Je to až s podivem, jak se náhle měníme v národ husitů. Blíží se výročí 600 let od upálení mistra Jana Husa a najednou se ke kazateli slova Božího hrne kdekdo. Hus prostě frčí. Je v tom cítit nacionalismus („my Češi máme Husa a Hus je světový“), ale taky je to vhodná příležitost udělat nějaký pěkný humbuk.
Něco jiného je, když Husa oslavují protestanti jako kněze a reformátora církve, nebo přesněji jako velkého křesťana (pokud křesťan může být „velký“), jako upřímného vyznavače nikoli sebe, ale Ježíše Krista. Evangelíci, husiti a další malé církve si Husa vážili vždycky.
Jsme velmi moderní národ - nejméně věřící na světě. K víře se u nás hlásí třetina občanů. Odtud plyne, že většinu tvoří nevěřící či nekřesťané. Pak je celkem jasné, že Hus není a nebude v příštích týdnech slaven jako křesťan, jako muž usilující o pravdivý výklad Bible, evangelií, o rovný přístup k Bohu, ale jako postava politická, národní, kterou byl jen proto, že bral víru vážně.
Čeká nás tedy kromě řady odborných, církevních cyklů o kazateli Husovi taky plno šaškáren, plno akcí, kdy se politici po Husovi a na Husovi ochotně svezou, aby vypadali víc jako Češi a aby byli zase jednou pěkně vidět v televizi.
Miloš Zeman, tedy kališník opravdu, ale opravdu jiného typu, než byli husité, již oznámil, jaký chystá velkolepý čin. Na Hradě v pátek 5. června vyvěsí husitský prapor s kalichem a nechá ho tam vlát až do výročí upálení Husa v Kostnici 6. července. (Dominik Duka asi bude raději chodit do Arcibiskupského paláce zadem.)
Nabízí se otázka, proč to prezident Zeman dělá. Co má, proboha, tento pán společného s Husem? Jak známo, před devadesáti lety udělal totéž Tomáš Garrigue Masaryk, vyvěsil husitský prapor, aby uctil mistra Jana. Vyvolal tím mezinárodní skandál, Vatikán se naštval.
Ježíš, ne Caesar
Jenomže Masaryk věděl, co činí. Až v dospělosti se stal členem evangelické církve. Distancoval se od římského katolictví. K protestantismu ho přivedla jeho americká manželka Charlotta. Náboženství první československý prezident považoval za zásadní, nepostradatelnou součást společnosti. V českých dějinách si nejvíc cenil Jednoty bratrské. Jeho heslem bylo „Ježíš, ne Caesar, opakuji – toť smysl našich dějin a demokracie.“ (Světová revoluce)
V Zemanově minulosti nenajdeme nějakou podobnou konverzi k protestantismu, vyznávání Boha, Ducha a Ježíše, jako u Masaryka, žádné „přijímání pod obojí způsobu“, tedy kalich i chléb, krev Kristovu i tělo. Takže zřejmě zbývá nějaké to „antikatolictví“ (o které Husovi vůbec nešlo, nechtěl rozdělovat, žádal srozumitelné kázání Bible, slova Božího), případně ona vhodná příležitost ke kašpařině, kulaté výročí.
Nejznámější Husova slova zná kdekdo: „Věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti, neb pravda tě vysvobodí od hřícha, od ďábla, od smrti duše, a konečně od smrti věčné, jež jest odloučení věčné od milosti Boží.“ (Frant. Žilka: Vybrané Spisy Mistra Jana Husi díl druhý, Jilemnice, /1901/, s. 15) A můžeme si dopřát ještě jedné citace: „Také prosím, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli.“ (List mistra Jana Husa přátelům v Čechách 10. 6. 1415)
Nutno zde zdůraznit, o jakou „pravdu“ vlastně jde. Že to není nějaká pravda politická, pravda národní, česká, pravda osobní, tedy Husova, Masarykova, nebo snad Zemanova, ale že jde o interpretaci verše z Nového zákona, kdy Ježíš odpovídá na otázku učedníka Tomáše, který se ptá, jak najít správnou cestu: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Ekumenický překlad Bible, Janovo evangelium 14,6. Otcem je samozřejmě myšlen Bůh.)
Ovce zahynulé shledal
Poněkud jiné to je, když jde premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) v úterý odhalit opravený pomník Jana Husa od sochaře Ladislava Šalouna na Staroměstském náměstí v Praze. Sobotka jistě velmi dobře ví, co Hus mínil slovy „věrný křesťane, hledej pravdy“, protože je sám pravověrný katolík.
Pravda, katolíci mají s Husem dodnes problém. Po staletí ho měli za právem uhraničeného kacíře. Až při návštěvě papeže Jana Pavla II. v Praze byl započat rozhovor mezi „kališníky“ a katolíky o Husově významu. Roku 1993 se konalo Mezinárodní sympozium „Jan Hus mezi epochami, národy a konfesemi“ v Bayreuthu v Německu, v roce 1999 sympozium o Husovi v Římě. Ale úplně Husa Vatikán nevezme nikdy.
Zeman vyvěsí prapor husitů na třetím nádvoří Pražského hradu možná taky jako truc za to, že on sám, hlava státu, neodhaluje Šalounův pomník. Aby taky něco udělal. - Není nemožné, že se s Janem Husem jaksi vnitřně ztotožňuje. Hus byl „proti všem“, vzepřel se papežům, církvi, králům, kázal pro lid. Zeman má možná pocit, že i on je v Evropské unii, na Západě tak trochu proti všem, když podporuje Putina a putinismus a „káže pro lid“. Bylo by ovšem dost s podivem, kdyby Hus (pokud by žil dnes) chválil Kreml a nadával na Brusel...
Ale třeba se stane, že si Zeman, než půjde koukat, jak vytahují prapor s kalichem, přečte Husovu Postilu, jež začíná: „Milosrdný spasitel, pán všemohúcí, syn boží, Ježíš Kristus, pravý bóh a pravý člověk, přišel jest na svět, aby svědectvie pravdě vydal, o nebeském králevství kázal, ovce zahynulé shledal, a cestu jim slovem i skutkem k věčné radosti ukázal, v tom plně voli otce svého, pána boha.“ Protože to je podstata husitské vlajky.
