Tanec kolem platů ústavních činitelů - úžasná podívaná, komedie. A zároveň pokračování příběhu „Nevěříme vám, drazí politici“. Je velká chyba, že poslanci a jejich šéfové nechali příběh platů tak zahnít a zároveň rozjet. Stalo se z něj téma, které jim škodí. Najednou totiž poslanci a senátoři vypadají, že jsou chtivější, méně skromní než my. Blbost. Zdrcující většina z nás by taky stála o vyšší plat. Zbytek by byl považován za blázny.
Co „hrozí“: skok platů ústavních činitelů od ledna o 26 procent. Na konci roku 2014 končí čtyřleté zmrazení platů. Jejich výpočet by se od začátku příštího roku opět odvíjel od 2,75násobku průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře za rok 2013. Tedy 2,75 krát 23 674 korun. Zvýšil by se platový základ, od něhož se odvíjejí příjmy poslanců, a to ze současných 51 731 na 65 103 korun.
Platy si zákonodárci zmrazili kvůli ekonomické krizi. Dali tak před čtyřmi roky najevo jakousi solidaritu s občany, na něž dopadla úsporná opatření: Jsme s vámi, buďte s námi. Ekonomická krize je zřejmě fuč a přirozený hlad po vyšších platech značný. Platy určuje zákon, zákony přijímají poslanci, a tak teď holt musí rozhodnout sami o sobě.
Ve hře je víc variant. Vláda chtěla centimetrový posun o jedno procentíčko. Čili změnu skoro o nic. Premiér Sobotka byl štědřejší, chtěl popolézt nahoru o 3,5 procenta. Sněmovní výbory ovšem schválily 14,5 procenta a to by se, logicky, poslancům a senátorům líbilo. (Ještě víc by se jim líbilo oněch šestadvacet, nejsou nenormální.)
Tahačka o platy je zábavná: politici se u nás pohybují na škále nepopulista (existuje nějaký vůbec?) - minipopulista (zanedbatelná menšina) – populista (menší část) – megapopulista (značná část) – gigapopulista (zbytek). A teď zuří bitva v srdcích populistů. Chtějí dělat to, co mají rádi voliči, ale dělají to proto, že myslí na svůj vlastní prospěch. Hezky je to vidět na spojení s kmotry. Všichni ústavní činitelé se zaklínají „bojem proti korupci“, „odkmotřením politiky“. Ale zároveň mnozí pěstují vesele kontakty s kmotry, protože ti jim přece pomáhají. S kmotry se však kontaktují tajně, neveřejně. Kdežto platy musí přijmout veřejně. Malér. Poslanci se ocitli ve schizofrenní situaci.
Podle čeho se mají rozhodovat? Jsme societa převážně konzumní. Konzument, to je přece hluboce přirozené a logické, nemůže jednat jinak než zdržovat zákon, až si "vyzdržuje" 26 procent. Jsme konzumní společnost, máme se chovat jako konzumenti a nehrát si na poustevníky či svaté. Kdybychom byli societa křesťanská, pak by se dalo uvažovat o solidaritě, lásce k bližnímu atd. Čili nárůst platů o nula procent. Ale křesťanů u nás značně ubylo a po církevních restitucích jsou oblíbení asi jako záducha nebo ebola.
Zvednout a dávat na program samoživitelek
Strany by se taky mohly rozhodovat podle svých programů, podle svého směřování. Sociální demokraté se vydávají za stranu solidární, silně sociálně cítící. Průměrný plat v nepodnikatelské sféře dnes činí 23 674 korun, poslanec a senátor berou až do konce letošního roku před zdaněním 55 tisíc plus náhrady 29 až 39 tisíc, tedy suma sumárum 84 až 94 tisíc korun hrubého. To rozhodně k životu stačí. Taková solidarita (nezvedat si plat) by příliš nebolela, že. Ale ČSSD jest solidární především na papíru.
Kdyby se KSČM držela své domácí tradice (navazující na KSČ), bude zdržovat na skok o 26 procent. Kdyby se držela svých idejí, sníží si základní plat na 23 674 korun. (Pokud vím, nikdo z vyznavačů Marxe, Lenina, Stalina a Putina podobný skok dolů zatím nenavrhl.)
Pravice, tedy TOP 09 a ODS. Tam se nosí heslo „Každému podle jeho schopností“. Takže rébus. Jak jsou poslanci a další ústavníci schopní? (Jistě ti nejschopnější už jsou dávno na léta dopředu zabezpečeni, ale to nechme stranou.) Miroslav Kalousek, tedy skutečný lídr původně nepopulistické topky (ovšem poté, co v kampani začal nosit piva štamgastům v hospodě, už étos nepopulismu poněkud vyčichl), by byl spokojen se skokem o 14,5 procenta. Tedy někde mezi populismem a solidaritou. Jako echt pravičák by měl chtít 26 procent.
A co ani pravice, ani levice, nebo spíš levopravice, tedy ANO? Je to hnutí Andreje Babiše a on se drží svého gigapopulismu. K platům náš politik-miliardář pravil toto: „Problém je, že všichni naši poslanci by chtěli vyšší platy, ale nikdo to nechce říct nahlas. Tím, že já pracuji zadarmo a dávám svůj plat ministra na program samoživitelek, tak jsem špatná osoba, abych to komentoval.“ Domyšleno do důsledku, poslanci ANO by si měli zvednout plat, o kolik jim libo, a pak ho celý dát na program samoživitelek. To by závistivému lidu zacpalo ústa.
Snad stojí za zmínku ještě stále silní komunisté. A vládní lidovci. Kdyby se KSČM držela své domácí tradice (navazující na KSČ), bude zdržovat na skok o 26 procent. Kdyby se držela svých idejí, sníží si základní plat na 23 674 korun. (Pokud vím, nikdo z vyznavačů Marxe, Lenina, Stalina a Putina podobný skok dolů zatím nenavrhl.) A lidovci? Strana rostoucí z křesťanských kořenů? Ti by mohli držet miniposun o jedno procento. Maximálně pak o Sobotkových 3,5 procenta.
Jaká je tedy poctivá, přímočará poslanecká varianta? Poctivá konzumní varianta? Jednoznačně 26 procent. Jenomže poslanci nejsou přímočaří, takže 26 to nejspíš nebude. Pokusí se získat co nejvíc a zároveň se nedepopulizovat.
