Tento týden jsme zažili zatím dvě pozoruhodné konfrontace politiky s minulostí. Brněnské zastupitelstvo se omluvilo za divoký odsun Němců, pražští radní odmítli mariánský sloup na Staroměstském náměstí.
Na to první s nelibostí reagoval hejtman Michal Hašek: "Politika nemá hodnotit a interpretovat historii." (Pomiňme, že jde o jednu z vášní Haškova spojence Miloše Zemana.) A adept prezidentství Zdeněk Škromach se k Deklaraci smíření a společné budoucnosti postavil přímo: "Vypráskat tyto kolaboranty!" vzkázal na Facebooku. Jestli tím myslel brněnské zastupitele, nebo i odsunuté Němce, není zřejmé, a onen komentář už byl mezitím smazán.
V případě obnovy mariánského sloupu jsou pro víceméně jen lidovci v čele s radním Janem Wolfem (ano, to je ten přes Karla IV.). Odpůrci monumentu sice hovoří i o plýtvání penězi (primátorka Krnáčová), podstata ale také zde spočívá v tom, jak vidíme své dějiny. Sloup jako nežádoucí symbol habsburské a katolické poroby berou přímo sami politici, anebo si politici alespoň uvědomují, že to tak vnímá dost voličů. Takže: zamítá se.
Historickou argumentaci proti sloupu rozvinul například náměstek Matěj Stropnický (… připomínka Vestfálského míru, konečné porážky pobělohorského programu českého exilu v čele s J. A. Komenským…). A Piráti, věrni odkazu anarchisty Franty Sauera, rovnou vydali prohlášení, že "… stavět na Staroměstském náměstí katolický falus (sic!), který byl svržen při založení republiky, je zcela zvrhlé."
To jsou věci. Že nás rozvášní hodnocení druhé světové války a dobových okolností, už tolik nepřekvapí. Intenzivní zkušeností byla prezidentská volba 2013, pak ohlasy na ruský nápor na Ukrajinu a naposledy 70. výročí osvobození. Ověřili jsme si, že je to horké. Ale že se mlátíme po hlavě i dějinami starými tři a půl staletí, to je přece jen novinka.
Mariánský sloup se nebere jako umělecké dílo, nýbrž jako symbol ukrutné rekatolizace, která, kdybychom dopustili jeho znovuvztyčení, hrozí vpadnout nám znovu do zad. Neřeší se architektura ani to, jestli je správné instalovat kopii - hlavní problém spočívá v závadném ideovém poselství sloupu! Který se nejeví jako barokní pomník, nýbrž jako popření roku 1918, a kdybychom si s ním zadali, budeme zřejmě trpět dalších tři sta let. Uf.
V tom případě má problém celé baroko, protože nějaký "ideologický smysl" tehdy měla nejméně každá druhá stavba (ne jako dneska). Tím smyslem bylo katolictví, takže kostely, kláštery jsou apriori podezřelé. Někdo by měl prověřit, jestli je nepomáhali stavět nějací prokatoličtí kolaboranti a neměli by se za to nám všem, dědicům Husa a Komenského, omluvit. Nebo alespoň potomci Dientzenhoferů. A ty sochy Jana Nepomuckého, to už je vyložená provokace.
To vše se odehrává ve dnech, kdy si katolíci připomínají dvacáté výročí neblahého svatořečení Jana Sarkandera. Náhoda? Nemyslím si!
A teď vážně. V jedné pošumavské obci, za komunistů základně Pohraniční stráže, stojí pomníček s vítězoslavným poválečným nápisem: Bílá Hora odčiněna! Hle: působivý oblouk sklenutý nad českými dějinami. Důkaz, že příběh mariánského sloupu a odsun Němců leží na jedné historické přímce, protažené v našich myslích až do dnešních dnů.
Rehabilitace, respektive omluva, se v obou případech berou jako "národní zrada" stejného druhu. Mohly by být i smířením, pokud by o něj byl zájem a nebralo se jako "přepisování historie", o které tu samozřejmě vůbec nejde. Ale to ne, své mindráky si rozvracet nedáme!
To je pak těžké. Když budí vášně nejen rok 1945, ale zřejmě i třicetiletá válka - a to nás ještě letos čeká mistr Jan Hus a napřesrok Karel IV. -, tak se asi těžko můžeme vyrovnat s komunistickou totalitou nebo ještě novější minulostí. Nemáme to zpracované, národní paměť nefunguje, jsou v ní chyby.
Určitě se to taky dá nechat, jak to je, žádný sloup na Staromáku nestavět, a zůstane místo na velkoplošné obrazovky, trhy, showbiz, předzahrádky a tak dále. A bude klid - na zábavu.
