Jan Charvát | Komentáře
10. 10. 2016 12:30

Lídrem antiimigrantů je Okamura, ukázaly volby. Na parlament to ale stačit nemusí

Dělnická strana sociální spravedlnosti při posledních krajských volbách získala zhruba dvojnásobek hlasů co teď. Analýza politologa Jana Charváta.
Také Tomio Okamura luxoval hlasy.
Také Tomio Okamura luxoval hlasy. | Foto: Matej Slávik

Krajské volby jsou za námi, je čas sčítat, analyzovat a ověřovat předpovědi.

Pro z pohledu politologie takzvané „volby druhého řádu“, jako jsou i ty krajské, je typické, že v nich ztrácejí velké (zejména vládní) strany, posilují strany malé a voliči v nich často preferují osobnosti před stranami. Z tohoto pohledu obvykle platí, že nahrávají stranám s protestním elektorátem. Jak dopadly krajské volby 2016 z tohoto pohledu? A vyplnily se předpovědi, které nedávaly krajním (zejména antiimigračním) stranám velkou šanci?

V zásadě ano, i když i zde je prostor pro určité překvapení, kterým je relativní úspěch koalice SPD Tomia Okamury a Strany práv občanů (dříve Zemanovci). Odhad, že vysoký počet antiimigračních stran roztříští elektorát natolik, že žádná strana nepřesáhne 5 %, tedy úplně nevyšel.

A jak si tedy tyto strany stojí?

Koalice SPD a SPO získala v celkovém součtu 5,2 %, přičemž její výsledky kolísaly od 4,39 % v Jihočeském kraji po 7,33 % v Olomouckém kraji. Koalice se nedostala do zastupitelstva ve dvou krajích – Středočeském a Jihočeském. V Pardubickém a Zlínském kraji pak šla SPD samostatně, přičemž v Pardubickém kraji se do zastupitelstva nedostala. Zajímavostí je neúspěch SPO ve Zlínském kraji. Zatímco v ostatních krajích (kromě Pardubického) kandidovali bývalí Zemanovci v koalici s Okamurovou SPD, na Zlínsku si vzhledem ke svému postavení troufli na samostatnou kandidátku – a získali pouhých 2,20 %, zatímco SPD dosáhla 5,31 % a do zastupitelstva tak prošla. Celkově se tak Okamurova strana dostala do deseti krajů a získala 34 mandátů (pro samotnou SPD je to ovšem jen 16 mandátů, ostatní připadají koaličním partnerům, nebo nestraníkům). Nakolik bude moci reálně Tomio Okamura zasáhnout do fungování krajů, je však otázka a vzhledem k tomu, že například Andrej Babiš rovnou ohlásil, že s Okamurou spolupracovat nehodlá, se nezdá pravděpodobné, že by SPD měla sehrávat roli jazýčku na vahách. Čeká ji spíše role opozice. Samozřejmě teprve čas ukáže, zda se zopakuje situace z Poslanecké sněmovny, kde se Okamurovi jeho strana Úsvit přímé demokracie rozpadla pod rukama. Tentokrát je ale na tuto eventualitu nepochybně dobře připraven.

Je zjevné, že Okamura vyluxoval většinu voličů, kteří jako hlavní téma voleb viděli otázku migrace. Přestože toto téma před volbami poměrně rezonovalo, pro Okamuru hovořily ještě další momenty. Primárně to, že jde o známou osobnost, která se v politice pohybuje již delší dobu, a voliči o něm tím pádem vědí, a vědí poměrně přesně, co od něj mohou očekávat. To byla deviza, kterou ostatní strany neměly a která právě ve volbách druhého řádu hraje svou roli.

Všechny ostatní antiimigrantské strany skončily hluboko v poli poražených. Peloton neúspěšných vede Úsvit s Blokem proti islamizaci. Ten získal celkově 0,84 %, a do zastupitelstev se tak nikde nedostal. Přestože se strana pokusila zachránit, co se dá, a po rozchodu s mediálně známým Blokem proti islámu docenta Konvičky zvolila alespoň co nejpodobnější název, zdá se, že voliči na tuto drobnou lest neskočili. Možná teď Marek Černoch a ostatní litují svého puče proti Okamurovi.

Na dalším místě skončila Dělnická strana sociální spravedlnosti, která dostala celkově 0,6 %. Ani pro ni to není žádná výhra a například při posledních krajských volbách získala zhruba dvojnásobek hlasů. Strana potvrdila, že nejvíce voličů má stále v Ústeckém kraji, kde získala 3,4 %.

Všechny ostatní subjekty se pak dostaly hluboko pod jedno procento, Národní demokracie Adama B. Bartoše (který radil svým voličům, ať jdou volit v sobotu, protože v noci z pátku na sobotu se na komisích hlasy vlasteneckých stran falšují), která je mediálně poměrně známá, získala pouhých 0,15 % hlasů.

Do krajských voleb nešla Iniciativa Martina Konvičky, ani Alternativa pro Českou republiku 2017 (APAČI 2017), kterou vede Petr Hampl. Obě uskupení jsou personálně provázaná a jde o pohrobky Bloku proti islámu, který po roztržce s Úsvitem a Janou Wolfovou Martin Konvička s Petrem Hamplem rozpustili. Apači se pokusili zasáhnout alespoň do senátních voleb, ale ani zde nebyli úspěšní. Martin Konvička skončil v Táboře předposlední s 8 %, Petr Hampl v Berouně taktéž předposlední s 7,11 %, přičemž šlo o dva nejlepší výsledky, kterých Apači dosáhli. 

Celkově tedy dopadly krajské volby pro antiimigrační strany špatně. Jak by na tom ale byly, kdyby došlo ke sjednocení všech uskupení do jedné strany? Co nám o této eventualitě říkají volební výsledky? Součet volebních zisků všech antiimigračních stran, které se nedostaly do krajských zastupitelstev, osciluje od 1,7 % na Vysočině po 5,33 % v Ústeckém kraji (který patří dlouhodobě mezi kraje, kde se krajně pravicovým stranám poměrně daří), přičemž nejčastěji se pohyboval mezi dvěma a třemi procenty. Celkový součet volebního zisku všech antiimigranstkých stran v krajských volbách se pak pohyboval od 6,41 % v Jihočeském kraji po 11,4 % v již zmíněném Ústeckém kraji, přičemž nejčastěji šlo o osm až devět procent.

To může znít jako poměrně velké číslo, nesmíme ale zapomínat na to, že mluvíme o krajských volbách, ve kterých byla volební účast zhruba 35 %. Nejde tedy o 8 až 9 % voličů, ale o 8 až 9 % z jedné třetiny voličů. V případě tohoto druhu stran navíc obvykle platí, že dokážou výrazně mobilizovat své voliče, takže je pravděpodobné, že jich nyní k volebním urnám dorazila většina, a při vyšší volební účasti by tak volební zisk již příliš nestoupal. Srovnatelná situace v případě parlamentních voleb (ke kterým chodí obvykle kolem 60 procent a více voličů) by tedy znamenala zisk někde kolem 5 % pro všechny antiimigrační strany dohromady.

Celkové výsledky lze interpretovat minimálně dvojím způsobem. První z nich, optimističtější, naznačuje, že otevřený extrém naprostá většina lidí odmítá a ty skutečně odpudivé formy (nejen) krajní pravice jsou fakticky nevolitelné. Méně optimistická varianta poukazuje na to, že antiimigrantskou notu nakonec vytáhly, byť dost odlišným způsobem, skoro všechny strany a ty, které ji nevytáhly, nebo ji vytáhly pozdě (ČSSD, TOP 09), za to byly voliči potrestány.

Zde je ale k dokreslení celkového obrazu nutné doplnit, že obě strany se potýkaly s řadou důležitějších problémů (v případě topky nástup všeobecně neoblíbeného Miroslava Kalouska místo oblíbeného knížete, rozchod se starosty, nečitelnost pro pravicového voliče, v případě ČSSD vnitřní nekoherence, aféry, slabé vedení a samozřejmě i fakt hlavní vládní strany a obhajovatele), kdy otázka migrace měla spíše sekundární vliv.

 

Právě se děje

Další zprávy