Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
19. 8. 2014 8:00

O svátcích zavřeno. Bublan ohrožuje svatá konzumní práva

Komentář Martina Fendrycha: Skupina senátorů v čele s bývalým knězem Františkem Bublanem chce český národ nutit, aby o svátcích méně nakupoval. Větší revoluce, než se zdá.
Takové povánoční slevy dokážou pěkně rozbombardovat 1. svátek vánoční.
Takové povánoční slevy dokážou pěkně rozbombardovat 1. svátek vánoční. | Foto: Michaela Hasíková/Economia

Je to vážné, levice nám chce měnit svět. Chce ukázat, že je jiná, že uvažuje sociálně, že chce lidi vést k lepšímu životu. Sociální demokracie vládne s ANO a lidovci půl roku a chrlí nápady, jak dostat více žen do politiky, jak zeštíhlit obézní děti, jak ochránit úředníky před politiky (což se moc nepovedlo), a teď nás chce chránit před spotřebákem (konzumem), který nás po léta nenasytně, hltavě, od hlavy k patě polyká.

Skupina senátorů, František Bublan, Alena Gajdůšková, Milan Štěch a další, navrhují nový zákon o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. Zakazuje prodej během sedmi státních a jiných svátků. Zákaz je selektivní, netýkal by se prodejen, jejichž prodejní plocha nepřesahuje dvě stě metrů čtverečních, benzinek, lékáren, prodejen na letištích a nádražích a ve zdravotnických zařízeních. Takže jde jen o jakési polechtání.

Podle odhadů expertů by kupříkladu víc než čtyři pětiny potravinových obchodů zůstaly otevřeny. Zákon by dopadl v první řadě na supermarkety. Velké řetězce by během sedmi zavřených svátků přišly (každý zvlášť) až o stovky milionů korun. Musely by prý i propouštět. O práci by údajně přišla tři procenta zaměstnanců. A ještě něco - o svátcích chodí nakupovat malí živnostníci, kteří to v běžném provozu nestíhají. I ti by podle odpůrců byli změnou poškozeni.

Uklidnit se v neděli na nákupu. Vypadnout...
Uklidnit se v neděli na nákupu. Vypadnout... | Foto: Isifa/Thinkstock

Argumentem proti bublanovcům je také fakt, že si zaměstnanci ve svátek vydělají o sto procent víc než jindy. A samozřejmě každého napadne, že je to vůči supermarketům nefér; jakási státní nahrávka menším a malým prodejnám.

Senátor Bublan a jeho antisupermarketová družina však upozorňují, že ve velkých kšeftech o svátcích musejí pracovat i lidé, kteří by radši zůstali doma s rodinou. A je jich tolik, že Bublanův omezující zákon podporují odbory, jež sdružují pracovníky ve velkoobchodě a maloobchodě.

Pomni na den nedělní, abys jej světil

Pravice má jasno: levice tu zase chystá diktát shora. Vnucuje občanům svoje představy. Nenechá rozhodnutí na nich. Manipuluje jimi, omezuje přirozenou a zdravou expanzi trhu, nabídku a poptávku. Prostě to leví dělají sakumprásk blbě. Základní otázka pravice zní: Proč se do toho stát míchá?

Za Bublanem a spol. ovšem stojí úplně jiné představy o svátku, odpočinku a moderní západní společnosti. Zákon není vůbec hloupý. Spíš mazaný. Občanstvo se sice chodí popásat do supermarketů, ale zároveň na ně nadává a nemá je rádo. Je to vztah hluboké, nenávistné závislosti. Navíc tady levice může postupovat jako gay a lesbické iniciativy, krok po kroku. Což je rozumné. (Nejdřív registrované partnerství, pak osvojení dítěte partnera a nakonec adopce.) Pak by zřejmě po sedmi svátcích, kdyby zákon prošel, následovaly všecky neděle.

Lidé dělají, co mohou dělat. Co dělají ti druzí. Opičí se. Nepřemýšlejí o tom. Dost možná mnozí z nás už ani neumějí být doma, být s dětmi, hrát si s nimi, povídat, blbnout. Do obchodních center utíkáme sami před sebou.

František Bublan je bývalý kněz. Jeho pohled, který ovšem nikomu necpe, je zjevně ovlivněn křesťanstvím. Svátky jako Vánoce a Velikonoce jsou tam brány coby milníky v církevním roku, zásadní momenty v životě, kdy se má člověk zastavit, nezabezpečovat, usebrat. A o neděli, jíž se zatím návrh netýká, Bible říká: Pomni na den nedělní (u židů to byl den sobotní), abys jej světil. Světit znamená oddělit od ostatních dní, chovat se jinak, nestarat se, nechat to na Bohu.

Bublan argumentuje nikoli jako kněz, nýbrž jako sociální demokrat. Kritizuje pravici, že spoléhá na trh, že říká: Nechte to na trhu, on nejlépe ví. Jenomže podle senátora trh sám nejen nic neví, ale dokonce je „sebedestruktivní“. (Zřejmě míněno tak, že destruuje ty, kteří se v něm pohybují.)

Nekonzumní senátor nabízí nejen pohled odborů, ale opírá se i o fakt, že většina západních zemí má zavřeno o svátích i o nedělích. Zná to každý, kdo jede do Rakouska či Německa. Přitom obě ty země jsou „tržními společnostmi“. Bublan klade takovéto otázky: „Kam až ten trh bez nějaké regulace pustit? Kam se všichni ženeme? Budeme nakupovat o svátcích, budeme vyrábět o svátcích, budeme mít pořád víc peněz, abychom mohli zase víc nakupovat, abychom mohli víc utratit, abychom víc spotřebovali. Nemůžeme se někdy zastavit?“

Tady začíná hlubší debata. Změní se něco na naší konzumní tendenci, na nezřízené chuti spotřebovávat a mít, na této naší závislosti, když sedm dní v roce nebudeme moci nakupovat? Nebo i kdybychom dokonce každou neděli nemohli vyrazit do Tesca? Máme mít naordinován čas, kdy se zastavíme? Má nám stát říkat, kdy se máme věnovat rodině? Kdy nesmíme nakupovat?

Máme už posunuté, poškozené tržní myšlení

Bublana zaujalo Finsko, kde smí být otevřeno v neděli jen od dvanácti do osmnácti hodin. „Aby aspoň dopoledne rodina mohla být spolu, aby spolu mohli obědvat, aby mohli jít do kostela.“ Ale chce být ta rodina spolu? Brání jí v tom někdo? Brání mi někdo, abych v neděli nesedl do auta a nejel do nákupního centra zabít půl dne? Nebrání.

Máme už posunuté, poškozené, „tržní“ myšlení. Myslíme si, že dělat „shopping“ v neděli je naše základní lidské právo, naše svoboda. Po nákupech se vrátíme utahaní, a pokud s sebou vezmeme děti, často to špatně dopadne, protože jim nemůžeme koupit všecko, co vidí a chtějí. Navíc „jít s někým nakupovat“ není zdaleka totéž jako „být s někým“.

Náctileté holky ve městech chodí o víkendu, i v neděli, běžně nakupovat. A zkuste jim říct: „Hele, neblbni, co to je za zábavu, za sport, jít do obchoďáku?“ Okamžitě se dozvíte, že „holky jdou shopovat, takže já přece nemůžu nejít“. Jít shopovat bývá i součástí oslavy teenagerských narozenin...

Mělo by nějaký smysl skutečně, nejen symbolicky, omezit nákupy o svátcích? Nebo v neděli? Samozřejmě je to „na nás“. Když nechci, když tím pohrdám, když chci neděli věnovat rodině, tak prostě nakupovat nejdu. Nepotřebuju, aby mi s tím stát pomáhal. Jenomže tak prostinké to není.

Lidé dělají, co mohou dělat. Co dělají ti druzí. Opičí se. Nepřemýšlejí o tom. Dost možná mnozí z nás už ani neumějí být doma, být s dětmi, hrát si s nimi, povídat, blbnout. Do obchodních center často utíkáme sami před sebou. Abychom spolu nemuseli doma mlčet. Znám rodinu, kde matka dávala dceři pravidelně v neděli peníze, ať si jde „zashopovat“. Aby od ní měla pokoj. Teď je ta dívka, jednadvacet let, na detoxu. Během shopovacích víkendů se chytla špatné party a spadla do pervitinu.

Co se stane, když bude o sedmi svátcích zavřeno? Možná řetězce propustí několik procent lidí. To je samozřejmě zlé. Ale dál nic. Zboží se stejně prodá. A když bude zavřeno v neděli, jak to dělají v Německu a Rakousku, zase se nic nestane. Jen bude mít většina z nás víc času na ty druhé. Nebudeme muset dětem vysvětlovat, že zabít neděli není moudré. Nebudeme mít nutkání hupnout do auta a zmizet. Možná pojedeme společně na výlet na kole, což bychom jinak nejeli.

Bublanův zákon se zdá symbolický, směšný, ale je to větší revoluce, než se na první pohled zdá. (My civilizovaní nedělní nákupčí ale na revoluce moc nejsme.)

___________________________________________________

Máte rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Nominujte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlasovat můžete zde. Za Váš hlas děkujeme!

 

Právě se děje

Další zprávy