Jsme světoví. Ráno si nahodíme počítač a „projedeme“ globální novinky. Starší generace si večer pustí zprávy, užší výběr novinek také z ciziny. Kde koho zavraždili, kolik padlo lidí ve válkách plus nějaká „pikoška“, jak kočka uvízla na rozpálené střeše a tahali ji dolů. Jak někdo držel ženy ve sklepě. Jak se odpálil další sebevražedný atentátník. Jak se hádá Obama s Netanjahuem. Máme pocit, že jsme informovaní, znalí, in.
Do toho ještě rádi cestujeme. Nejvíc lidí s cestovkou samozřejmě. Většinou k moři nebo za „aktivním odpočinkem“. I z našich cest a letů nabýváme pocit, že svět známe, že mu rozumíme, že se orientujeme. Ano, orientujeme se v hotelu či bungalovu.
Ve skutečnosti víme málo. Víme málo i o zemích, které se nás bezprostředně dotýkají, mají na nás zásadní vliv. Naše „bliky“, blesková nakouknutí jinam přes internet nebo skrz televizi, jsou nedostatečné. Jistě, existují výjimky, kupříkladu o konfliktu na Ukrajině můžeme z médií zjistit hodně, skoro denně se o něm podávají zprávy, věnují se mu publicistické pořady, mluví o něm experti. Ukrajina je výjimka. Ale třeba o Rusku, které v konfliktu hraje klíčovou roli, víme strašně málo.
Proto je tak cenný festival dokumentárních filmů Jeden svět. V Praze běží od 2. do 11. března, pak pokračuje v dalších městech. Nabízí pohledy podstatně hlubší než ony „bliky“. Dokument popíše jeden segment, třeba vztah ruské společnosti k homosexuálům, a vy si odtud můžete udělat poměrně pevnou, živou představu, jak se věci mají.
Film Putinovy „Děti 404“ je děsivý. Uvědomíte si, co se stane, když stát zavelí k pronásledování „jiných“ lidí, zde lidí s jinou sexuální orientací. Dívenka Jelena Klimovová založila internetovou stránku Children 404 (404 neboli Not Found je stavový kód ze skupiny klientských chyb, vracený serverem v případě, že požadovaný soubor nebyl nalezen). Homosexuální teenageři na ní vyprávějí, aniž by uvedli své jméno, co mají za sebou, co prožili doma a ve škole.
Putinova uzákoněná šikana
Dozvíte se, jak se žije nedospělým homosexuálům, dětem-gayům a dětem-lesbám v Rusku poté, co v polovině roku 2013 vešel v platnost zákon na ochranu dětí, zákon Vladimira Putina, který zakazuje „propagaci netradičních sexuálních vztahů“ mezi dětmi. Za porušení hrozí vysoká pokuta. Taky lesba Jelena Klimovová čelí tlaku. Je obviněna, že na svých stránkách propaguje homosexualitu. Soud ale nakonec propagaci neprokáže.
Pro nás je důležité vědět, jak funguje moderní ruská společnost, kým a jak je ovládána. V Dětech 404 to vidíte jak na talíři. Šikana ve škole, snadno probuzená nenávist k odlišným, proklínání, označování za ďábly, za zbytečné, kteří se neměli narodit. Útoky od vlastních rodičů, které vedou až k sebevraždám. – Ale vidíte taky Rusy, kteří se propagandě ubránili a těmhle zavrženým dětem pomáhají. Což dokument posouvá do nadějnější roviny. Právě tihle lidé jsou fascinující, jsou to příklady, vyvolávají touhu je následovat.
Na Jednom světě se dostanete leckam. Nelze psát o všech filmech, není možné je ani vidět, to není v silách člověka, který chodí do práce. Ale shlédnout jich aspoň několik se vyplatí. Divák má šanci vidět věci jinak, vnímat, jak jsou po světě, nejen v Rusku samozřejmě, lidé pronásledováni, jak se brání, jakou mají odvahu.
Trhákem festivalu je snímek Virunga. Získal nominace na Oscara, ale o to vlastně nejde. Ten dokument vás vcucne, pohltí, protože je v něm jakoby všecko, smysl života. Vztah k přírodě, v níž žijeme a kterou bezohledně ničíme. Zastupuje ji konžský národní park Virunga, sousedící s národními parky Volcanoes ve Rwandě a Ruwenzori v Ugandě. Klíčovou roli hrají vymírající horské gorily, o které se starají ochránci parku. Goril zbývá méně než devět set.
Stárnoucí transsexuálové a sloní muži
Do toho vtrhne dravý byznys, který jde bezohledně za svým. Velká ropná společnost Soco sídlící ve Velké Británii chce v části Virungy těžit ropu. I když to zákon zakazuje. Ve snímku Virunga sledujete příběh lidí, kteří hlídají se zbraněmi v ruce park (od roku 1994 jich ve střetech s pytláky zemřelo přes 120) a starají se o gorily jako o svoji rodinu. Skrytou kamerou vidíte taky lidi, kteří chtějí vydělat a rozpoutají kvůli tomu válku. Což je v Kongu a okolí zřejmě nejlehčí věc na světě. Úžasný film.
Fascinující je taky belgicko-německý dokument Poslední opona. Popisuje divadelní pohybové představení Gardenie, ve kterém vystupují zestárlí transsexuálové a homosexuálové. Díváte se nejen na útržky divadla, ale jdete s herci domů a sledujete, jak žili, co dělali, čím trpěli. Vyprávějí.
Takhle jde pokračovat dlouho dál. Poslední sloní muži, snímek o mahautech, vodičích slonů, a o muži, který celý život lovil slony, umírá a chce se s nimi smířit. A zase je tu motiv ohrožené přírody, lesa, kde sloni žijí a který kambodžská vláda prodává kaučukovým firmám. Sloni ztrácejí svoje přirozené prostředí. Dozvíte se, jak vznikli: člověk snědl magickou rybu a stal se slonem.
My bychom dnes potřebovali sníst magickou rybu a stát se člověkem. Člověkem s touhou a srdcem. Člověkem vzdorným jako čínský umělec Aj Wej-wej, o němž šly dokumenty na minulých ročnících Jednoho světa.
Festival se v Česku opakuje léta. Potkáváte na něm většinou mladé lidi. Dívají se na příběhy zoufalců, skutečných lidí, kteří nejsou vymyšlení a kteří stojí osaměle proti systému, proti přesile. Bojují. Nevzdávají se. Což je něco, co nám často geneticky chybí a chybělo. Schopnost se bránit, jít hlavou proti zdi, bojovat, vzít to na sebe. Festival nabízí hrdiny, které tolik potřebujeme. Hrdiny slabé, odsouzené k prohře, a o to obdivuhodnější. Hrdiny typu křehké lesby Jeleny Klimovové.
