Kdyby nebylo McDonaldu, museli bychom si ho asi vymyslet. Abychom porozuměli, co se to kolem nás děje a v čem se zájezd s cestovkou k moři podobá nákupu u benzinové pumpy. A proč nám místo člověka odpovídá v telefonu automat.
První český McDonald´s otevřel právě před dvaceti lety, 20. března 1992 v pražské Vodičkově ulici. V bývalé Akademické dietní (!) restauraci.
Každému bylo jasné, že do země dorazil symbol s velkým S. Jinak by přece nemohli chtít za Big Mac 50 korun, už tehdy.
Léčba hamburgerem zabrala. McDonaldí osvěta pomohla vychovat novou generaci spotřebitelů, zaměstnanců a vlastně vůbec občanů.
S McDonaldem v zádech (či před očima) dokážeme lépe pochopit, co jsou to multikina a proč nakupujeme stejné potraviny ve stejných samoobsluhách stejných řetězců. Akceptujeme, že nás buzeruje naše e-mailová schránka. Neurazíme se, když nám mobilní telefon nabídne text prefabrikované esemesky: „Také tě miluji".
Člověk v soukolí
Co si myslíte o McDonald´s a mcdonaldizaci? Vyhýbáte se snad fastfoodům, nakupujete na farmářských trzích, těšíte se, až nějaký den nezapnete počítač? Snažíte se být "nezávislí", je to pro vás důležité? Můžete nám psát také na e-mail [email protected]. Děkujeme vám.
A do toho všeho McNovináři obrábějí McInformace pro McČtenáře. Někdy.
Ne, zas tak zlé to není. Nejsou jen McNoviny. Ale princip McDonaldu v byznysu a společnosti uspěl - až moc. Takže postupně přibývá „vzpour" ve jménu polidštění - poptávka po nezávislosti, ať už jde o zboží, zážitky, nebo životní postoje, stoupá. A zkuste mcdonaldizovat třeba antikvariát…
Klasik mcdonaldizace, sociolog George Ritzer, popsal vlastnosti, kvůli kterým se McDonald´s tak daří a které se zas a znova kopírují do jiných oborů: Efektivnost, spočítatelnost, předpověditelnost a kontrola. Že u toho ještě někomu chutná (a jak), je trochu záhada.
V McSvětě není místo pro překvapení a mimořádné události. Proto máme McDonald´s tak rádi - anebo mu rozbíjíme výlohy.
