Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
13. 5. 2015 12:00

Pomazánkové máslo, katův šleh, žvýkací guma a Hrdlořezy

Komentář Martina Fendrycha: Sahají nám na naše hodnoty, na pomazánkové máslo. A vláda nic!
Cizinec to klidně vrazí do těsta na mazanec.
Cizinec to klidně vrazí do těsta na mazanec. | Foto: ČTK

To nejhorší, čeho jsme se obávali, nastalo. Tribunál Soudního dvora EU v Lucemburku v úterý zamítl žalobu na ochranu pomazánkového másla. Česko žádalo, aby tato naše jedlá hmota byla uznána jako zaručená tradiční specialita. Dodejme, že jsme spor prohráli již podruhé.

Důvod: pomazánkové máslo není máslo (neobsahuje dostatečné množství mléčného tuku), takže se jako máslo nesmí prodávat. Mohlo by to někoho zmást, nějakého cizince, který k nám v dobré víře, že máslo je máslo, přijel. Dejme tomu, že by třeba pekl vánočky a vrazil do těsta místo másla pomazánkové máslo. (Podařilo by se mu vůbec rozpustit?)

Pro naše pomazánkové občany je to rána. Strašně těžko si zvykají na název „tradiční pomazánkové“. Madeta už rok prodává „Jihočeské tradiční pomazánkové“. Choceňská mlékárna nabízí „Choceňské tradiční pomazánkové“. Olma vyrábí „Tradiční pomazánkové“ místo starého, dobrého, obyčejného „Pomazánkového másla“.

Nelze se vůbec divit rozhořčení Milana Teplého, generálního ředitele podniku Madeta, který v ČT po prohře Česka v Lucemburku pravil: „To je propadák diplomacie, totální propadák diplomacie. Mě to nepřekvapuje.“ – Je to tak. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) a ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) by měli neprodleně odstoupit. Mají pomazánkové máslo na hlavě, musí z toho vyvodit důsledky.

Ministr Jurečka (lidovec) pomazánkové máslo neuhájil.
Ministr Jurečka (lidovec) pomazánkové máslo neuhájil. | Foto: Vojtěch Marek

Ono totiž nejde jen o to, že jsme na něco zvyklí (že máslo není máslo kupříkladu). Změna názvu může mít negativní dopad i na děti. Plno školáků snídá rohlík (ten nám zatím nechali, ten se ještě stále smí jmenovat rohlík, žádný Slovinec si nestěžoval, že by si ho někdo mohl splést s rohem a druhé potrkat). Dnes dětem na rohlík rodiče namažou „tradiční pomazánkové“. Ale co pomazánkové? - Představte si, že si jdete koupit třeba auto. A výrobce vám nabídne „tradiční benzínové“. To je přece nesmírně matoucí.

Navíc tuzemský občan přece třicet let věděl, že si kupuje máslo, které není máslem. Žil v tom. (Podobně rum nebyl rum, a jak dopadl: dnes je z něj tuzemák.) Byl to v minulém režimu dobrý, instruktivní příklad. Leccos přece nebylo, jak to bylo. A pokračuje to i dnes. Třeba „spravedlnost“, tvrdí mnozí, kteří se brání u soudu zjevnému podvodu, není spravedlnost. Střet zájmů není střet zájmů. Atd. Tak proč to má odskákat pomazánkové máslo?

Erdäpfel a peanut butter přežily

Potíž podle některých vězí v tom, že Češi jsou moc chytří a Evropská komise jim to nepřeje. Čech si koupí pomazánkové máslo, za nižší cenu, než kolik stojí máslo, ochutná je, zjistí, že to není máslo, a nepoužívá je jako máslo. Ale cizinec tak mazaný není. Koupí pomazánkové máslo, ochutná je, zjistí, že to není máslo, ale používá je jako máslo a pak si letí stěžovat do Bruselu.

Někomu může celý ten spor připadat žabomyší, jako že o nic nejde. Jenže jde. Třeba Rakušané mohou klidně bramborům říkat Erdäpfel, ačkoliv se německy řeknou Kartoffeln. A je jim úplně fuk, že k nim přijede Němec, myslí si, že Erdäpfel jsou vlastně Äpfel (jablka), takže třeba ve Vídni běžně vidíte Němce, jak na ulici s gustem chroupají neoloupané brambory a nenechají ani ohryzek. Ale Rakušané mají lepší diplomacii a tenhle podvod na Němcích (kterým říkají Piefke, protože na ně mají pifku) si prostě vydupali.

Britové taky podvádějí, dokonce s máslem! A nic. Upozornil na to Petr Mach, poslanec Evropského parlamentu a předseda Strany svobodných občanů: „V Británii je běžné, že se tam prodává peanut butter, neboli arašídové máslo.“ No a není to máslo, že.

Lhostejným občanům se může zdát, že se nic neděje. Stačí však, aby si u Evropské komise někdo postěžoval, a škody budou nedozírné. Příklad mimo potravinářský průmysl: Škoda (simply clever). Škoda, německy schade, je značka aut. Ale může vzniknout mylný dojem, že koupit si Škodu je škoda. Takže i tento tradiční název je ohrožen.

Podobně žvýkací guma. Jde o gumu? Jistě ne. Ze žvýkací gumy například nevyrobíte duši do kola. A jsme u dalšího maléru: duše. Kdy se ozve evropská katolická lobby a napadne, že Češi mají v kolech duše? A že je dokonce mohou píchnout!

Zpět k potravinám. Neúnosný je „katův šleh“. Jídlo v českých restauracích často neznámého původu a obsahu. Název je silně zavádějící a – všimněte si – cizinci si nikdy katův šleh neobjednávají (prý ho spojují s českými Velikonocemi a švihací tradicí). Šleh by se měl zakázat.

Zavádějící pro cizince mohou být i místní jména: Ďáblice, Hrdlořezy, Onen Svět. Snad ani není třeba vysvětlovat, proč by Evropská komise s podporou Soudního dvora EU v Lucemburku měla tyto matoucí názvy zatrhnout.

Obavy sužují stavaře. Používají totiž „medvědí hovno“ (ehm, pod tímhle názvem ho dostanete v krámě), vysoce kvalitní polybutylenový plastický tmel vhodný pro statické stavební spáry s pohybem do sedmi procent. Hodí se na spárování mezi segmenty panelových domů, zasklívací tmelení skleníků, tmelení spojů kanalizačních a odpadních řadů. Oproti skutečnému medvědímu výměšku zůstává trvale plastický. I zde je jasné: zákazník je klamán.

Jak si uchránit český svět, pomazánkové máslo a medvědí ho...? Odpověď, Brusele, je zoufale prostá.

 

Právě se děje

Další zprávy