Teprve stížnost pro porušení zákona, kterou podala bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková, dostala Lukáše Nečesaného z vězení. Byl odsouzen za pokus o vraždu kadeřnice v Hořicích v Podkrkonoší na 13 let. Chyběly důkazy. Nejvyšší soud (NS) rozsudek zrušil.
Je to další otřesný případ, který vážně zpochybňuje českou policii a justici. Předseda senátu NS Jan Bláha zdrcujícím způsobem zhodnotil práci kriminálky, žaloby a soudců: „Skutková zjištění obou soudů jsou v extrémním rozporu s důkazy. A vylučují obviněného jako možného pachatele.“ Případ se vrátí ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Co mluvilo ve prospěch Nečesaného, to policajti, státní zástupkyně a soudci nebrali. Zcela bez ohledu na právní zásadu „in dubio pro reo“, tedy při pochybnostech se má soud přiklonit na stranu obviněného. Neodpovídal popis pachatele, oběť Nečesaného nepoznala. Stopy skutečného útočníka neodpovídaly stopám odsouzeného atd. Tehdy devatenáctiletý muž zřejmě „spáchal“ jen to, že se chtěl nechat v kadeřnictví ostříhat.
I další fakta děsí. Mladík, který si z trestu odseděl už dva a půl roku, u Nejvyššího soudu popsal, že ho policisté zbili a nutili k přiznání. Po zatčení mu nasadili pouta, masku, brýle a nohy mu nacpali do pytle. Strávil tak dvě hodiny. Metody mafie. Jediné, co proti mladíkovi svědčilo, byla pachová stopa. I tento důkaz byl zpochybněn. A Nečesaný se nikdy nepřiznal.
Případ řešil královéhradecký krajský soud a odvolací Vrchní soud v Praze. Tam by měli sedět špičkoví soudci, nebo ne? Zarážející je, že až „espézetka“, stížnost pro porušení zákona, Nečesanému pomohla. Přitom je to institut, o kterém se často soudí, že by měl být zrušen; proč by se měl politik (ministr spravedlnosti) míchat do justice, že. Zde bohužel musíme říci: Ještě že se Válková míchala!
Selhala kontrola policie. Jak je možné, že nadřízení kriminalistům dovolili případ pustit dál? Nebo je už nekontrolují? Je to moc práce? - Uvědomme si, prudce se snížila možnost, že Nečesaný chtěl zabíjet. Asi ji ještě nemůžeme zcela vyloučit, ale je malá. Skutečný pachatel zřejmě běhá po svobodě. Jak je možné, že se doznání na policii vynucuje mlácením a týráním?
Skutečný pachatel běhá venku
Na celé čáře selhala žaloba, státní zástupkyně Lenka Faltusová. Ta měla přece řídit vyšetřování, kontrolovat důkazy, upozornit policii, že nemá nic v ruce. Nedělala to, přestože podle Nejvyššího soudu zjištěné důkazy „vylučují obviněného jako možného pachatele“. Skandální.
Nejtrestuhodnější však je, že se případem dvakrát zabýval soud a „nedůkazy“ mu vůbec nevadily. Ano, Vrchní soud v Praze Nečesanému snížil trest z 16 na 13 let. Kvůli jeho mládí. Ale nedostatek důkazů pominul! – Co tam sedí za soudce? Co to je za lhostejné, na osud druhých nehledící lidi?
Podobných případů je víc. Díky pachové stopě byl před lety „usvědčen“ Ukrajinec Petro Terpay. Vyfasoval sedm let za údajnou ozbrojenou loupež na poště ve Smečně. Přitom deset dělníků (!) dosvědčilo, že Terpay v době loupeže pracoval o více než sto kilometrů jinde, v pískovně v Lísce nad Labem, a oni ho tam viděli. Na jejich svědectví soudci ve své bohorovnosti kašlali. Měli Ukrajince, ideálního pachatele.
Za Terpaye usilovně bojoval vězeňský kaplan Pavel Kočnar; marně. Televize Nova natočila reportáž, v níž jeden dělník z pískovny popisoval, jak ležel s Terpayem pod bagrem právě v době, když měl Ukrajinec loupit. Za nevinně odsouzeného se bral Helsinský výbor a další spolky, odvolací soudy se jen smály. Měly pachovou stopu, nazdar. Jako u Nečesaného.
Zdaleka to není jen případ Ukrajince Terpaye. V poslední době prudce narůstá policejní brutalita, psal jsem o fackami a psychoterorem vynucených doznáních, o tom, jak policajti donutili podezřelého vyskočit z okna ze čtvrtého patra, o mlácení těžce zraněného motorkáře.
Dlouhodobě sleduji případ Ladislava Poláka, kterého banka okradla o 4,5 milionu korun. Prodala mu rizikové cenné papíry, které v době obchodu ani neexistovaly, podstrčila mu jiné, než sliboval osobní bankéř, který to na policii přiznal, ale soudy na takový detail kašlou. Občan proti bance, kterou drží i Česká národní banka, nemá u našich soudů šanci.
Případ Lukáše Nečesaného, s vysokou pravděpodobností nevinně odsouzeného, je ještě horší. Nebezpečný pachatel zůstal skryt. Jak policie nakládá s brutálními policisty? Kryje je. Mají u sboru zůstat lidé, kteří bitím vynucují doznání? Má pokračovat královéhradecká žalobkyně, která nepotřebuje důkazy k podání žaloby? A co oni nespravedliví soudci krajského a vrchního soudu? Zůstanou? Budou dál soudit? Nedej bůh jim padnout do rukou.
Důvěra v justici, která u nás po léta není vysoká, jde ještě víc do háje. Člověk se nemůže divit, že David Rath používá obstrukce a že si nemálo lidí myslí: Třeba nic neprovedl. Nepřekvapuje pak, že soudkyně Helena Králová chtěla nechat prakticky bez trestu vyklouznout Janu Nečasovou a ředitele vojenské tajné služby, kteří nechali zjevně nezákonně sledovat Radku Nečasovou.
Spravedlnost u nás? Hrůza. Klidně vám bez důkazů přišijou pokus o vraždu a nechají vás hnít v kriminále. Co se stane? Bude někdo potrestán, nebo se zase, jako obvykle, nestane vůbec nic? Mašinérie pojede dál? Nejspíš.
