Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
31. 8. 2015 17:15

Případ Kalenda a faktor alkoholu při spílání uprchlíkům

Zvlášť znepokojující je pomyšlení na to, že stejným Facebookem plným nenávisti mohou brouzdat a brouzdají i děti.
Nebát se a... kliknout. Absurdní verze Masaryka.
Nebát se a... kliknout. Absurdní verze Masaryka. | Foto: Thinkstock

Je to lůza, špína a živel, co sem nepatří, napsal liberecký lidovecký politik Daniel Kalenda na svůj facebookový profil, komentuje smrt 71 uprchlíků v kamionu na rakouské dálnici. A co má bejt?, vyjádřil se k tomu. Anebo také: Já tuhle Evropu zčernat nenechám!

Veřejně deklarovaná odpornost se na Facebooku postupně vyvinula v jakousi perverzní zábavně-soutěžní hru. Kdo víc! Že s tím Facebook fakticky dělá jen málo, nebo nic je bohužel smutné, ale vezměme to momentálně jako fakt. Názorů, jako má pan Kalenda, ba těch porušujících zákony České republiky ještě očividněji, a pro které je „šíření nesnášenlivosti“ milosrdným eufemismem, je na Facebooku k mání mnoho. Tenhle stojí za zvláštní pozornost proto, že jde o politika, politika vládní strany (bývalého předsedu stranické buňky v Liberci), a navíc dokonce strany se slovem „křesťanská“ na začátku názvu.

Důvodů k omluvě a rezignaci víc než dost a Daniel Kalenda učinil to, co musel. „Realista, pragmatik. Lidovec se smyslem pro sociální odpovědnost,“ napsal předloni do své vizitky na blogu na iDnes.cz. Tak nemaj bejt blbý a nemaj do toho kamionu lízt… Já netruchlím, není mi jich líto… Tohle by měl být politický konec sociálně odpovědného pragmatika nejen ve funkcích, ale i v lidové straně. Na škodu by nebyla ani symbolická omluva jménem KDU-ČSL samotné, jakkoli strana nemůže odpovídat za to, jak každý její člen řádí na sociálních sítích.

Daniel Kalenda svůj – mezitím už smazaný – status vysvětloval „alkoholem“. Podrobnosti ani požité množství nejsou známy, obecně ale platí: alkohol ani tak nemění názory, jako bourá zábrany. Celkem spolehlivě se dá spekulovat, že alkohol nemůže přímo za politikovy postoje, nýbrž za to, že je politik bez zábran veřejně vyslovil. Není to tak, že střízlivému by mu obětí přišlo líto, kdežto podnapilý by místo nich viděl „lůzu a špínu“. Střízlivý by si to možná jen nelajsnul napsat na Facebook.

Při sledování oné facebookové „hry“ se ovšem vkrádá neodbytný pocit, že průměrné množství „alkoholu“ potřebné k „překonání zábran“ se stále snižuje. Obrazně řečeno. Respektive že nějaký podpůrný prostředek, kterým by si dotyčný dodával kuráže, už přestává být potřeba. S tím, jak hráčů přibývá, klesá zároveň jejich pocit, že říkají něco neslušného, ohavného. (Volně se to dá přirovnat k prostředí základní vojenské služby: původně jste tu třeba nemluvili sprostě a používali příbor, ale když to všichni okolo vás mají opačně, časem akceptujete jejich standard, možná se mu rovnou sami přizpůsobíte.)

Statusy jako ten Kalendův – mimochodem, na rozdíl od řady jiných napsaný (i v údajné opilosti) dobrou češtinou - nepadají z nebe. Jsou právě součástí téhle atmosféry, hry na to, kdo se nebojí a přisadí si. Ještě nedávno se tomu říkalo odhazování falešné politické korektnosti. Dnes, naposledy s uprchlickou krizí, už jsme v tomto procesu bohužel postoupili mnohem dál, tedy klesli níž. Hranice společenské (ne)přijatelnosti se rapidně snížily.

Mediální (ne)gramotnost nebere ohled na věk. Ale zvlášť znepokojující je pomyšlení na to, že stejným Facebookem plným nenávisti mohou brouzdat a brouzdají i děti.

Úroveň veřejné diskuse o uprchlících samozřejmě nenastavuje jen Facebook. Ale spolehlivě se tu reprodukuje to, co tak či onak zaslechnete jinde – ve venkovské hospodě i na tiskových konferencích prezidenta. A kdo jim pomáhá, ať si je vezme zadarmo domů a živí si je sám, když je anděl štědrosti a samaritán! (Daniel Kalenda). Ať si každý signatář vezme jednoho uprchlíka domů, ať nejsou podezíráni z exhibicionismu. (Miloš Zeman o petici vědců). Nesmyslný „argument“ „tak si je vezměte k sobě domů“ se na internetu opakuje do omrzení, prosakuje z virtuální do fyzické reality a nazpátek. I hlava státu se s ním seznámila - a neodolala…

Když prezident republiky veřejně líčí uprchlíky skrze příměry o jezinkách a o tsunami, je zas o něco lehčí dodávat si odvahy v internetovém soukromí - a praštit do toho ještě víc. Masarykovo „nebát se“ postavené na hlavu.

 

Právě se děje

Další zprávy