Stojí za to vrátit se k okolnostem rozsudku soudkyně Heleny Králové z Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci Jany Nečasové a žalovaného zneužití Vojenského zpravodajství (VZ). Vyvolává vášně a často mylné závěry části veřejnosti a politiků.
Verdikt Králové je pravicovými politiky a novináři, kteří sami sebe vnímají jako pravici, vydáván za jakýsi „konec vyšetřování“, konec dva roky starého „útoku na Úřad vlády“, za „pravdu o skutečných důvodech pádu vlády Petra Nečase“. Jedna z interpretací je, že „pravdoláskaři“ a „jakobíni“ nebo „jakobínští žalobci z Olomouce“ utrpěli strašlivou porážku a „spustili rozzuřený řev“ nad výsledkem nepravomocného rozhodnutí Heleny Králové.
Za pravdoláskaře jsou označováni dědicové Václava Havla. Ten s Janou Nečasovou a celým skandálem, kdy byla s vysokou pravděpodobností a podle dokumentů VZ sledována manželka premiéra na objednávku jeho milenky, neměl nic společného. Sice padla podle českých měřítek pravicová vláda, ale případ to byl a je ryze kriminální.
Pravice (ODS a TOP 09), která mnohem déle než jen dva roky předvádí dechberoucí neschopnost, která si nedokáže najít slušné, zdatné vůdce, by ráda na kauze Nagyová a vojenští špioni dokázala, že vlastně byla v pořádku, že se za její vlády nepáchala trestná činnost a že tedy byla neprávem (spiknutím) poškozena.
Hned na začátku řekněme, že tohle oběma pravicovým stranám baští jen slabá menšina voličů. Její politici to vědí, a tak se uchylují k fintě. Říkají: ano, bylo to „nemravné“, případně „ostudné“, co se dělo na Úřadu vlády za Nečase a Nagyové (a za Rittiga a Nováka a Dlouhého a dalších kmotrů a zároveň ve státních podnicích, jako jsou Lesy ČR a ČEZ atd.), ale nic víc. Jen nemravné. Takže všecky ty tunely, jak se odehrávaly třeba v pražském dopravním podniku a jinde, byly taky zřejmě jen nemravné.
Tohle však zjevně nezabírá, pravice skomírá dál, podobné vytáčky a zkreslování reality jim hlasy nepřinášejí. Proč? Protože se ty strany nemění. Protože je to stejné jako za Klause: nejde o právo a spravedlnost, ale jen o peníze, o ekonomiku. Proč by je tedy lidé volili? Vědí přesně, co od nich čekat. Kdežto u Andreje Babiše to pořád ještě nevědí a s ČSSD si nejsou tak docela jisti.
Zlí politici a kmotři? Ne, ne, zlí jakobíni!
Po skončení souzení na obvodním soudu Miroslav Kalousek (TOP 09) ihned vystartoval proti nenáviděným státním zástupcům: „Musíme se nutně ptát, kdo ponese odpovědnost za tu monstrakci v Praze před dvěma lety s obrovskými náklady a důsledky, na jejímž základě se vlastně nic nestalo,“ pravil kupříkladu.
Šéf ódeesky Petr Fiala zase vyhlásil, že „morální selhání není a nemůže být trestným činem“. Jak na to přišel? Copak každý přečin a zločin neprovází morální selhání? Copak zločin není důsledek morálního selhání? A aby vágně filozofující Fiala nezaostal za Kalouskem, pravil také: „V demokratické zemi jsou takové praktiky nepřijatelné.“
Pozor, profesor politologie Fiala nemluví o propojení politiky s kmotry či o prodaných žalobcích a soudcích, ale o oněch jakobínech! Staví realitu na hlavu. „Očekávám, že osobní odpovědnost vyvodí zejména iniciátoři akce z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci,“ řekl Fiala. Jejich práce, nikoli práce paní Králové, je vydávána za fiasko.
Za zmínku stojí i postoj bývalého ministra spravedlnosti za ODS z Brna Pavla Blažka: „Oceňuji odvahu soudkyně Králové rozhodovat tak, jak si myslí, že podle práva má, bez ohledu na očekávanou mediální a politickou hysterii.“ - Nádhera. Co je nádhera? Že už Blažek nedělá ministra spravedlnosti.
Protože paní Králová předvedla všecko, jen ne odvahu. Když se před rokem šikovně a k údivu jiných sudích vyhnula líčení a střetu stran, rozhodla trestním příkazem mimo veřejnost a pak kamsi zmizela, odvážné to nebylo. Když letošní soud zavírala před kontrolou veřejnosti, když souzení odebírala jeho základní funkci, tedy ukázat, co je a jak funguje spravedlnost, zase to nebylo odvážné ani omylem. A když osvobozující rozsudek nezdůvodnila, zahalila razítkem TAJNÉ a tmou, dala najevo, že odvaha je něco, o čem se ve škole neučila.
Pojďme se na kauzu podívat z pohledu důkazů. Ano, neznáme je, byly utajeny. Jenže dost z nich se objevilo v médiích. Bývalý šéf VZ Milan Kovanda se v roce 2013 doznal, že Radka Nečasová byla jeho lidmi sledována, a omlouval se, že pošpinil českou armádu.
Nečas tehdy řekl: „Nikdy jsem nerozhodl ani nebyl informován o údajném sledování osob, jejichž jména jsou v současné době skloňována v médiích. Pokud se tak opravdu stalo, považuji to za závažné pochybení. Přestože jsem o tomto konání nevěděl, hluboce toho lituji a omlouvám se všem, kterých se mělo týkat.“ Ani slovo o „kontrasledování“, chránění své ženy, tedy pozdější verzi obhajoby.
Andrej se směje a luxuje pravici hlasy
Pak obhajoba přišla s ochranou „před jehovisty“. Ale tato verze byla zhruba po roce změněna, prý šlo o gripeny, Radku Nečasovou ohrožoval kontrakt na stíhačky. (Jak? Měla snad být unesena? Zabita? Zcela absurdní.)
Dále tu jsou odposlechy, jež podle zveřejněných útržků jasně dokládají vztah Jany Nečasové (v tu dobu ještě Nagyové) k manželce premiéra. Vrchní státní zástupce z Olomouce Ivo Ištvan veřejně sdělil, že obžaloba předložila 84 důkazů. Ištvan nemůže blafovat, jeho slova jsou snadno kontrolovatelná.
Pokračujme dál. Kdyby soudkyně Králová rozhodla odvážně a po právu, pak to pro občana znamená, že je dnes a denně ohrožen na svých ústavních právech. Znamená to, že ho tajná služba, kterákoliv mimochodem, může na číkoli příkaz sledovat. (Ano, její protokoly jsou protokoly o tajném sledování.) Nebo jeho rodinu. Dokonce si na to může (ačkoliv jí to žádný zákon nedovoluje, tudíž to nesmí učinit) najmout soukromou detektivní službu, aby nás šmírovala za ni.
Tajné služby, stačí se podívat do zákonů, disponují mimořádně silnými a v podstatě nikým nekontrolovanými pravomocemi. Proti nim je občan bezbranný. Teď nám obvodní soudkyně Králová sdělila, že toto dělat je zákonné. - Omyl. Není a být nemůže. Nebo přesněji: snad v Rusku ano, v demokratické zemi ne.
Debata, která se sveze na pravdoláskaře a jakobíny, je ve své podstatě vysoce riskantní, neboť záměrně pomíjí fakta, důkazy, znalecké posudky. Stejně jako je pominul soud.
Jak Králová postupovala? Vedla neveřejný proces. Používala nečekané, nestandardní metody. Příklad: nechala veřejně přehrát dehonestující nahrávky, v nichž tehdejší Jana Nagyová ponižuje a osočuje Radku Nečasovou. Jak to nazvat? Bulvár.
Byl to bulvární přístup, který na bývalou Nečasovu ženu a její práva nebral žádný ohled. Proč? Odpověď stojí na začátku textu. Králová nám chce vnutit myšlenku pravicových politiků: ano, bylo to morální selhání, ale žádná trestná činnost, žádné přečiny. S právem, se zákony o tajných službách to nemá nic společného. Zjevně proto bylo odůvodnění rozsudku utajeno.
Nejde o pravici a levici, nejde o pravdoláskaře a ponížené ódeesáky či topkaře. Jde o docela normální trestnou činnost, na kterou existuje dost důkazů a ke které se někteří aktéři na začátku dokonce, hnuti špatným svědomím, doznali.
Neuspěje ani další stokrát opakovaná výtka, že je Jana Nečasová malá ryba a že kmotři a jejich političtí komplicové uplavali. Ano, kmotři běhají po svobodě (soud předčasně propustil i Alexandra Nováka s tím, že na něj dohlédnou motorkáři, dokonalý výsměch veřejnosti), dokonce zřejmě stále platí některé jejich smlouvy se státem. Není jen tak je vypovědět.
Ale tohle všecko někdo dopustil a zorganizoval. Ředitelka kabinetu premiéra Jana Nagyová podle předložených důkazů žaloby organizovala sledování Radky Nečasové i další věci. Byla Nečasovým tykadlem na kmotry. To se policie snaží doložit. Je to špatně? Nebo to má jít po starém vesele dál?
Ještě jedna zásadní okolnost oné reakce ODS a TOP 09 na utajovaný, ale o to vítanější rozsudek soudkyně Králové. Celé to dokonale nahrává hnutí ANO, Andreji Babišovi. On je ten třetí, který se směje a který dál bez námahy luxuje pravici hlasy. Konzervám to však nedochází.
