Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
29. 9. 2016 15:30

Mobilizace proti lenochům na dávkách. Volební nepřítel číslo 2, hned po islámu

Kult „makání“ se zdaleka neomezuje jen na politický mikrosvět Andreje Babiše.
Bydlí tu potřební, nebo si podporu nezaslouží? (Ilustrační foto.)
Bydlí tu potřební, nebo si podporu nezaslouží? (Ilustrační foto.) | Foto: David Kohout

Občanská demokratická strana jde ve svém programu Zjednodušme to! na dřeň. V Ústeckém kraji, kde je předvolební vymezení vůči lehkoživkům svatou povinností každého řádného kandidáta, přichází s heslem: „Sociální dávky za práci.“

Snad předejdu nedorozumění, když dodám, že si slogan vysvětluju jako zhutněnou verzi toho, co už tu víckrát bylo: „Vezmeme sociální dávky těm, kdo odmítají pracovat.“ (Billboardy s Petrem Nečasem, 2010.) „Sociální dávky potřebným. Ne těm, kdo je zneužívají.“ (Billborady s Miroslavou Němcovou, 2013). A tak dále, dala by se vzpomenout primátorka Řápková a jiní. Mobilizaci proti lenochům, kteří tyjí z práce poctivých lidí, má ODS v genech, pokračuje v ní i letos.

Blíže neupřesněné sociální dávky „za práci“, tedy jako jakási výměna nebo odměna za vykonanou práci, jsou nesmysl. Sociálních dávek je mnoho a pobírají je i ti, kdo v životě nepracovali, protože pracovat – ve smyslu chodit do zaměstnání – zkrátka nemohou, z objektivních důvodů. Tohle zjednodušení se nepovedlo.

Příklad z ODS – na stejnou notu by šlo najít ještě mnohem horší, ale ODS je důležitá a seriózní strana, kterou stojí za to se vážně zabývat – ilustruje tón celé volební kampaně. Příživníci, co místo práce berou sociální dávky, jsou v ní vykreslováni hned jako nepřítel číslo 2, po apokalyptickém triumvirátu islám-migranti-teroristé.

Na rozdíl od protagonistů imaginární islamizace, které je třeba zastavovat v tom kterém kraji, jsou ovšem „povaleči“ reálně přítomni. Pro voliče není těžké si je představit, však-vy-víte-koho. Hněv vystavěný na nepříteli číslo 1 se tak částečně přesměrovává na nepřítele číslo 2. To samozřejmě nelze vyčítat ODS a jen těžko jediné konkrétní straně nebo politikovi: jde o hněvivou atmosféru ve společnosti jako takovou, míru rozrušení a vzedmuté nesnášenlivosti, na které se podílí leckdo a leccos. Politici ji buď jen čtou a přizpůsobují se jí, nebo mají i aktivní podíl.

Tenhle stav je jako bouřka, která hledá hromosvod k vybití. Jak řečeno, lidé na sociálních dávkách tu na rozdíl od minima muslimů a uprchlíků fyzicky jsou, je jich hodně. Jejich stigmatizace je tím nebezpečnější.

Ale ano, slyším námitku: my přece nemáme nic proti lidem, co pobírají dávky, proti těm slušným, my jen nechceme, aby si pro podporu jezdili taxíkem a místo shánění práce leželi doma na gauči. Aha. A jak v tom předvolebním kraválu chcete obě skupiny rozlišit a každého zařadit do té správné, kam patří? Jak je od sebe s jistotou rozeznáte – ty potřebné a ty nepotřebné? Vidíte každému do kuchyně a do peněženky? Vždyť dokonce ani „ježdění pro dávky taxíkem“ ještě nemusí znamenat nezvratný důkaz, že dotyčný dávky zneužívá…

Zjednodušení je v tomto případě vyloženě na škodu. Nejen těm, na kterých nespravedlivě ulpí nálepka „lehkého života na dávkách“, ale i samotnému řešení problému sociálních dávek, který žádné prosté, do volebního hesla zformulovatelné řešení nemá.

Je zajímavé, jak se kult „makání“ zdaleka neomezuje jen na politický mikrosvět Andreje Babiše. S protikladem „ti, kdo poctivě pracují“ versus „zneuživatelé sociálních dávek“ pracují před volbami skoro všichni. Divení „jak to, že nejste v práci“ bylo u Babiše možná autentičtější než u jiných, ale politická linie je daná napříč spektrem: náš volič, to je ten slušný pracující – ne „oni“.

Ano, pracujících je většina, nepracujících „lenochů“ výrazná, ale leckoho rozčilující menšina. Politici reagují na poptávku „něco s tím udělejte“. Na volebních plakátech, a proto (už dlouho) neúspěšně.

Naznačovat, že ti, co nepracují, jsou podezřelí (při minimální nezaměstnanosti je to o to snazší), ukazovat prstem, možná funguje v kampani. Trefit se do rozčilení nad „příživníky“, prezentovat harmonii volební poptávky s nabídkou, je asi tak tisíckrát snazší než stav změnit.

Kromě toho, lenoši ve společnosti vždycky byli, jsou a budou, někteří z nich i na podpoře; bylo by fér, kdyby to politici voličům přiznali. Pokud nechtějí zavést pracovní tábory.

 

Právě se děje

Další zprávy