Po dlouhém přemítání vláda schválila cestu prezidenta Miloše Zemana na oslavy vítězství do Moskvy. Z programu byla vypuštěna přehlídka ruské armády, na níž se účast hlavy členského státu NATO jevila v čase ohřáté studené války poněkud nelogickou. Zůstala v něm nicméně „společná fotografie“, takže se asi až na místě ukáže, jestli českého prezidenta spatříme na snímku s Kim Čong-unem, nebo se bude v zadní řadě schovávat a šklebit jako ten falešný vrchní…
Ale no tak. Zadržte. Tohle přece, jak reflektoval sám Zeman při návštěvě Karlovarska, jsou věci, které „duševně normální občany vůbec nezajímají.“ Jen novináře, chápete.
O stupidní dělbě populace na „duševně normální“, „příčetné“, a na ten zbytek bylo popsáno mnoho megabajtů paměti. Jistěže ne jen tak z plezíru novinářů nebo blogerů, ale proto, že si s tím někdo veřejně začal. Například nějaký politik, například prezident.
Když Miloš Zeman před publikem (jsme opět na Karlovarsku) s patřičnou důležitostí prohlásí, že se zadavatelé maturitních otázek „naprosto zbláznili“, protože „cituji: v kolika bytech v Praze bydlela Božena Němcová?“, nezbývá, než aby se například Česká televize toho naprosto se zbláznivšího zadavatele zeptala, co si o tom myslí. A ten jí řekl – takřka svatosvatě odpřisáhl -, že žádná taková otázka v testech nikdy nebyla. Zeman se zase jednou mýlil, chcete-li, lhal, a to je vlastně jedno.
Úplně chápu, že to lidi vlastně nezajímá, nebaví. Mě taky moc ne.
Ale to se nedá svítit. To by museli novináři prezidenta anulovat, vypnout, nechat být. Kdybychom si protentokrát vypůjčili jeho slovník, tedy „zbavit mediální svéprávnosti“. A to je samozřejmě nesmysl (pobočník Hynek Kmoníček sice tvrdí, že až 90 procent toho, co Zeman říká, nemáme brát úplně vážně - ale pochybuju, že to myslí úplně vážně). Takže Zeman a Hrad fungují jako velkovýrobna zbytečností vrhaných do informačního prostoru a veřejné diskuse. Které buď vůbec nemusely vzniknout, nebo mohly žít svým spořádaným a místo efektního rozruchu k nějakému řešení mířícím životem.
Viz i celý ten humbuk kolem cesty do Ruska. Nebo téma Ferdinanda Peroutky, které z nějakých už snad jen hlubinnou psychologií vysvětlitelných příčin Zeman a Hrad stále rozvíjejí a protáčejí a slibují pokračování. Nebo absurdní stížnost na Českou televizi, která, ó hrůzo, nevysílala tiskovou konferenci mluvčího v přímém přenosu.
Tohle a řada dalších jsou záležitosti, kterými se média, mají-li fungovat, jak mají, zabývala a zabývají. Myslím, že to většinu novinářů nijak zvlášť profesně nenaplňuje. Navíc když se jim prezident ještě vysmívá.
Ferdinand Peroutka rád rozebíral psychologické motivy politiků a jejich jednání. Zlí jazykové tvrdí, že v případě Miloše Zemana je zásadním faktorem pomstychtivost, to podle mě ale není úplně přesné. Ještě podstatnější, když už víc než dva roky pozorujeme jeho kroky a výroky v prezidentském úřadě, mi připadá vášeň rozrušovat, nenechat věci v klidu, těšit se z toho, že co bylo doteď normální, už tak normální není – a já jsem toho hybatelem. Ta hranice je samozřejmě tenká, prezident nemá jen oprašovat a neříkat nikdy nic kontroverzního. Jenže u Zemana to vypadá, jako by rozruch byl metodou.
Má to i vedlejší účinky. Novináři jsou unaveni, ohlušeni zbytečnostmi. Zapídili se po tom, kolik má stát kontroverzní cesta do Moskvy, ale už jim nějak nezbývá sil zjišťovat, na kolik přijdou všechny ty prezidentské cesty po krajích a kdo při nich co platí. Že jde v součtu o mnohonásobky nákladů na výjezd do Moskvy (původně 660, nyní 330 tisíc korun), je přitom očividné. (Hlava státu sbírala síly pro náročný dvoudenní program v jednom ze tří největších apartmánů, se svým doprovodem měla k dispozici dvě patra, celkem 16 pokojů. Pohodlí a klid mu zajistila samostatná ložnice, obývací pokoj a pracovna, stojí například na webu ústeckého hotelu Clarion.)
Krajské návštěvy se v médiích měnívají v gastronomický servis.
10 číšníků v bílých košilích a rukavičkách secvičovalo od rána každý pohyb, aby vše bylo synchronizované a každý přesně věděl, co má v který okamžik dělat. Bílý „balet“ měl obsloužit 16 členů prezidentova doprovodu. Manévry byly i v kuchyni – Miloš Zeman si přál něco lehkého, proto mu připravili filátka z jeseterů z místního chovu. Jednu rybu vypustili do pro tento účel koupeného akvária, aby prezident při obědě viděl, co konzumuje. A Zeman si hladil bříško: „Vaše kulajda byla lepší než ta na Hradě pro monackého knížete,“ prohlásil po obědě. (Blesk, 14. dubna 2015.)
Nebo třeba víme, že v Grandhotelu Zvon v Českých Budějovicích prezidentské menu vypadalo takto: Slivovice R. Jelínek - Výběr sýrů z jihočeských farem a domácí ovocný chléb - Silný vývar z mysletínské hovězí oháňky s masem a domácími nudlemi - Riesling Prechtl pozdní sběr - Vařená hovězí tabulová špička z farmy Mysletín se špenátem a vídeňskými bramborovými resty - Pilsner Urquell 0,3 l - Jablečný koláč s drobenkou a omáčkou z karamelu – Espresso - Hennessy Cognac.
Zajímavosti, nic víc, nic míň. Proč ne. Ale až kdyby noviny napsaly, kolik dělala útrata a kdo ji platil, bylo by zpravodajství kompletní. A teprve až pak bychom se od prezidenta dozvěděli, že to duševně normální občany vůbec nezajímá.
