Dění na Ukrajině se nás bytostně dotýká. Starším to, co se odehrává v Kyjevě, připomíná léta 1988 až 1989. Samozřejmě jen v něčem, vzdáleně. Stojí za to sledovat české reakce na střety v Kyjevě, na práci ministrů Evropské unie na Ukrajině, reakci na postoje putinovského Ruska.
Česká skepse z posledních let se promítá i do reakcí na Ukrajinu. Lidé často nevěří ani jedné straně, ale obzvlášť citliví jsou na jakoukoli přímou podporu demonstrantů, i když jde zásadně o zastávání se nenásilných, neozbrojených demonstrantů na Majdanu a v jiných ukrajinských městech. Nadává se na Českou televizi, že „fandí pouze jedné straně konfliktu", tedy opozici (nebo taky „ulici"), nikoli Viktorovi Janukovyčovi, který je dnes sesazen a, chudák, na útěku. Přitom zpravodajství ČT bylo v této oblasti velmi kvalitní.
Kterýkoliv novinář píše proti Janukovyčovu režimu, prý „pracuje v NĚČÍM žoldu". Obvykle se nespecifikuje, kdo ten zřejmě štědrý žold vyplácí. Šíří se plno zaručených informací - třeba o tom, že lidé, kteří mnoho týdnů demonstrují na Majdanu, za to dostávají měsíční mzdu (údajně 700 hřiven). To se bere jako „přímý důkaz" toho, že kdosi (naznačuje se, že Západ, Amerika, zločinná EU) manipuluje světovým veřejným míněním.
V oblibě jsou spiklenecké teorie. Západ chce „ukrást" Ukrajinu. Nebo naopak - celé to peklo rozpoutal sám Vladimir Putin, aby Ukrajinu přivedl do občanské války a mohl ji buď rozdělit, nebo nadobro schramstnout. (Píše se, že násilí spustily „titušky", provokatéři, kteří vyvolávají útoky.)
Klaus a KSČM na Putinově straně
Základní argument proti lidem, kteří svrhli Janukovyče: jakmile někdo zaútočí na policisty, mění se v teroristu. Přípustná není ani sebeobrana. Když proti policistům někdo použije střelné zbraně a Molotovovy koktejly, vztáhne se to hned na celou opozici proti Janukovyčovi. Stejně nepřípustné je ale brát policisty, kteří masakrovali demonstranty, jako rukojmí. Na policajty se prostě nesmí sáhnout, ať dělají, co dělají. - Mrtví policisté se pak ihned, bez ohledu na to, co předcházelo, stali základním argumentem proti opozici. V této souvislosti nutno poznamenat, že dnes ukrajinská policie hledá Janukovyče kvůli vraždám civilistů.
Čeští Janukovyčovi obhájci se často staví do role obhájců ústavy a státnosti. Ukrajinský prezident měl přece tak velkou moc jen proto, že mu ji poslanci dali. Kdo brojí proti němu, je fašistický násilník, banderovec, a chce si pro sebe ukrást stát, který prezident statečně hájil.
Smutná je reakce Václava Klause, který dlouho k Ukrajině mlčel. Spolu s ředitelem svého institutu Jiřím Weiglem napsal: „Ze strany Západu jde o velkou nezodpovědnost živit ambice a iluze radikálů ze západu Ukrajiny, že skutečně existuje volba mezi Východem a Západem a že EU a USA jsou schopny Ukrajinu jako celek v jejím západním směřování nejen podpořit, ale i dlouhodobě zajistit." A ještě: „Západ pomohl rozběhnout krizi, již si ve skutečnosti nepřeje a jejíž důsledky není ochoten nést."
Ryze moskevská úvaha: Západ pomohl rozběhnout krizi... A co ti lidé, kteří nechtějí žít v zkorumpovaném, diktátorském režimu, řízeném oligarchy? A ještě něco: jací radikálové? Lidé, kteří odmítají diktaturu, jsou radikálové? Konce „proroka" Klause jsou mimořádně smutné.
Klausova reakce se podobá úvaze Milana Krajči, předsedy zahraničně-politické komise komunistů: „KSČM konstatovala, že ti, kteří podlehli propagandě Evropské unie, jsou využíváni ukrajinskou opozicí k řadě násilných protestů a provokací." Dodal také: „Následná vlna násilností byla zcela zjevně iniciována ze strany Evropské unie a Spojených států amerických s cílem svrhnout ukrajinskou vládu a rozvrátit zemi."
Nekalé živly ožily
Když napíšete, že jsou čeští demokratičtí politici (kupříkladu ČSSD, ODS, TOP 09, ANO, KDU-ČSL) ve věci Ukrajiny poměrně jednotní, debatující pod textem vám vpálí, že to připomíná sjezdy KSČ v minulém režimu. Absurdní.
Ukrajinská debata opravdu připomíná roky, kdy se hroutil komunistický režim. Tehdy byli lidé, kteří veřejně, na ulicích a náměstích protestovali proti komunistickému režimu, vydáváni za výtržníky, násilníky, rozvraceče, nekalé živly. Tehdy jsme také slyšeli, že je opozice „placena Západem" a že chce „rozvrátit demokratický stát".
Rétorika zůstala. Napíšete text, který se nějaké skupině čtenářů, voličů, debatérů nelíbí (to není tak těžké), a ihned se v diskusi pod článkem objeví otázka: „Kdo vás platí?" Myšleno tak, že jakmile píšete něco, co se většině, nebo nějaké části debatérů nelíbí, jistě to není z vaší hlavy, jste řízen nebo řízena nějakou skupinou, třeba „Obamou".
Argumenty nehrají žádnou roli. Když Česká televize odvysílá reportáž, v níž popisuje, jak minulý týden začal finální masakr v Kyjevě, že ho spustili odstřelovači, kteří vraždili demonstrující, dokonce i zdravotníky, není vůbec brána v potaz. Reportéři a lidé, kteří jsou v Kyjevě a jiných ukrajinských městech, zřejmě také informují veřejnost „v něčím žoldu".
Diskutující často kopírují ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova: demonstranti vraždí policisty a jsou teroristé. (Nezastávám se zabíjení policistů, aby bylo jasno, ale podstata ukrajinského protivládního povstání není terorismus a zabíjení policie, ale snaha o život ve slušnějším režimu.)
Oproti roku 1989 se to celé posunulo do krve, do mnohem větší drsnosti a krutosti, ale podstata zůstává stejná: lidé, kteří na Ukrajině usilují o svobodu, o neautoritativní, nediktátorský režim, jsou ti zlí, nebezpeční, kteří nejsou spokojeni se „svobodnými volbami". (O těch, jež na Ukrajině proběhly v roce 2012, zahraniční pozorovatelé prohlašovali, že se odehrály na hranici regulérnosti.)
Může za to Evropa
Jeden policista, který se zastává Janukovyče, mi napsal: „Zkuste si představit, co by se s podobnými protestujícími stalo třeba v USA nebo jinde na Západě, pokud by se tam nějaká skupina lidí rozhodla v rámci boje za svobodu či demokracii obsadit (když zůstanu v USA) nějaké významné náměstí ve Washingtonu, postavila na něm barikády, obsadila několik přilehlých státních budov, přičemž by zaútočila též na zasahující policejní těžkooděnce a několik z nich zabila. Garantuji Vám, že spousta z nich by už nebyla naživu a zbytek přeživších skončil v poutech a od soudu odcházel s mnohaletými tresty."
Fascinující, s jakou lehkostí policista srovnává americkou demokracii s režimem diktátora Viktora Janukovyče! Člověku bere dech ta klidná, seriózní argumentace. Je to tak prosté: Janukovyč prostě brání demokracii, brání státnost, svůj lid. Stejně jako to dělali komunisté při nepokojích v roce 1989. A je úplně jedno, že odstřelovači nebyli demonstranti, ale s vysokou pravděpodobností ozbrojené, vraždící složky státu.
Mimochodem: je strašně jednoduché mezi demonstranty vyslat útočníky, kteří vraždí, a tím opozici před světem znemožnit, zdiskreditovat. Podle více zpravodajů z Ukrajiny se právě toto v Kyjevě odehrávalo.
Hojně je napadána Evropská unie. Nabídla pro Ukrajinu „nepřijatelnou" asociační dohodu. Nezrušila jim víza. Ukrajinské zboží nemělo přístup za hranice Unie, protože neodpovídá evropským standardům. EU prý měla víza zrušit, zboží pustit na unijní trh atd. Unie nabídla jen malou půjčku Ukrajině. To Rusové, ti nabídli ihned, velkoryse víc atd. Neboli Ukrajina se měla hned stát plnohodnotnou členskou zemí. - Utopie. Každý ví, že je to nonsens, že to takhle nejde. Ani s námi to tak nešlo. Ale to je další klíčový prvek, nezpochybňuje se jen ukrajinská opozice, ale i Evropa. S tím máme v Česku bohaté zkušenosti.
Majdan, Afghánistán, Irák, Jugoslávie
Debatéři a mailisté a esemeskáři jsou eklektici, všecko spojí do jedné husté kaše. Nejde jen o Majdan, chybná byla válka v Zálivu, válka v bývalé Jugoslávii, útok na Afghánistán, odstavení Saddáma Husajna a obsazení Iráku, všecko je špatně a my jsme jen nebohé hříčky v rukou mocných.
Český cit pro svobodu, který se na chvíli, na pár měsíců masově odkudsi vynořil v roce 1989, zmizel. Velká síla tuzemských obyvatel už je zase tam, kde před čtvrt stoletím. Nikdo ničemu nevěří, panuje zklamání, skepse. Reportérka Petra Procházková v ČT mluvila o tom, jak Ukrajinci věří, že jim EU pomůže. Starší si vzpomenou, stejně jsme i my v roce 1989 věřili, že nám Západ pomůže. A on pomáhal. Nezměnil však Česko za nás. Teď jsme my v roli toho, kdo může Ukrajině rozumět a pomoct. Jeden čtenář mi o Ukrajincích vkládajících důvěru v EU napsal: „To jsou idioti!" Plete se. Unie je mnohonásobně svobodnější a demokratičtější než Ukrajina. A mnohonásobně svobodnější a demokratičtější než Rusko.
Ani my jsme nebyli „idioti", když jsme chtěli vstoupit do EU, NATO, patřit na Západ. Jen jsme se zatím nedokázali vymanit z postbolševického traumatu. Na mnoha českých reakcích je to bohužel až děsivě patrné.
Pochopil bych, že dezinformace o Ukrajině spolknou třeba lidé ze západní země, kteří nemají s komunistickým či diktátorským režimem vlastní zkušenost, nezažili rok 1989. Ale Češi nad čtyřicet by to polykat neměli. Je podivné, že Ukrajincům toužícím po svobodě nerozumí.
