Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
15. 7. 2016 12:15

Masové vraždění v Nice, teror nového věku. A Brusel reguluje sekačky na trávu. Něco je špatně

Západní svět by se měl nenávisti, postoji "oko za oko, zub za zub" usilovně bránit. Místo aby se k tomu semkla, pokračuje EU ve své absurdní úředničině.
Kamion jako vražedná zbraň teroristy. Tomu může policie těžko bránit.
Kamion jako vražedná zbraň teroristy. Tomu může policie těžko bránit. | Foto: Reuters

Šílenec, terorista za volantem kamionu pozabíjel ve čtvrtek večer ve francouzském Nice více než osmdesát lidí. Také děti. Desítky lidí byly zraněny. Čin muž spáchal při oslavách dobytí Bastily v Paříži, jež se odehrálo 14. července 1789. Tehdy končil starý režim a začala Velká francouzská revoluce.

Ve čtvrtek 14. července 2016 nic nezačalo, jen pokračuje cosi, co bychom mohli nazvat "terorem nového věku". Ano, Evropa žije ve věku teroru. Teroristé v Evropské unii od června 2012 spáchali dvanáct brutálních útoků, z toho sedm ve Francii. Tato země je válkou s džihádisty krutě sužována.

Lidé v Nice se šli pozdě večer podívat na ohňostroj, který měl připomínat pád slavné francouzské pevnosti a vězení. Vrah najížděl kamionem do davu na známé promenádě. Tak, aby zabil co nejvíc lidí.

Takové vraždění je něco jiného než bombový atentát. Pachatel zvolil způsob, kterému policie nebo tajné služby těžko mohou zabránit. Sednout do náklaďáku a jet zabíjet nevyžaduje žádnou speciální, komplikovanou přípravu. Jen šílenství v hlavě a ochotu zemřít. A zvrhlé, normální mysli těžko srozumitelné odhodlání.

Policisté a agenti tajných služeb mohou sledovat kontakty podezřelých, zradikalizovaných lidí. Teprve uvidíme, jak to bylo s kamionovým teroristou. Ale džihádisté, jak známo, vyzývají na internetu svoje stoupence po světě, ať zabíjejí kdekoli a kdykoli a klidně na vlastní pěst.

Útočník v Nice byl podle prvních zpráv tamní policie Francouz tuniského původu. Zatím nevíme, jestli se hlásil k islámu. Podstatné je, že to byl Francouz, asi zradikalizovaný. Nešlo tedy o čerstvě příchozího, o uprchlíka, který utíká před Islámským státem. Ale to nebude hrát žádnou roli. Hněv (v Česku jistě) se obrátí zase proti muslimům a uprchlíkům.

Jeden čtenář Aktuálně.cz mi těsně po masakru v Nice napsal: "Mě to znovu utvrdilo v názoru, že v České republice nechci ani jednoho muslima navíc - je jich tu už více než dost. Jen ať si zůstanou doma. Každý z nich může (i když samozřejmě nemusí) být dalším nebezpečím pro obyvatele této země. Nejlepší prevencí prostě bude vůbec k nám muslimy nepouštět, to je jediná účinná obrana. Nehodlám se nadále schovávat za zdáním pseudohumanity. A ve volbách nebudu volit jediného politika, který by chtěl muslimy do Česka přijímat."

Brexit a úspěšná taktika džihádistů

Je čím dál těžší takovým zdánlivě naprosto logickým, rozumným postojům vzdorovat. A přesně o to zřejmě také jde vůdcům islámských teroristů, kteří vymýšlejí taktiku sebevražedného džihádu. Vydávají se za muslimy (žádný skutečný muslim ovšem nemůže najet náklaďákem do lidí, žádný skutečný muslim nemůže vraždit souvěrce při ramadánu), ale jejich cílem je postavit proti sobě nejen ve Francii muslimy a nemuslimy. Přistěhovalce a původní domácí obyvatele.

Cílem je budit hrůzu, nejistotu a pěstovat nenávist. Měli bychom si to stále opakovat, znovu a znovu si to uvědomovat. Jakmile přistoupíme na obecně pěstovanou nenávist, naplňujeme plány teroristů, vůdců Islámského státu, přesně o to jim jde. Chtějí zničit podstatu naší kultury a zároveň si přejí zotročit vyznavače islámu v muslimských zemích. Vyvolat v nich děs a následnou otrockou poslušnost.

Západní svět se s takovým myšlením a konáním nemůže nikdy ztotožnit. Měl by se nenávisti, postoji "oko za oko, zub za zub" usilovně bránit. A zároveň by měl spolupracovat. Příkladem je Evropská unie, dvacet osm (za čas již jen dvacet sedm) zemí, které mají být spojeny sdílenými hodnotami.

Jenomže to se neděje. Teroristům jejich taktika vychází. Unie se čím dál víc rozkližuje, setrvačně pokračuje ve své poněkud absurdní, sebevražedné úředničině, místo aby se semkla, aby čelila teroru nejen policejně a zpravodajsky, ale především pěstováním, budováním pocitu sounáležitosti, vzájemnosti.

Pomalý odchod Velké Británie z Unie je masivním, drsným důkazem rozpadu. Jednou z příčin Brexitu byla také neschopnost (a neochota, nezapomeňme) chránit vnější hranice EU, potažmo imigrace, nezvládnutí uprchlické vlny (a samozřejmě i imigrace především z východních zemí EU).

Reakce Bruselu? Nepřátelství vůči Británii. A taky nové závazné nařízení o sekačkách na trávu (5. července Evropský parlament schválil emisní limity pro stroje poháněné spalovacími motory, které nejsou určené k dopravě po silnicích). Jak moc smějí a nesmějí smrdět, znečišťovat. Ta úřední setrvačnost tváří v tvář zániku Unie je vskutku fascinující, těžko uvěřitelná eurorealita.

Na stav, ve kterém se v době teroru Evropská unie ocitla, nelze odpovědět další (možná rozumnou, ale v dané chvíli absurdní) regulací, nařízením. Reakce měla být jiná: vykašlat se na tyhle drobnosti, pro lidi "nesmysly", a soustředit se na spojování, na hledání společného a na společnou obranu.

Útok v Nice přece není pouze útokem na Francii, ale na celou Evropskou unii a západní civilizaci. Tak to by asi měly sekačky pár let či desetiletí počkat.

 

Právě se děje

Další zprávy