Na Malostranském náměstí v Praze nechybí Starbucks ani obligátní stánek s trdelníkem, ale prostranství samo jako by se propadlo hluboko do minulosti. Kdy se dalo autem zajet a auto odložit v podstatě všude, provoz byl proti dnešku minimální. Parkoviště je tu dodnes. Sice luxusnějších a rozměrnějších vozů, ale jinak jako z roku 1971. Stejný formát.
Takové „využití“ prastarého, magického, cenného prostoru je samozřejmě sto let za opicemi. Je to na první pohled vulgární a v době, kdy se okupace městských center individuálním motorismem chápe jako problém, úplně nepatřičné. Otázka nezní, jak zajistit parkování, ale jak to udělat, aby ti, kdo skutečně nemusí, přestali autem do takových míst, lehce dosažitelných MHD nebo pěšky, vůbec jezdit. Situace je přehledná, parkoviště na Malostranském náměstí nemá co dělat a je třeba ho zrušit nebo omezit na několik málo stání. Radnice Prahy 1 k tomu míří.
Nedá se čekat, že se to bude líbit všem. Ale tenhle odpůrce je opravdu speciální: Poslanecká sněmovna.
"My toto parkoviště prostě potřebujeme," říká poslanec ČSSD Roman Váňa. "S auty je to náměstí hezčí, smysluplnější, živější, prázdné bez aut mi to přijde podle návrhů, co jsem viděl, ošklivější, nelidské."
Váňa je poslancem od roku 2010, takže ve funkci nepamatuje dobu, kdy se Parlament roztáhl pomalu přes polovinu dolní Malé Strany. Bylo kolem toho ještě po letech hodně zlé krve. Poslanci se chovají jako jiný lidský druh, který se nesníží na úroveň „obyčejného“ člověka. Je pro něj zřejmě nepředstavitelné, že by měli bydlet na okraji Prahy a dojíždět. Dáváme poslancům na vědomí, že zásadně nesouhlasíme s jejich záměrem vybudovat z Malé Strany poslanecké ghetto.
Poslanec Váňa nebyl poslancem ani v době, kdy Sněmovna nechala přestavět starý dům v Nerudovce na poslanecké byty a vybetonovat tu dvoupatrové podzemní garáže pro 60 automobilů, o čtrnáct víc, než bylo bytových jednotek. Malá Strana je v ohrožení, to myslíme zcela vážně. Pokud zde ještě zůstaly domy, které nebyly vráceny v restituci, nekoupili si je nájemníci či v nich není zastupitelský úřad, obáváme se, že si je zabere Poslanecká sněmovna, a to tak, že si na zabavený dům odhlasuje zákon, aby zabránila odporu občanů. (Citáty z Obecních novin Malé Strany a Hradčan, 2002).
Situace postupně skončila vítězstvím poslanecko-turistického pojetí nad místními usedlíky. Hodně lidí si na to zvyklo, co jim taky zbývalo, ale svéráz historické čtvrti je do značné míry tentam. Pachuť zůstala. Ghetto je o víkendech pusté a prázdné.
Zkušeností této proměny Malé Strany nezatížený poslanec asi nedoceňuje, jak arogantně působí, když se teď začne hrdlit o třicet parkovacích míst na náměstí. Samozřejmě, pro členy, zaměstnance a VIP návštěvníky Parlamentu je parking ultra pohodlný, mají to přes ulici. Ale argumenty jako „nikdy nevíme, kdy přesně skončíme, často pracujeme do noci“ jsou slaboučké. Omezit a přizpůsobit se v tomto případě mají řidiči, ne ti druzí.
Automobilové a poslanecké sobectví v jednom.
Poslanci Váňovi připadá náměstí s auty „hezčí, smysluplnější, živější“ než bez nich. S tím musíme souhlasit – pokud náměstí hodnotíme podle stejných měřítek jako parkovací plochu před nákupním centrem u dálnice. Ta taky vypadá smysluplněji, když na ní stojí nějaká auta.
Roman Váňa přitom není, nemůže být, nějaký do morku kostí nekulturní barbar. V životopise mimo jiné má zástupcování ředitele hradu Bouzova, rekvalifikační studium v oboru památkář, dva roky dělal poradce ministra kultury pro ochranu kulturního dědictví, od května 1999 do června 2000 byl ředitelem Památkového ústavu středních Čech.
Tím pádem by snad mohl mít i estetické cítění, smysl pro důstojné využívání veřejného prostoru, pro harmonii různých funkcí města. A přesto se mu náměstí se zaparkovanými auty líbí víc než náměstí bez zaparkovaných aut. To je vážné. Že by ho tak změnila poslanecká práce?
