Případ policisty zraněného a zbitého motorkáře Radka Čapka, který ujížděl motohlídce, se začal trochu rychleji hýbat kupředu. Městské státní zastupitelství podalo obžalobu na policistu, podpraporčíka hlídky, který vážně zraněného motocyklistu kopl a bil.
Žalován je za přečin zneužití pravomoci úřední osoby. „Jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému jinou závažnou újmu vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím právnímu předpisu.“ Podle obžaloby spoutaného Radka Čapka, který ležel klidně na zemi na břiše a byl vážně zraněn, „pravou nohou s nápřahem kopl do pravé části trupu“ a „dvakrát jej udeřil pravou rukou sevřenou v pěst do hlavy, pravděpodobně do levé části obličeje, poté poškozeného uchopil oběma rukama za helmu, kterou tento stále měl na hlavě, a razantním rotačním pohybem jej přinutil převrátit se na záda, kdy tímto způsobem již zraněnému poškozenému vědomě působil další bolest“.
Přitom „kopu, úderu ani chvatu nebylo zapotřebí k odvrácení útoku či k překonání odporu poškozeného“.
O případu píšu často. Čapek předloni v srpnu ujížděl motohlídce. Na motorku neměl papíry, na auto ano. Ujíždět nesměl, dopouštěl se přestupku. Ujel jen padesát až sto metrů, začal brzdit, policejní octavia ho nabrala na kapotu, odletěl pryč. Jeden z hlídkařů pak do něj kopl a bil ho. Druhý přihlížel a nezasáhl.
Podstatný fakt, který ilustruje, jak policie jednala: úřední záznam, který sepsal řidič služební octavie, neodpovídal realitě. Obžaloba konstatuje: „O užití úderu či kopu se žádný z policistů nezmiňuje.“ Bití těžce zraněného tedy zamlčeli. Zároveň záznam lživě mluví o tom, že byla „poskytnuta první pomoc podezřelému“. Nebyla.
Podmínečné zastavení a fixlování
To vše víme jen díky tomu, že existuje záznam kamery na domě, u kterého byl Čapek při pronásledování sražen. Nebýt této nahrávky a nebýt toho, že Čapek měl právního zástupce, věc by se vyvíjela úplně jinak. Ne pro něj, byl potrestán vysokou pokutou a zákazem řízení, ale pro „úřadující“ policisty. Úřední záznam by se stal dokladem, jak honička proběhla, a policajt, který Čapka bil, by vůbec nestanul před soudem. (Ten proběhne v srpnu.)
K dosažení spravedlnosti (doufejme, že soud spravedlivý bude) vede složitá cesta. Na konci března dozorující žalobce městského státního zastupitelství Michal Muravský podmínečně zastavil trestní stíhání obviněného řidiče motohlídky, tedy ne toho, který Čapka bil. Potíž tkví v tom, že se řidič dejme tomu dopustil nedbalostního trestného činu, když srazil ujíždějícího (a již brzdícího) motorkáře.
Zároveň však přikryl fakt, že druhý policista Čapka kopl a bil. Nebránil tomu. Navíc zfixloval úřední záznam (vyhotovili ho oba hlídkaři). Zřejmě se dopustil trestného činu nadržování. Takže podmínečné zastavení rozhodně nebylo namístě. A Vrchní státní zastupitelství v Praze rozhodnutí Muravského celkem logicky zrušilo.
Za zmínku stojí, že ještě začátkem letošního dubna Generální inspekce bezpečnostních sborů, která věc šetří, psala, že v „neshodě úředního záznamu se skutečností“ (rozuměj ve zfixlování) nespatřuje podezření ze spáchání trestného činu. Proč? Z prověřování prý nevyplývá, že „byl sepsán nepravdivý záznam v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“.
To je vtipné. Bití bylo zatajeno jistě proto, že se spoutaný, nehybný, na břichu ležící a těžce zraněný bít prostě nesmí. Řidič záznam sepsal tak, aby policista-mlátička neměl malér. A taky on sám aby neměl malér, protože byl povinen kolegovi v nezákonném počínání bránit.
Stav vystupňovaného nezvládnutého afektu
Pozoruhodné jsou i výsledky znalecké zprávy, jež se týkají roztrženého obočí Radka Čapka. Víme, že měl helmu. Víme, že helma má důkladné polstrování. Při pádu z motocyklu bylo poškozeno hledí. Je vysoce nepravděpodobné (to vám řekne každý motorkář, který má za sebou pád), že by měl Čapek v helmě po pádu podlitiny na oku a roztržené obočí. Zato po pěstních soubojích je to zcela běžné.
Přesto z posudku vyplývá: „Krevní výron očnice a tržná rána na čele vpravo mohly dobře vzniknout nárazem do překážky, o němž svědčí poškození hledí přilby vlevo. Místa těchto zranění jsou obtížně dosažitelná údery pěstí, jak jsou zadokumentovány kamerovým záznamem.“ O.K. jaké tedy měly ty dvě rány pěstí do obličeje následky? To se nedozvíme. Zřejmě měly tržnou ránu hojit, zacelit...
Bití se policii nepodařilo ututlat. A nepochybujme, že takové tendence byly a silné. Policajt-bijec to hraje na to, že o sobě nevěděl. Při pronásledování se nepřipoutal, když octavia nabourala do sloupu, udeřil se do hlavy. Ze znaleckého posudku podle obžaloby vyplývá: „V posuzované době se nacházel ve stavu vystupňovaného nezvládnutého afektu, jehož vlivem byly jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti podstatně sníženy. Nejednalo se ovšem o jejich úplné vymizení. Znalci připouští, že obviněný si musel své jednání na místě zákroku uvědomovat...“
Pomalu, ztěžka, s velkou neochotou se blížíme k rozuzlení. Oba policisté nebyli ani po obratu, kdy byl zveřejněn záznam kamery, postaveni mimo službu. I to ukazuje, jak je policie chorobně loajální vůči sobě a chorobně neloajální vůči občanům. Motorkář Čapek se dopustil pouze přestupku (ujížděl policii, neměl řidičák na motorku). Není to žádný recidivista, zabiják. Hlídkaři zákrok absolutně nezvládli. Jeden naboural, druhý si na zraněném vylil vztek. Tohle prostě nejde, nesmí to projít.
Obžaloba bijce je namístě. Oba zasahující hlídkaři musejí být obžalováni. Policie potřebuje toto drsné léčení. Je nemocná, když se její členové takto chovají, když bijí občany a kryjí jeden druhého.
