsou nyní podle zpráv tuniských úřadů pronásledováni. Místní zákonodárci v době útoku právě projednávali protiteroristický zákon. V parlamentu se měli nacházet soudci, představitelé armády, politici a novináři. Je možné, že to útočníci věděli.
Premiér Habíb Síd na tiskové konferenci řekl: „Je to kritický moment v naší historii a zlomový moment pro naši budoucnost.“ Teroristé v posledních letech útočili spíš na příslušníky bezpečnostních složek, ne na cizince. Ale v září 2012 zaútočili na americkou ambasádu a v roce 2002 se na ostrově Džerba odpálil řidič nákladního automobilu – zahynulo celkem 21 lidí.
Kdo vraždil? Podle premiéra Sída skupinu mohlo tvořit až pět lidí. „Dva vedli operaci a byli zabiti. Naše zprávy ještě nejsou konečné. Těmto dvěma mužům mohli pomáhat ještě dva nebo tři další,” oznámil. Mluvčí tuniského ministerstva vnitra Muhammad Alí Arúj upřesnil: „V muzeu Bardo zaútočili teroristé.“ Zatím se přesně neví, jací to byli teroristé.
Odhaduje se, že až tři tisíce Tunisanů odešly bojovat za Islámský stát v Sýrii a Iráku. Ministerstvo vnitra dodává, že okolo devíti tisíc (!) mužů zadrželo kvůli podezření, že odcházejí válčit do Sýrie. Toto pondělí tuniští policisté udělali zátah na čtyři teroristické buňky. V únoru zatkli 32 islamistů, kteří plánovali teroristické útoky.
Nedá se s jistotou říci, zda byli zamýšleným cílem útoku turisté, nebo spíš politici a návštěvníci parlamentu. Tunisko je první arabská země, kde na konci roku 2010 začalo „arabské jaro“. Lidé tam povstali proti autoritářské vládě. Stát nešel cestou kupříkladu Egypta, vyhnul se chaosu, ale není příliš politicky stabilní a čelí ekonomickým potížím.
Tunisko, země arabského jara
Je to země s novou, revoluční ústavou, která poskytuje širokou náboženskou svobodu a jako první v arabském světě zaručuje ženám stejná práva jako mužům. Na konci loňského října ve volbách vyhrála strana Nidáa Túnis (Hlas Tuniska). Porazila islamistickou Stranu obnovy, jež si po revoluci v roce 2011 udržela převahu. Na konci prosince 2014 byl pak prezidentem zvolen sekulární kandidát Kaíd Sibsí.
V Tunisku to tedy vypadá takto: islamisté prohráli volby do parlamentu, prezident je sekulární a ústava moderní, ale zřejmě právě proto odtud radikální islamisté přebíhají k Islámskému státu (IS). Podle expertů tuniští radikální islamisté posílají své následovníky do Sýrie, kde je trénují na boj (vraždění) v Tunisku.
Dá se předpokládat, že vraždili teroristé z IS. Tvrdí to alespoň, ovšem bez dalších důkazů, „ministryně zahraničí“ Evropské unie Federica Mogheriniová. Islámský stát si proti sobě touto tragédií poštval další arabskou zemi. Můžeme doufat, že vyhlídky Islámského státu nejsou dobré. Jen z pouhého pudu sebezáchovy bude muset být okolními zeměmi zlikvidován. Je nebezpečnější pro arabský či islámský svět než pro Západ a další země.
Dost možná s tím vůdci IS počítají, je to součást jejich taktiky. Džihádisté se pak začnou vracet do zemí, odkud přišli (Tunisko, Jordánsko a další arabské státy, Francie, Itálie, Británie, Německo, Belgie atd.) A budou tady pokračovat v útocích a vraždění. To je jejich jediný skutečný program. Ne šíření islámu, ale vytváření chaosu, nestability, rozvratu. Ideálem je pro ně Libye, zem naprosto rozvrácená. Oni jí pak mohou nabídnout svůj řád...
Tunisko je závislé na cestovním ruchu. To je s nemalou pravděpodobností důvod, proč byli masově vražděni turisté. Zabrzdění cestování do Tuniska by pro zem znamenalo ekonomickou katastrofu, přinejmenším další velké potíže. A dost možná se to stane. Kdo by jel na dovolenou do země, kde se turisté vraždí po desítkách?
Západ v islámském světě často chyboval. Řada akcí se nepovedla (viz Irák, Libye, Afghánistán atd.). Ale teď se díky Islámskému státu a jeho šílené, vražedné politice může stát západní svět znovu spojencem. Je jedno, jestli teroristé vraždí v redakci Charlie Hebdo, nebo v muzeu Bardo. Spojuje nás společné ohrožení. V tom spojení, v té sdílené hrozbě se skrývá naděje. Evropa musí arabský svět v boji s Islámským státem maximálně podpořit. Jiná rozumná cesta neexistuje.
