Riem mohla být Praha. Praha olympijská. Olympiádu 2016 jsme mohli mít doma, pamatujete ty bohatýrské časy kandidatury? Zkuste si představit, co by se teď dělo, kdyby to bývalo klaplo.
Když nám ji nedali, udělali jsme si svoji malou sami. Olympijský park Rio Lipno je takový výtažek olympijského produktu. V pátek večer začíná, mocná laserová show na hladině jezera je připravena. Čekají se tisíce, desetitisíce návštěvníků. Zábava, sport, rekreace, emoce. Plno nástrojů k vyžití.
Mcdonaldizace se Lipna, myšleno obce Lipno jako turistického centra a jejího okolí, zmocňuje už několik let naplno. „Jestli nás má živit cestovní ruch, musíme to brát jako průmysl,“ říká starosta Zdeněk Zídek otevřeně. Upřímnost za upřímnost: Je to ošklivé. Je toho moc. Na mě Lipno působí jako obří fitko se všemi těmi běhacími a posilovacími vychytávkami, s reklamou na energetické drinky a tuc-tuc muzikou, jen pod širým nebem. Spíš stres než relax. Ale chápu, že se v tom lidi můžou najít. Nikomu to nezazlívám.
V Lipně a okolí se staví jako o závod, rozšiřují se sjezdovky, přibývá jedna atrakce za druhou. Princip zábavního parku. Nové a ještě lepší skákací hrady. Resort. Málokde u nás se tvrdá turistika rozvíjí tak mocně – a úspěšně. Návštěvnost roste. Průmysl funguje.
Aktivisté, občanská a profesní sdružení, která jinde stavebnímu developmentu oponují, v případě Lipna prakticky nejsou slyšet. Cesta, kterou se oblast ubírá, se zřejmě opírá o lokální konsensus prosperity, pracovních příležitostí a výdělků. Jako by tohle byla jediná možnost, jak Lipensko rozvíjet a vést tu spokojený život. Není to pravda – vždyť srovnatelné pojetí není k vidění nejen na rakouské straně hor, ale ani v českém okolí. Není to buď, anebo: mezi zánikem pracovních příležitostí (především v papírenství, zemědělství a zpracování dřeva) a jejich znovunabytím v Disneylandu je místa víc než dost.
Nejbližší okolí Lipna neleží v CHKO Šumava, natož v národním parku. Jako by tu nápor na přírodu propukal s nahromaděnou silou, kterou si nelze vybít o kus dál, kde je krajina úředně chráněna. Noční osvětlení v lese by tam jen tak nepovolili. Motokárovou dráhu taky ne. Aby bylo místo na olympijský park, muselo se mohutně kácet na břehu přehrady. Až park odstěhují – po necelých třech týdnech intenzivní zábavy –, zřejmě tady investor postaví hotel nebo apartmány.
Rio Lipno se svojí estetikou trubek a reklam je logickým vyústěním rozvoje, chápaného jako ždímání destinace turistickým průmyslem. Fanzóna Šumava. I obligátní stánek s trdelníkem bude, předpokládám.
Podle auditu, který si nechal udělat Jihočeský kraj, přinese každá koruna investovaná do projektu pětinásobný zisk: především z toho, co turisté utratí. „Budeme věřit, že park Rio Lipno bude znamenat přínos pro lokální ekonomiku,“ prohlásil ve středu hejtman Zimola. Je opravdu možné, že akce bude pro kraj a obce (o majitelích penzionů nebo půjčovnách kol a lodí nepochybujme) rentabilní. I že se tu bude lidem líbit. Ale jsou přece měřítka výnosů a ztrát, která se auditovat nedají.
Když cesta masové, mcdonaldizované turistiky vyústí do formátu Lipna, nemusí být člověk zrovna ortodoxním vyznavačem meditace v opuštěné salaši, aby ho napadlo: Je tohle vážně ještě to pravé povyražení? Moje dovolená snů?
Jedna z důležitých perspektiv cestovního ruchu spočívá v poptávce po personalizaci prožitků a zkušeností. Hledá se výlučnost, jde o opak masovosti: té na Lipně, i zájezdů s cestovkou na pláž a zpět, kde jste jedním z mnoha podobných. Podmínkou luxusu nového typu vůbec není zábavní infrastruktura, ta ho spíš vylučuje. Jde o obyčejné, ne nutně nákladné věci – čundr nazdařbůh, život s místními lidmi, objevování toho, co není v průvodcích. Fenomén toulání po opuštěných místech a fotografování zašlých prázdných domů je z tohoto rodu. Hlavně chcete, aby to bylo autentické a vaše. O tom byste rádi vyprávěli, sdíleli to, vzpomínali. Jak jste si krásně vyčistili hlavu.
Než to jednoho dne někdo vyhmátne jako trend a zmcdonaldizuje. Audit vyhodnotí podnikatelský záměr jako rentabilní. A vám nezbude než prchnout za volným časem tam, kde je opravdu váš.
