“Nebuďte na nás tak přísní,” prosí oficiální facebookový účet ČT v reakci na kritiku pořadu Dovolená v Protektorátu. Je to zvláštní požadavek od veřejnoprávní stanice, která se rozhodla vyrobit a zařadit do vysílání seriál, v němž reální aktéři dostanou reálnou finanční odměnu za to, že se nechají šikanovat fiktivním gestapem. Česká televize žádá o shovívavost, jako kdyby byla malým projektem nadšenců, a ne velkou vysílací institucí. Ovšem kdo by taky nebyl defenzivní, když nad ním ohrnují nos na titulní straně The New York Times (5. června).
Duchem trpaslík
Pevnost na Kavkách možná budí respekt, ale z reakce České televize na kritiku čiší spíš trpasličí komplex. ČT opravdu je duchem malá televize ve velkém těle. Proto se v její komunikaci tak často projevuje přesvědčení, že jsou na ni lidé příliš nároční. I když má v naší zemi bezpříkladné postavení, dostupnost zahraničního televizního obsahu ji staví do konkurenční situace, která se dá vyhrát jenom osvícenou kreativitou, nebo sázkou na méně osvícenou (méně internetově a jazykově gramotnou) část publika. V případě Dovolené v Protektorátu to vypadá, že se televize tentokrát odvážně pokusila o první, ale podařilo se zase to druhé.
Pro shrnutí: V pořadu vystupuje skutečná rodina, která je oblečena do dobových kostýmů, odvezena na beskydskou samotu a tam držena v podmínkách, které mají připomínat období Protektorátu Čechy a Morava. Když splní scenáristy vymyšlené úkoly, dostane na konci milion korun. Vychází se ze vzpomínek pamětníků a doporučení historika, autenticitu mají umocňovat herci v rolích obyvatel vesnice nebo nacistické tajné policie, diváka průběžně dovzdělávají dokumentární vsuvky. Problém však začíná už v převodu hrubého nápadu do životaschopné koncepce; neexistuje totiž poloha, ve které by si Dovolená mohla morálně nekecnout mimo mísu. Buď se protektorátní realitě dostatečně nepřiblíží, a tím udělá z traumatické zkušenosti statisíců jenom hru, nebo se jí přiblíží, a pak bychom vlastně na obrazovce sledovali týrání lidí.
V praxi to nakonec dopadlo tak, že Česká televize vytvořila něco, na co diváci reagují podobně jako na Výměnu manželek nebo Ordinaci v růžové zahradě. Vyjadřují sympatie a nesympatie účinkujícím, jen občas proloží hodnocení úvahou “no, takhle nějak to asi vážně bylo”. Když gestapáka hraje pán s chrtím pohledem, vystouplými lícními kostmi a divadelním německým přízvukem, libují si, jak je to krásně autentické.
Ano, vcelku je to pořád lepší varianta, než kdyby ČT vysílala krutý sociální experiment, ze kterého by soutěžící odešli s trvalými následky. Jenomže menší zlo pořád nedělá dobrou televizi.
Mávej, jsme v televizi
Protože jde o nacismus a protože hlavní myšlenka pořadu je už od pohledu podezřelá, začala si Dovolené v Protektorátu všímat i média mimo naši republiku. Napsal o ní britský Guardian nebo zmiňované New York Times, a především se k ní letmo vyjádřil komik John Oliver ve svojí show, která komentuje aktuální události ve Spojených státech i jinde. A tak došlo k blízkému setkání malé televize s velkou.
Měřeno kombinací kvality a vlivu je totiž Last Week Tonight with John Oliver nejlepší televizní zpravodajská satira v Americe, a tím pádem zřejmě na světě. I jinde existují vtipní komentátoři a výjimečné projekty (v Británii například Weekly Wipe Charlieho Brookera), ale nikdo z nich nemá takový ohlas a nedostane se k tolika divákům. Po každé nedělní epizodě se internetem začnou šířit videa s jednotlivými segmenty a lidé je sdílejí i v zemích, kde se pořad nevysílá, jako třeba u nás. Na přijetí Johna Olivera v České republice by se dalo hezky demonstrovat, co ve skutečnosti znamená oblíbené vycpávkové slovo “kultovní” - když se zeptáte lidí na ulici, většina o něm v životě neslyšela, nicméně ti, kdo ho znají, jsou nadšeni. Mateřská stanice pořadu HBO s tím mimochodem počítá a dává na YouTube k volnému zhlédnutí celé dlouhé úseky včetně bonusů určených jenom pro internet.
John Oliver a jeho show jsou zároveň příznakem i hybatelem změny. Je to mimořádně zábavný program, kterému o něco jde. Zesměšňuje diktátory i korporace a občas upozorní na absurditu tak zjevnou, až se nechce věřit, že mohla někomu nedojít - jako je třeba ochotnická televizní simulace života v nacismu.
Výhra bez soutěže
Zástupci České televize si stěžují, že nikdo ze zahraničních novinářů Dovolenou ve skutečnosti neviděl, což bude nejspíš pravda (osobně budu mít ještě čtrnáct dní vlhké sny o tom, jak by Oliver reagoval na výrok jednoho z účinkujících “Člověk už dneska může od Hitlera čekat cokoli”). Vidět ovšem není nutně potřeba, pokud si přečtete charakteristiku a máte soudnost. Hlavní autorka projektu Zora Cejnková v rozhovoru pro DVTV například vysvětluje, že nešťastná okolnost s finanční výhrou nebyla od začátku plánovaná, ale vznikla z potřeby držet se pravidel stanovených zákonem pro odměňování aktérů z lidu. Cejnková to prezentuje jako detail, na který se prý nemáme soustředit, a vzápětí sama o pořadu mluví jako o soutěži.
Vznikla z toho asi nejviditelnější zahraniční publicita, jakou ČT dosud zažila, ale bylo by optimistické za tím vidět fikanou strategii. Dovolená jednoduše v České televizi prošla schvalováním, aniž by někoho napadlo “Kruci, my jsme vlastně udělali z přežití v Protektorátu soutěž o prachy, to asi není moc apetitlich” a projekt by byl zastaven. Nebo aspoň předělán v sitcom tak zhůvěřilý, až by byl geniální. Snad příště.
