Disciplinární komise Fotbalové asociace ČR potrestala trenéra divizního Jindřichova Hradce Marka Černocha (nejedná se o stejnojmenného poslance Úsvitu, tj. nemá imunitu) pokutou deset tisíc korun a půlročním zákazem činnosti. To je ovšem zpráva, která zasluhuje pozornost nejen sportovních rubrik.
Oč šlo? Trenér Černoch se po zápase s Klatovy (1:4) rozlítil na sudího, který proti Jindrohradci odpískal dvě penalty a jedno vyloučení. Tvrdí, že šlo o úmyslný „zářez“, který měl být odplatou za to, že předseda jindřichohradeckého klubu Žižka v novinách zkritizoval mocného místopředsedu fotbalového svazu Romana Berbra. V tom smyslu se Marek Černoch vyslovil v deníku Sport.
Poměry v nižších soutěžích, uvádí Sport, Černoch popisuje otevřeně. „Když jsme před dvěma lety postoupili do divize, rozhodčí a funkcionáři jiných klubů se nás ptali, zda máme koupenou 'jízdenku', abychom byli hájeni,“ upozorňuje na systém, kdy milionové částky platící kluby jsou v soutěži preferovány, přičemž jízdenka se kupuje v Plzni u místopředsedy FAČR za Čechy.
Načež se sešla disciplinárka a napařila trenérovi deset tisíc a půlroční distanc. „Trest považujeme za nepřiměřený, absurdní. Podle nás ani nedošlo k disciplinárnímu provinění,“ komentoval to trenérův právník. „Čekali jsme plácnutí přes prsty, ale tohle?“ – Přesné zdůvodnění trenér zatím nezná. „Jak jsem pochopil, jedná se o paragraf, který se odvolává na znevážení jména fotbalu kvůli mým výrokům v deníku Sport,“ domnívá se.
No. Fotbal ČR je, řekněme, taková zvláštní zóna společnosti. To se všeobecně a dlouho ví, a proto bohužel jen málokoho zděsí, když z jeho lůna vycházejí verdikty zavánějící autoritářstvím. Fotbal si rozvracet nedáme. Paragrafy o poškozování dobrého jména kopané jsou podobně gumové, jako byl za komunistů trestný čin podvracení republiky nebo hanobení představitele světové socialistické soustavy. Zvykli jsme si, že ve fotbale „je to trochu jinak“ – a to je chyba.
Na internetu nebo v MHD můžete v těchto dnech narazit na kampaň na podporu whistleblowerů, která se shodou okolností nazývá zapiskej.cz a v logu má (fotbalovou) píšťalku. Jedním z jejích partnerů je ministerstvo vnitra. Reklama říká: Nebojte se upozornit na nepravosti, zapískejte faul, kdo to udělá, zasluhuje ochranu a nemusí se bát. (Pokud se nepohybuje ve fotbalu ČR, tam platí jiná pravidla. Pozor na jazyk.)
Trenér Černoch připouští, a jistě na to budou svědci, že rozhodčímu nadával přímo po zápase. To je hrubě nesportovní chování a má být po fotbalovém právu dáno do zápisu a potrestáno. Potud dobrá. Ale rozhovor v novinách, vyjádření v médiích, na sociálních sítích? To je jiná káva. Tady fotbalová disciplinárka opouští svět zákeřných skluzů, dělobuchů a Okresního přeboru a pokouší se soudit po soudcovsku. Ale soudcem není a nesmí být, nemá na to gebír. Její spravedlnost je v takovém případě cinklá, protože hájí z podstaty věci především práva „fotbalu“. Buď je staví výš než jiná práva, nebo je přinejmenším v nepopiratelném střetu zájmů. Justice s páskou přes jedno oko.
Případ z Jindřichova Hradce není prvním svého druhu. Asi nejznámější bylo vyšetřování výroků Milana Baroše, který za své prostořeké tweety nakonec odešel od disciplinárky jen se symbolickou důtkou. Jiní dopadli hůř, jestli byl trest adekvátní, nebo ne, nemá teď cenu rozebírat.
Ale je čas, aby se nějaký výrok disciplinární komise dostal i před normální, civilní soud a ten se zabýval podstatou věci. Protože to není jen tak, rozhodnout, že někdo řekl něco, co říct nesměl, a potrestat ho za to. Na to – především v případě, když se někdo domněle proviní mimo fotbalové prostředí – může být disciplinární komise fotbalové asociace docela malý pán. Má právo „soudit“? V jakém případě? Tady jde o svobodu slova a vyvažování zájmů fotbalu, zájmů veřejnosti, zájmů a práv soukromých osob.
Pravomoc disciplinárky se týká jen lidí od fotbalu, to ale neznamená, že ostatním do toho nic není a má jít jen o jakýsi privátní soud uvnitř uzavřeného společenstva. Fotbal je veřejná věc, jdou do něj peníze daňových poplatníků.
Svoboda projevu je ústavním právem. Samozřejmě že ne neomezeným a že někdo ji někdy využije tak, že se tím jiný cítí poškozen. To se běžně stává a může za to přijít trest. Leč jen ve výjimečných, závažných případech. A pokud se tak neděje při fotbale, je to typický případ pro soud, ať už v trestním, nebo občanskoprávním řízení (žaloba za poškození dobré pověsti apod.)
„Nikdo neupírá žádnému členu asociace právo podávat podněty nebo stížnosti jakémukoliv orgánu asociace. Právo na oprávněnou a odůvodněnou kritiku nemůže být jakýmkoliv způsobem dotčeno,“ prohlásil na okraj Barošových tweetů předseda disciplinární komise Richard Baček. Výborně… ale počkat, kdo rozhoduje, že kritika byla ještě oprávněná, konstruktivní, dostatečně soudružská? Zase my, disciplinárka? Opravdu?
Udělit deset tisíc pokuty a půlroční zákaz výkonu povolání jako trest za „slovo“, to je ve svobodné společnosti vážné rozhodnutí. Když soud řekne – v pořádku, nejen fauly a výtržnosti fanoušků, ale i tohle je pořád ještě interní věcí fotbalu ČR a v jurisdikci jeho orgánů, pak budiž. Ale měl by se na to podívat – jinak hrozí, že příští kritici poměrů ve fotbale budou shora umlčeni, dostanou strach a ani nepísknou. Už teď to mají těžké.
