Bez překvapení. Pražské zastupitelstvo v úterý neodvolalo primátorku města Adrianu Krnáčovou (ANO) a o odvolání se ani nehlasovalo, protože většina zastupitelů neschválila k tomu určený program mimořádného zasedání. Řečníci TOP 09 a ODS se vrátili do lavic.
Na rozdíl od Poslanecké sněmovny, kde se Andrej Babiš s Miroslavem Kalouskem plamenně přel, držela se Krnáčová podle svého zvyku zpátky. Prostě je nechala vymluvit a bylo.
Na podstatě věci výsledek schůze ovšem nic nemění. Zatímco její předchůdci Bohuslav Svoboda a Tomáš Hudeček (a Pavel Bém je svět sám pro sebe) čelili průšvihům běžným smrtelníkům do značné míry nesrozumitelným, Adriana Krnáčová má problém jasný. Že není úplně šťastné, když se nejvyšší představitel města domlouvá s protistranou, jakého advokáta si má metropole v miliardovém soudním sporu o pronájem Škodova paláce vybrat, to cítí snad každý.
Řečeno bez eufemismů: je to skandál. Že byl zveřejněn jen kvůli primátorčině nešikovnosti v e-mailové korespondenci - z mailů je mimochodem cítit, že se obě strany při výběru advokátů chovaly uvolněně, jako by šlo o běžný, standardní postup -, záležitost jen dobarvuje. Do černa.
V minovém poli zakázek, smluv, kontraktů, pronájmů udělala Krnáčová tak kritickou chybu až nečekaně brzy. Žena, která v kampani slibovala „tým profíků“, se chovala naprosto amatérsky. Anebo naopak zcela profesionálně, řekl by cynik, který pražskou politiku a její zákulisí pozoruje už déle.
Vizí Andreje Babiše je řídit stát jako firmu. Není důvod si myslet, že by to pro hlavní město mělo platit jinak. Představme si proto, co by se ve firmě Praha, a. s., dělo, kdyby se provalilo na veřejnost, že její generální ředitelka za zády představenstva něco peče s konkurencí. A jde o velmi slušné peníze.
V podniku s vyspělou korporátní kulturou by taková topmanažerka ztratila důvěru vlastníků a skončila by. V Praze řízené jako firma by Krnáčová dostala padáka. A valná hromada akcionářů by nejspíš nic nenamítala. Jenže tady jsme v politice a příští akcionářské shromáždění čeká Prahu až v komunálních volbách na podzim 2018. Tolik ke konceptu „politika jako firemní řízení“.
Kromě toho, že se nestane nic, anebo si počkáme na volby, je tu samozřejmě ještě další, a někteří tvrdí, že i nejpravděpodobnější možnost: že Babiš jednoho dne na magistrátu prostě ukáže palcem dolů.
