Karel Březina je politik s rozporuplnou pověstí. Ke které by stačilo už jen to, že byl vedoucím Úřadu vlády, když se tam chystala operace Olovo. To mu ještě nebylo ani třicet; mimochodem, dnes je spolu s Milošem Zemanem jediným členem tehdejšího kabinetu, který působí v nějaké volené politické funkci.
Karel Březina, předseda klubu zastupitelů ČSSD na pražské radnici, je srostlý s vizitkou „vlivného člena strany“. Média mu jinak neřeknou. Po komunálních volbách 2014 vyjednával za sociální demokracii o koalici a dnes by nejspíš byl radním pro dopravu. Nebýt toho, že ho soud mezitím uznal pravomocně vinným z podvodu, protože neoprávněně pobíral odměny jako předseda dozorčí rady dopravního podniku. Ve které správně neměl být, protože působil i v dozorčí radě firmy Porcela Plus, na jejíž majetek byl vypsán konkurs.
Podle soudkyně Březina zamlčel valné hromadě dopravního podniku okolnosti, které tvořily zákonnou překážku jeho členství v dozorčí radě. Přičemž byl v těchto záležitostech „dostatečně zběhlý“. (To je téměř slabé slovo – mezi komunálními politiky není mnoho veteránů, kteří v různých firemních orgánech strávili tolik času jako Karel Březina. Nepochybně věděl, která bije.)
Sluší se podotknout, že na oněch odměnách šlo o 290 tisíc. V porovnání s tím, jaké peníze lítaly kolem a hlavně z dopravního podniku v dobách, kdy nad ním Březina vykonával dozor, je to naprosto zanedbatelná suma. Bohužel, i bohudík.
Karel Březina se tedy momentálně nachází v podmínce (jeden rok s patnáctiměsíční zkušební dobou). Podal ještě dovolání k Nejvyššímu soudu.
Teď vyšly najevo nové skutečnosti v příbuzném případu, ve kterém byl Březina naopak obžaloby za neoprávněné členství v dozorčích radách zproštěn. Osvobodil ho soudce Ondřej Havlín, čerstvě a nepravomocně odsouzený na šest a půl roku za korupci. Odposlechy, které jsou součástí spisu v této kauze, podle soudce Petra Sedlaříka zároveň ukazují, že Havlín se podle svých slov domlouval s Březinou, jak jeho věc vyřeší a jakou protislužbu za to případně dostane. Karel Březina se k tomu na dotaz Respektu nejdřív nevyjádřil, a když článek vyšel, označil ho za spekulaci a prohlásil „nikdy jsem nikomu nenabídl peníze, ani jakýkoli post, ani jinou věc.“ Připomněl, že Havlínův zprošťující verdikt potvrdil odvolací soud.
Abychom to zjednodušili: jak to bylo ve skutečnosti, s jistotou nevíme. Pokud věříme soudci Sedlaříkovi a soudnímu spisu, znamená to, že buď lže soudce Havlín, nebo Karel Březina.
Z pohledu justice to v Březinových „dozorčích kauzách“ neznamená zatím nic. Z pohledu politiky ale jde o jasně přitěžující okolnost. Už to, že člověk pravomocně odsouzený ve věci, která s výkonem politické funkce souvisí, zůstává „vlivným straníkem“, „zákulisním hráčem“, „architektem pražské koalice“ a tak dále, je na pováženou. Spojení se soudcem Havlínem ho kompromituje ještě víc. Sociální demokracie pominula již několik příležitostí, jak se od Březiny a jeho politického životopisu distancovat. Tady je další.
Jak že to stálo na plakátech? Prosadíme dobře fungující… co vlastně?
