Zhruba za rok a půl jdeme do toho: volba prezidenta. A máme již jednoho v podstatě jistého kandidáta. Ne snad, že by svoji vůli usednout na Hrad oficiálně oznámil, to ještě ne, zato intenzivně rozjel kampaň. Známý textař a za komunistů valchař, černý sázkař, Michal Horáček.
Vážně se o něm mluví déle než měsíc. Ani nevíte, jak se to vlastně stalo, ale najednou je z něj reálný, suverénní kandidát. Facebookový profil Michal Horáček prezidentem existuje dlouho. On sám ho prý nezaložil. První záznam, který tam najdeme, pochází z listopadu 2014.
Horáčkovy politické postoje nejsou příliš známy. Nedělá a nedělal politiku. Jediné vybočení: iniciativa MOST v létě 1989 s hudebníkem Michaelem Kocábem. V listopadu 1989 MOST zprostředkoval setkání tehdejšího komunistického premiéra Ladislava Adamce a lidí z Občanského fóra, které vedl Václav Havel.
Nebýt politik je dnes pro kandidáta v Česku jasná, nepochybná výhoda. Horáček to dobře ví. V něčem se hodně podobá Miloši Zemanovi. Je vzdělaný, ale zároveň "lidový". Mluví a mluví a mluví. Jako když voda teče. Máte pocit, že ukecá kohokoliv. Zuby nehty se snaží působit pozitivně, nekonfliktně, empaticky.
Ale jakmile má pocit, že jeho kandidaturu něco ohrožuje, vystrčí drápy. Příklad? Jeho reakce na iniciativu Peloton, ve které figuruje taky Michael Kocáb. Lidé v Pelotonu hledají prozápadního kandidáta na prezidenta. Chtějí občanům nabídnout vějíř osobností a nechat je vybrat jednu, která by našla společnou podporu.
Hrad iniciativu označil za "polibek smrti" a výplod "pražské kavárny". Horáček zareagoval stejně. Řekl, že s pomocí Pelotonu "zvolený prezident bude muset upřednostňovat jeho názory a jeho hierarchii hodnot. A nikde přitom není psáno, že jsou lepší nežli jiné a že morálními a jinými dobrozdáními lze mlátit lidi za jiné preference po hlavě." Ostrý distanc, ničím nepodložené odsouzení občanské iniciativy.
Bez části Zemanových voličů to nepůjde
Proč odmítá pomoc vážených lidí, jako je třeba bývalá ústavní soudkyně Wagnerová? Míří na voliče, kteří si minule, třeba v prvním kole volby, vybrali "inženýra Zemana". Ale teď už s ním nejsou spokojeni. Neodsuzuje je. Chce je. Prefíkané. Celý Horáček je prefíkaný, mazaný. (V původním textu jsem napsal, že sám Horáček volil Zemana v prvním kole; to byl omyl; moje chyba při poslechu rozhovoru na DVTV.)
Bývalý sázkař si lehce spočítal: bez části Zemanových voličů to nepůjde. Proto "polibek pražské kavárny" vnímá jako smrtící riziko. Ihned odhodí zemanovskou rozšafnost a zaútočí: Kocáb a spol. si myslí, že jsou lepší a morálnější než druzí! Odsuzují (mlátí po hlavě) lidi za jiné preference! Je to sice nesmyl, vycucal si to z prstu, ale to je fuk. Potřeboval do Kocába a ostatních "kavárníků" kopnout.
Jeho volební metoda před námi leží rozprostřena jak menu na talíři: Nejsem politik, nepeču s pražskou kavárnou (o které ovšem zároveň tvrdím, že neexistuje), jsem lidový jak Zeman. Jdu do toho sám. Jsem osobnost, sólista. A lidé mě chtějí.
Stejně jako Zeman objíždí republiku. V rozhovoru pro časopis Týždeň, který převzal web iHNed.cz, o kandidatuře řekl: "Nevzniklo to zčistajasna: už dlouho byly na Facebooku stránky vybízející mě ke kandidatuře, podpořily je tisíce lidí. A slyším podobné výzvy, když vystupujeme s kolegy na různých místech v republice s recitálem, který shrnuje mou písňovou tvorbu za 33 let. Možná to špatně čtu, ale měl jsem dojem, že se moje případná kandidatura stává tématem i pro lidi, které ani neznám."
Sebevědomí ke kandidatuře nutné má na rozdávání. V témže rozhovoru oznámil, že dá ze svého na kampaň 50 milionů korun: "Byly časy, kdy jsem měl problémy si koupit řízek, ale dneska ty peníze mám – a ano, jsem ochoten je vynaložit. Je to vlastně sázka a já nějaké vyhrál i prohrál a ani z jednoho se nekácím. A pak - je mi 64 a všiml jsem si, že v rubáši nejsou kapsy. Jinak... v takovou chvíli bych se obrátil i na všechny, kdo mě ke kandidatuře vyzývali, aby v tom případě také oni dali něco ze svého, byť třeba pětistovku."
Hle, Horáček v kostce. Připomene, jak začínal z nuly. A že život je sázka (býval sázkař). Hodí do placu moudro: do hrobu si peníze nevezmeš. (Štěstí je krásná věc, štěstí je krásná a přepychová věc, ale prachy si za něj nekoupíš.) A je byznysmen, hned vyhlásí sbírku. Ať lidi na něj dají "třeba pětistovku". Tady maličko ulétl, pro nemálo voličů je 500 Kč už velká suma.
Jsem jako Národní divadlo, složte se na mě
Nevadí. Muž který může v klidu vsadit na prezidentskou volbu 50 mega, vnímá sám sebe jako Národní divadlo, na něž lidé posílali peníze od roku 1851 do roku 1868: Chcete mě? Přispějte mi. Složte se na mě.
Krom objíždění republiky a "prezidentských" interview je Horáček aktivní i jinak. Po šesti letech opustil dozorčí radu Fortuny. Zjevně bere tah na Hrad vážně. V Praze na Palackého náměstí se nechal připevnit lepicími páskami ke stěně se zpěvačkou Lenkou Novou. Upozornili tak na nevyléčitelnou nemoc, amyotrofickou laterální sklerózu, která pacienta uvězní ve vlastním těle.
Horáček je showman, lidový vypravěč a mudrc, umělec, hráč, boháč. Maká. Prezidenta chce, to je jasné. Nyní se nalézá ve fázi "přemlouvejte mě". Potřebuje vyvolat pocit, že ho lid potřebuje a že on se naopak lidu obětuje. To se u nás cení: dělat, že funkci nechci, i když po ní prahnu. Říkat "je to služba, národ volá, já to naléhání slyším".
Umí se pochválit. Příklad z výše zmíněného rozhovoru s Tomášem Němečkem: Dotaz na charitu. Samo sebou, že dává. Pomáhá třeba vozíčkářům. A hned následuje historka: "Před pár lety jsem šel kdesi s hlavní osobností Centra Paraple, Zdeňkem Svěrákem, a úplně neznámá paní na vozíčku se na mě obrátí a říká: Vy jste mi věřil, zaplatil jste mi studium a já jsem dnes díky tomu magistra. A odjela. Už jsem si na to ani nepamatoval." Chápete?
Horáček je megaznámá, televizní osobnost. V roce 2005 byl mimo jiné předsedou poroty soutěže Česko hledá SuperStar. Co na něj říká Miloš Zeman? „Když mi řekli, že Michal Horáček chce kandidovat na prezidenta, tak jsem se svých spolupracovníků především zeptal, kdo to je,“ pravil na Frekvenci 1. Bagatelizuje ho. Což neznamená, že se ho jako soupeře obává. Zeman krom Putina a Si Ťin-pchinga bagatelizuje skoro každého.
Má Horáček šanci? Ještě nedávno jeho kandidování vypadalo jako vtip. Skeptici odhadovali, že může získat tak tři procenta hlasů v prvním kole. Ale on pracuje, za svým cílem umanutě jde. Stal se kandidátem. Jako první. Zavrtává se do mozků voličů, do jejich podvědomí. Umí to. Není bez šance.
A jaký by byl jako hlava státu? Táhl by nás taky k Moskvě a Pekingu? Když sledujete Horáčkovy životní osudy, vypadá jako jasně západně orientovaný muž. Jeho svět je "americký". Mluví perfektně anglicky. Nevypadá, že by se po šedesátce zbláznil do Putina. Zároveň platí, že jako hráč umí blafovat. Ale v tomhle, v tomhle nás snad oblafnout nechce.
