Četná média ohlašovala před eurovolbami vlnu protievropských sil. Jejich symbolem je v Evropě Marine Le Penová. Jak to dopadlo, převálcovala doma ostatní strany?
Rovnou řeknu, že nikoli. Překvapení nepřinesla. Její výsledek 23 procent jen potvrdil setrvalý stav, je součástí systému. Nezískala víc než v minulých eurovolbách, dokonce lehce ztratila: dvě křesla v Evropském parlamentu. Její výsledek dopadl, jak předvídaly prognózy. Nedělá to hezký obrázek o Francii, ale taky to neukazuje, že by tam rebelující populisté nabírali na dynamice. Zakopali se ve svých pozicích. K výsledku jim také pomohly žluté vesty, jsou hlavním beneficientem oněch demonstrací proti systému.
Po volbách do europarlamentu je ale Francie přesto politicky jiná, než byla před pár lety. A možná už jiná zůstane. Říci, kam se dál bude její politická struktura vyvíjet, je brzy. V neděli jsme byli svědky rozkývání jakéhosi starého světa dominovaného dvěma stranami pravého a levého středu. Možná se po pár letech vrátí, možná už nikoli.
Evropské volby tu přinesly trojí překvapení.
K Evropě se přišla vyjádřit polovina Francouzů
Prvním byla vysoká účast, nejvyšší v dějinách tohoto typu voleb. K budoucnosti unie přišlo říct své 51 procent Francouzů. Obdobná tendence se projevila i v jiných zemích. Jako by si až tentokrát lidé uvědomili, že na jejich životy mají velký vliv evropská rozhodnutí, a zároveň že všechny velké problémy jejich života a státu se dají řešit jen na celoevropské rovině. Jedním z hlavních témat francouzské kampaně taky bylo zhoršování klimatu a co s ním. Důvodem vysoké mobilizace byl také, tak jako i jinde, pocit, že tentokrát jde o hodně: postavit hráz demagogům, nebo naopak ukázat elitám rozčarování.
Je-li obecná tendence podobná, byl mezi Francií a námi přece jen rozdíl. U nás ten nárůst zájmu o volby znamenal 28,7 procenta (před pěti lety přišlo jen 18 procent voličů) a tématem nebyly ve své většině evropské starosti jako klima, ale spíš domácí poměry.
Zánik levého a pravého středu
Druhé překvapení přineslo nové rozložení sil na politické šachovnici.
Nedělní volby ukázaly Francii jako polarizovanou mezi dva hlavní zhruba stejně silné proudy, kolem nichž se udělalo velké prázdno: Macron a Le Penová (dostali 22,4 % a 23,3 %, respektive 21 a 22 mandátů). Situace, která se vine od jejich střetu o prezidentské křeslo před třemi lety a která se mezitím petrifikovala. Jak? Macronovou strategií vyluxovat centristickou pravici i levici, vyzobat jim ministry a odsoudit je do role přísedících. Využít nedůvěry v zaběhané strany a nálady proti "establishmentu" a přijít s novou nadějí. Čas ukáže, zda reálnou, nebo demagogickou.
Vzniklo to vakuum kolem něj ovšem jen jako jeho machiavelistická strategie, nebo se obě tradiční síly samy svým působením odepsaly? Spíš se zdá, že se mění svět a že si to tradiční strany neuvědomují, že nedocenily fenomén Macron. Jako ČSSD u nás. Přejí si voliči novou polarizaci, která se už nedefinuje jako pravice kontra levice, ale jinak? Podle nových stran, které se všude objevují a posilují? Národovci kontra liberálové, vláda jednotlivce versus právní stát, elity versus rebelující obyvatelstvo? Polsko, Maďarsko, Itálie jsou toho příkladem. V Británii brexit versus Evropa. Nebo v Čechách a na Moravě Babiš kontra piráti.
Výsledek obou hlavních sil nepřekvapil. Le Penové její vítězství o jedno procento umožnilo triumfalistické výroky včetně požadavku rozpustit národní parlament a chtít nové volby (nereálné). Pro Macrona bylo jeho druhé místo studenou sprchou, očekával, že o fous vyhraje. Nedobrý kontext pro další prosazování reforem. Zůstává ovšem prezidentem, parlamentní volby budou až za tři roky, v parlamentu má většinu, zatím se on i jeho premiér tváří, že reformy poběží dál. S tím, že budou brát víc v úvahu otázky klimatu.
Socialisté měli velmi slabý výsledek už před pár lety při prezidentských volbách a teď ho ještě potvrdili. Jsou v podobné situaci jako ČSSD, teď jim hrozilo, že se vůbec nedostanou do europarlamentu. Se 6,2 procenta nakonec uhráli pět poslanců, ovšem pro stranu, která bývala stranou Mitterrandovou a určovala spolu s Kohlem tvářnost evropského projektu, to je žalostný konec.
Nedělním překvapením bylo, že obdobný sešup se přihodil i Republikánům, centristické pravici (v Evropském parlamentu patří do lidovecké frakce). Získali jen osm křesel, 8,5 % hlasů. Část jejich centrističtějších voličů přešla k Macronovi a část lidového elektorátu k Le Penové. Strana, která po desítky let formovala vládu a ovládala všechny instituce země, která měla Chiraka a Sarkozyho, se propadla na úroveň marginální síly. Už dlouho je rozklížená, hledá si tvář i vůdce. Takže hned druhý den po volbách začala s hádkami, s popravou nového předsedy a s úvahami, zda vůbec přežije. Podobně u socialistů.
Obě tyhle strany, kdysi hegemoni domácí politiky, daly dohromady jen patnáct procent. Směšné a smutné. V jiných zemích tomu ale tak nebylo, na evropské úrovni jsou lidovci a socialisté stále nejpočetnějšími frakcemi, byť oslabenými.
Zelená vlna
Třetím překvapením se ukázali Zelení. Pár týdnů před volbami se jim dávalo sedm procent, a nakonec dostali 13,5 procenta, dvanáct křesel, a s tím se stali třetí silou. Ve Francii nevídané. Jsou navíc přesvědčeni, že ekologická politika se stává jednou z hlavních sil v zemi: pokud by se sečetly všechny strany, pro něž je tam ekologie centrální, dává to ve Francii 31 procent. Jejich výsledek se tak podobá výsledku v Německu, kde se Zelení dokonce stali druhou silou. Strany zelených posílily i v dalších západních zemích (Irsko).
Odpovídá to výraznému zájmu o klimatické změny a o životní prostředí, jímž poslední léta žije velká část západní Evropy. Francouzská veřejnost vnímá vážně hrozbu, o níž delší dobu mluví vědci. Na úrovni vrcholné politiky (Pařížská klimatická konference, směrnice Evropské komise ohledně plastů, Macronova snaha omezit diesely) i na úrovni obyvatel. Paříží pravidelně procházely demonstrace za klima, byly početnější než žluté vesty (Že o nich česká média nepsala? Nepsala, nebyly násilné), demonstrovali středoškoláci. Mluví se hodně o oceánech zamořených plasty, o plastech v žaludcích mořských živočichů. Životní prostředí je tam jedním z velkých témat politiky, levicové i pravicové, i života jednotlivců. Lidé ho berou vážně. V evropských volbách figurovalo ohrožení klimatu na čelných místech mezi starostmi občanů kontinentu.
Společnost žije obavami o klima
Kdo jsou francouzští Zelení, strana EELV? V domácí politice existují dlouho, občas měli i ministry. Několikrát se rozhádali, utvořili nové strany, upadli do polozapomnění a znovu se vzkřísili. Oscilují tradičně mezi částečně apolitickou ochranou životního prostředí a politickou levicovostí zaměřenou na menšiny, sociálně slabé, proti drancování přírody a jiných kontinentů ze strany velkých korporací. Současným předsedou strany je Yannick Jadot, dlouholetý aktivista, mimo jiné člen Greenpeace. Navrhuje zapojit do veškeré ekonomiky ekologické hledisko ochrany před oteplováním klimatu, jakýsi zelený New Deal ve výši 100 miliard eur na obnovitelné zdroje a na izolaci budov, což by mělo Francii přinést do dvaceti let stoprocentně obnovitelnou energii a tisíce pracovních míst.
Politicky jsou dnešní Zelení levicí v hodně obecném slova smyslu a dnes zdaleka nejsilnější stranou nalevo od Macrona. Dává jim to status, který si ani nepředstavovali a budou se muset naučit s ním žít. Ideově i strategicky jsou ale ostatním menším levicovým stranám vzdáleni, jdou svojí cestou, neutápějí se v nekonečných ideologických půtkách těchto stran a straniček. Je možné, že porostou a stanou se novým fenoménem francouzské politiky, možná i protipólem Le Penové. To se ukáže až u parlamentních voleb.
Prezidentský kandidát Mélenchon s jeho stranou Nepokořená Francie, který měl dva roky ambici postavit se do čela levého spektra, v evropských volbách pohořel (6,5 %).
Se svými dvanácti europoslanci budou určitě hrát mezi evropskými Zelenými roli. V mnoha aspektech budou určitě zajímaví pro české piráty. Tím spíš, že piráti uspěli kromě Čech a Moravy jen v Německu, kde dostali jedno křeslo. Ve Francii Pirátská strana existuje, je ale marginální, dostala 0,56 procenta.
Podobně okrajovými se ve volbách ukázaly žluté vesty. Toto heterogenní hnutí, které několik měsíců monopolizovalo zprávy z Francie a jemuž agentury zpočátku věštily deset procent, si po mnoha rozmíškách utvořilo do voleb dvě strany, nedostaly ale ani procento. A ani pár jejich vůdců, kteří šli na kandidátky malých, většinou krajně pravicových stran, neuspělo.
