Richard Biegel | Komentáře
21. 8. 2014 9:50

Praha 1. Za barevnými fasádami domy zbavené duše a paměti

Sterilizace pražského historického jádra dosáhla vrcholu. Než se to pokusíme změnit, je třeba pojmenovat chyby minulých dvou desetiletí, píše místopředseda Klubu Za starou Prahu Richard Biegel.
Blok domů na Staroměstském a Malém náměstí. Kanceláře tu rostly už od meziválečného období, v 90. letech to vyvrcholilo. Teď jsou domy už řadu let prázdné. Bude se tu bydlet?
Blok domů na Staroměstském a Malém náměstí. Kanceláře tu rostly už od meziválečného období, v 90. letech to vyvrcholilo. Teď jsou domy už řadu let prázdné. Bude se tu bydlet? | Foto: ČTK

Radnice Prahy 1 hodlá nabídnout bývalé kanceláře v historických domech k přestavbě na byty. Zpráva, která v minulých dnech proběhla pražskými médii, se zdá být na první pohled dobrá: kanceláře ustupují a do vylidněného centra se vrací bydlení! Ve skutečnosti se tím jen uzavřel bludný kruh, do kterého historické centrum vstoupilo na počátku 90. let. Připomeňme si, co vše se v uplynulém čtvrtstoletí s historickými domy na Starém Městě či Malé Straně událo.

Je nesporné, že listopadový převrat zastavil mnohaleté chátrání, které z hlediska historické Prahy znamenalo ohrožení v samé její podstatě. Vlnu porevolučního nadšení však i zde záhy vystřídal ryzí pragmatismus, který ve vlastnictví domů na cenné historické adrese viděl mimořádnou možnost rychlého zhodnocení nevelké vstupní investice. Čerstvě zrestituované domy se často dále prodávaly za zlomek očekávané hodnoty, ke které vedla většinou jen jediná cesta: vystěhování nájemníků a kompletní přestavba domu na tehdy nedostatkové kancelářské prostory.

Vizualizace pětihvězdičkového hotelu, který má vzniknout ve starobylém domě U Sixtů. Hledejte duch místa a "nezaměnitelnou atmosféru" staré Prahy.
Vizualizace pětihvězdičkového hotelu, který má vzniknout ve starobylém domě U Sixtů. Hledejte duch místa a "nezaměnitelnou atmosféru" staré Prahy. | Foto: ČTK

Až tato první vlna masivních přestaveb vlastně doopravdy ukázala, jaké památkové bohatství se v pražských domech skrývá. Jakoby zázrakem dochované město si v běžných domech uchovalo neuvěřitelné množství historických detailů. Historické klenby, trámové stropy, schody, dveře, okna, kličky – to vše naplňovalo domy tím, čemu poeticky říkáme genius loci. Právě tyto prvky domům dávaly jedinečnou a mimořádnou atmosféru, která se – vzhledem k míře a kvalitě jejich dochování – zdála neotřesitelná a věčná. Nic však nebyla větší iluze: masivní přestavby, podnícené mnohdy i záměrným dlouholetým chátráním domů, přinesly radikální zásahy, vedené většinou v duchu utilitárního pragmatismu. Prvky se bohužel až příliš často zachovávaly a případně repasovaly jen v nejnutnější v míře. Interiéry domů byly sjednocovány dobově běžnými, nebo – v „luxusnějších“ případech – historizujícími prvky. Jen minimum přestaveb z této doby můžeme označit za kvalitní architektonická díla, která by alespoň částečně nahradila ztracené historické kvality.

Uvnitř Sixtova domu. Fasády starých domů se stávají kulisou.
Uvnitř Sixtova domu. Fasády starých domů se stávají kulisou. | Foto: Archiv Klubu Za starou Prahu.

Druhá vlna přestaveb, která na tu první víceméně plynule navázala, souvisela s masivním rozvojem turistického průmyslu. Ideálem doby náhle nebyly kanceláře jako počátkem 90. let, ale hotely. Idea malého rodinného penzionu se velmi rychle rozplynula v záplavě hotelových řetězců, které započaly domy nejen radikálně přestavovat, ale také sjednocovat. Původně samostatné budovy se tak stávaly součástí labyrintu, jehož vnitřní komunikace se musely pragmaticky prorazit skrz historické zdivo – lhostejno, zda renesanční, nebo středověké. Univerzální hotelový vkus navíc často doslova vylučoval uchování autentických prvků, které se v jednotném designovém ladění nutně jevily jako rušivý element. Vrcholem tohoto absurdního trendu se staly „historické“ hotely, v nichž veškeré historizující vybavení pochází z běžného katalogu toho kterého řetězce.

Na sklonku prvního desetiletí tohoto století dosáhla sterilizace pražského historického jádra svého vrcholu. Přirozeně obydlené (a tedy pravděpodobně i historicky dochované) domy bylo možno v mnoha ulicích spočítat na prstech jedné ruky. Vyvrcholil i odliv obyvatel z centra, ve kterém se některé části města (včetně tolik ceněné Malé Strany) staly z hlediska místních služeb prakticky neobyvatelnými. Tato skutečnost pochopitelně podněcovala další exodus, který vedl k unifikačním přestavbám domů - a tak pořád dál a dokola. V tomto kontextu se zpráva o plánované přestavbě kanceláří na byty může jevit jako blýskání na lepší časy - ovšem pouze v případě, že bychom záměrně vymazali všechno to, co se odehrálo doposud.

Neproblematická marketingová informace, která má patrně radnici před volbami ukázat v lepším světle, bohužel připomíná jen další kolo neuvěřitelného příběhu, ve kterém se během jedné generace stalo z unikátně dochovaného a obydleného města sterilní ghetto.

Bydlení do centra patří a je rozhodně dobře, že se tam vrací. Co však už nikdo nevrátí, je po staletí vrstvená paměť místa, kterou jsme blahosklonně dovolili během utilitárních přestaveb zcela vymazat. To vše je třeba si veřejně přiznat dříve, než se pustíme do další vlny přestaveb, která má městu paradoxně vrátit to, co z něj bylo v uplynulých letech cíleně vytlačováno. Jakýkoli další zásah musí reflektovat byť i jen zbytkovou hodnotu domů. Tam, kde už není co uchovat, musí citlivě a s rozmyslem nastoupit kvalitní soudobá architektura, která jediná může vyplnit prázdno, jež zde po komerčních přestavbách zůstalo – což se jen těžko dát zajistit rozprodáním domů na kutilské adaptace. Má-li se přeměna městských kancelářských domů na byty skutečně podařit, je třeba nejprve zajistit jednotný projekt a až pak je nabídnout novým uživatelům – a to nejlépe do nájmu, aby si město udrželo kontrolu nad jejich budoucím osudem.

Je třeba otevřeně si přiznat, že během pouhých dvou desetiletí se z jedinečného historického města stalo v mnoha ohledech město tuctové, ve kterém jsou za mnoha barevnými fasádami domy zbavené duše a paměti. Můžeme a musíme je znovu oživit, pokud chceme, aby město jako takové vůbec fungovalo. Lehkost, s jakou jejich dosavadní devastaci automaticky přijímáme, však doslova bere dech. Dříve, než se radnice nebo kdokoli jiný pustí do další vlny masivních přestaveb zmrzačených domů, musí být jasně pojmenováno vše, co se s nimi doposud odehrálo. Jen tak lze doufat, že se obdobných chyb napříště vyvarujeme. Rozestavěné hotelové projekty i chátrající domy připravené k radikální přestavbě ukazují, že čas těchto likvidačních zásahů bohužel dosud neminul.

 

Právě se děje

Další zprávy