Jana Nečasová, dříve Nagyová, a její muž Petr Nečas se stali tragickým hitem těchto dní. Obvodní soud pro Prahu 1, stále za vedení soudkyně Heleny Králové, projednává údajné zneužití vojenské tajné služby, Vojenského zpravodajství (VZ), v mileneckém trojúhelníku bývalého premiéra. Na pořad přišly nejvýživnější důkazy, záznamy hovorů tehdejší ředitelky kabinetu předsedy vlády Jany Nagyové.
Odposlechy můžeme rozdělit do dvou rovin. Jedna, na niž je veřejnost nažhavena, ukazuje vztah Jany Nagyové k Petru Nečasovi, případně k jeho tehdejší ženě Radce Nečasové. Druhá pak předvádí, jak silný vliv, jak neohraničenou autoritu a moc měla dnešní Jana Nečasová na Úřadu vlády a v jak těsném kontaktu byla s vojenskou zpravodajskou službou. Po Nečasovi kupříkladu žádala, aby navrhl do čela NKÚ Ondřeje Páleníka, bývalého šéfa vojenské tajné služby.
Právník Jany Nečasové Eduard Bruna žádal soud, aby odposlechy nebyly zveřejněny. Důvod? Jsou vůči jeho klientce dehonestující. Ano, to jsou, a mimořádně. Soudkyně však Brunovu žádost odmítla. Shodla se s žalobou, že záznamy hovorů dobře objasňují motiv, který poháněl obžalované.
V médiích samozřejmě převážily citace nahrávek (v televizi pak přímo nahrávky), které ilustrují dominantní pozici Jany Nečasové vůči expremiérovi. U soudu zazněly věci, které Janu Nagyovou vykreslují jako obludu s neskutečným vlivem na Úřadu vlády, Petra Nečase pak jako slabocha, jako bačkoru na druhou.
Měly všecky ty odposlechy veřejně zaznít? Platí zásada, že jednání soudu je veřejné a má být veřejné. Nahrávky hovorů nebyly utajeny, nic tedy nebrání tomu, aby zazněly. Naopak se zdá, že je v zájmu veřejnosti a v zájmu průhlednosti řízení, aby byly přehrány. (Přehrání u soudu je něco jiného než úniky odposlechů z policie či od advokátů a jejich citace v médiích, jež zvyšují počet kliknutí.)
Práva Radky Nečasové dál pošlapávána
Existuje však jedna zásadní potíž a otázka: jak k tomu přijde Radka Nečasová a děti, které zplodila s Petrem Nečasem? Expremiérova exmanželka je v záznamech napadána, osočována, urážena a ponižována. Tisknou to masivně noviny, hrají televize, dopadu se rozhodně nevyhnou její děti.
Soudkyně Králová, jak víme, nesmyslně utajovala celé pasáže soudního jednání. Za zavřenými dveřmi kupříkladu nedávno proběhl tříhodinový výslech Petra Nečase. Důvod: mohlo by prý zaznít něco tajného, třeba něco o metodách tajných služeb. Ty argumenty byly absurdní, neboť tajná služba nesměla Radku Nečasovou sledovat. Nezákonné jednání nesmí být tajeno. Leč Králová tajila.
Člověk by tedy čekal, že uzavře i přehrávání odposlechů. Z ohledu na Radku Nečasovou. Neučinila tak. Proto je bývalá manželka premiéra ženou, jejíž práva jsou opakovaně pošlapávána. Nejprve ji se vší pravděpodobností nechala sledovat milenka jejího muže státní tajnou službou, pak ještě musí poslouchat ty neuvěřitelné slinty své sokyně a fňukání exmanžela. Nemůže se bránit tomu, co se nazývá českou spravedlností.
Můžeme směle tvrdit: na práva Radky Nečasové a jejích dětí se naprosto nedbá. Podle mého názoru měly být ony nahrávky, kde byla Radka Nečasová sokyní Nagyovou urážena a špiněna, přehrány neveřejně. Ohled na ni, na její práva, na její ochranu měl převážit nad zásadou veřejnosti. V celé kauze přece jde také o Radku Nečasovou.
Zároveň je pravda, že odposlechy jasně dokazují: po Radce Nečasové nepásli ani jehovisté, ani ji nikdo nechtěl oddělat nebo unést nebo jí ublížit kvůli stíhačkám Gripen. Ukazuje se, že tato verze je jen zoufalá, naprosto průhledná snaha obhajoby předvést Janu Nečasovou, jejího tehdejšího milence, šéfy tajné služby a jejich agenty jako nevinné.
Přehrání odposlechů kromě potupné role, již hrál Nečas, dokazuje, jak neskutečně prohnilým a nechutným prostředím byl za Nečase Úřad vlády. Nagyová tam zjevně měla takřka neomezenou moc. Její tehdejší pozice odpuzuje. Zneužití zpravodajské služby, jež je nadána obrovskými pravomocemi (aby nás chránila, ne špiclovala na zakázku), vypadá jako v tehdejší době celkem normální akt.
Srabi: ministři, byznysmeni, politici
Ale nemylme se. Odpovědná za to není zdaleka jen Nagyová-Nečasová. Hlavní díl viny nese politik ODS Petr Nečas. To on se nechal ochočit, to on přenesl kus své propůjčené moci, protože premiér má velikou moc, na svoji ředitelku kabinetu. Ano, byl do ní blázen, což se dá u chlapa pochopit. Ne však u předsedy vlády. Není jím sám pro sebe.
Naprosto selhali politici, ministři a špičkoví byznysmeni, kteří za Nagyovou dolézali, nosili jí kabelky, šperky, hráli tu nechutnou, potupnou hru na císařovnu, na dominu, která může všecko. Chovali se jako srabi. Kdo kabelku Luis Vuitton odmítl dovalit, ten prostě nebyl k premiérovi připuštěn. Totálně klientelistický systém. Do toho, jak víme, Nagyová pro Nečase fungovala jako jakýsi styčný důstojník s kmotry.
Soud nad Janou Nečasovou a dalšími obžalovanými má ještě jiný rozměr: ukazuje českou justici, nebo spíš temnou stranu české justice, obnažuje ji. Už byla řeč o nesmyslném, zbytečném utajování v průběhu soudního řízení, které mimochodem ostře kritizují i žalobci. Už byla řeč o opakovaném porušování práv Radky Nečasové a jejích dětí.
Ale nezapomeňme, kdo případ soudí a jak to chtěla původně soudkyně Helena Králová „vyřešit“, rozuměj smést ze stolu. V prvním kole přece šokovala právnickou i laickou veřejnost, když zastavila stíhání bývalého šéfa operativy VZ Jana Pohůnka. Exšéfy služby Milana Kovandu a Ondreje Páleníka předala k posouzení ministerstvu obrany!
Jana Nečasová-Nagyová od ní vyfasovala trestním příkazem pouze roční podmínku. Vyšší instance toto zametací řešení samozřejmě odmítla. Ale, tak už to u nás chodí, Králová případ i po tomto antizákonném verdiktu soudí dál.
Závěr? Jedna z nejodpornějších českých kauz. Věřit zde státu jeví se jako bláhovost a nemalé riziko.
