Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
30. 9. 2014 13:30

“Opilci“ ať platí za záchranku. Nápad hodný volební kampaně

Podnapilý člověk nemůže být zároveň vážným případem? Tohle čpí pokrytectvím nulové tolerance.
Návrh míří mimo českou realitu.
Návrh míří mimo českou realitu. | Foto: Thinkstock

Zdravotnický záchranář je na rozdíl od politika společensky ceněné a prestižní povolání. To ale neznamená, že záchranka nemůže přijít s nápadem jako vystřiženým z pokleslé volební kampaně. Totiž: Záchranáři žádají, aby si lidé pod vlivem alkoholu platili sanitku sami, ze svého.

Výjezdů k podnapilým pacientům (to slovo podtrhněme) přibývá, vloni údajně spolkly tři čtvrtě miliardy z pěti miliard rozpočtu záchranky.

Člověk určitě může mít pochopení pro zdravotníky, kterým se nechce zápolit s agresivními opilci. Dá se porozumět i motivaci zdravotních pojišťoven, potažmo státu, po řekněme smysluplném nakládání s penězi. Ale argument, že kvůli „opilcům“ záchranné službě „utíkají“ závažnější případy, to už je příliš. Podnapilý člověk nemůže být zároveň vážným případem?

Tady se po nás žádá, abychom uvažovali v kategoriích „opilec“ alias „nepřizpůsobivý“. Problémové živly strčíme do jednoho pytle (a v kampani jim zatneme tipec). Populismus nulové tolerance.

U politiků bohužel budiž. Ale jak si mohou dovolit takhle přemýšlet (jistěže jen někteří) zdravotníci a zdravotničtí manažeři? Když záchranka ošetří někoho, kdo má upito nebo i přímo vypito, tak je to automaticky opilec, vagabund, výtržník, notorik? Není to náhodou taky, třeba i „nepříjemný“, pacient? Který si dokonce platí zdravotní pojištění?

Nesmyslnost nápadu vynikne, když ho zasadíme do kontextu společenského života a jeho norem. A není nutné si rovnou představovat, jak by asi kasírování za záchranný servis fungovalo na silvestra na Václaváku a při desítkách dalších podobných příležitostí.

Alkohol je běžný, jak jen může být, a národní protidrogový koordinátor varuje, že jde o stejně vážný problém jako nelegální drogy. Maximální pokrytectví: „slušný člověk“ se „nemá čeho bát“, protože „nechlastá“, a tudíž mu nehrozí, že by mu záchranka naměřila promile a on za ni musel platit. Samozřejmě také není jasné, jak by se rozlišoval výjezd „kvůli alkoholu“ (někdo se zpije do němoty) a „s přítomností alkoholu“ (někdo si dá trochu vína a kromě toho dostane žlučníkový záchvat). Tím „opilcem“, který tak neúnosně zaměstnává záchranáře, klidně může být vaše tetička na svatební hostině. A opovažte se, aby vás ranila mrtvice ve chvíli, kdy jste měli dvě piva.

Nebo se snad bude rozlišovat větší než malé množství alkoholu? Vznikne detailní manuál, dokdy je záchranka ještě zdarma, protože diagnóza byla „málo ovlivněna alkoholem“, a odkdy už bude „opilec“ platit?   

Dobře, ať se to schválí. Noviny budou plné dojemných příběhů o tom, kolik komu za co záchranka naúčtovala. O trestání dobrých občanů byrokratickou zvůlí. Piješ – zaplatíš si. Typické jednoduché „řešení“.

 

Právě se děje

Další zprávy