Prezident Miloš Zeman tento týden udělil druhou milost. Muži, trpícímu závažným zdravotním postižením. Ve vězení se mu nemohlo dostat potřebné lékařské péče, a proto měl výkon trestu přerušen. Načež mu Zeman zbývajících 29 měsíců odnětí svobody prominul.
Obecně platí, že milostí by měl prezident udělovat mnohem víc než teď, že jejich faktické zastavení – pouhé dva případy za více než tři roky – znamená zbytečnou tvrdost práva a eliminuje z justice prvek soucitu, který do ní patří. Psal jsem o tom několikrát.
Milostí se nejčastěji rozumí odpuštění trestu, propuštění z vězení (agraciace). Jako slitování ale může být ještě účinnější zastavení trestního stíhání, respektive nařízení, aby stíhání vůbec nezačalo (abolice). Tenhle typ milosti vlastně předbíhá justiční proces. Nenechá ho, aby si příslušnou věc zpracoval a vyhodnotil, tak jak mají policie, žalobci, soudci v popisu práce. Ten, kdo uděluje milost, si proto musí být opravdu jistý. Existují případy hodné takového rozhodnutí? Jistě. Tady je jeden z nich:
Je tomu měsíc a pár dní, co média informovala o tragické události v jedné vesnici poblíž Sušice. Třiatřicetiletá matka tu při otáčení autem na dvoře srazila svého dvouletého syna. Dítě okamžitě naložili a vezli do nemocnice, volali záchranku, po cestě se s ní potkali u benzínové pumpy, kam přiletěl i vrtulník. Po převozu do plzeňské nemocnice chlapec zranění podlehl.
Policie zahájila úkony trestního řízení pro přečin usmrcení z nedbalosti.
Samozřejmě že tragédii je potřeba vyšetřit, úředně zdokumentovat. Ale je snad zbytečné vysvětlovat, proč nemá smysl prohánět ji nějakým tradičním justičním kolečkem. Proč by „pachatel“ v tomto případě – pokud se odehrál tak, jak je v tuto chvíli známo – neměl být trestně stíhán, souzen, trestán. Nemá to smysl. Sám potřebuje pomoc. O vině už přece bylo rozhodnuto. Trest byl dán, záznam v rejstříku je proti němu nicotný.
Právo nezahajovat trestní stíhání má i státní zástupce, a to když se „nejeví účelné“. Ale pořád se u toho musí držet konkrétních paragrafů a je otázka, jestli by se žalobce na „neúčelnost“ mohl odvolat i v tomto případě. Kdežto prezidentská milost je svrchovaná, může „přistát shůry“, hlava státu ji nemusí zdůvodňovat ničím jiným kromě svého skálopevného přesvědčení, že jedná správně. Ano, pro někoho je to feudální přežitek, archaismus. Ale může dávat smysl. Dává smysl.
(Pojistka: prezidentskou abolici musí spolupodepsat předseda vlády nebo jím pověřený ministr).
I takové případy jako ten ze Sušicka by si zasloužily prezidentskou milost. Nejen nevyléčitelně nemocní odsouzenci, na které své právo odpuštění zúžil Miloš Zeman. To je nedorozumění.
Kdyby přišla zpráva z Hradu, státní spravedlnost může druhý den zaklapnout desky a věc pro ni končí. Co je tady k trestnímu stíhání?
