Nedávno jsem psal o tom, jak chce ministr dopravy za ANO Dan Ťok zvýšit některé pokuty pro řidiče až na trojnásobek. Upozornil jsem, že se české silnice a dálnice nacházejí v dosti zoufalém stavu. Mizerná vozovka, neviditelné čáry, neustálá zúžení a objížďky šoféry stresují a ti pak dělají víc chyb. Stát by měl nejprve svoje věci uvést do pořádku, sám fungovat, policie by měla chytat piráty, což nedělá. Pokud to nepomůže, pak snad i zvedat pokuty.
Věc má mnohem více aspektů. Jeden je klíčový a u nás platí už léta: nefunguje odrazování od neukázněnosti. Ministerstvo dopravy, jež je garantem silničního zákona, tvrdí, že ztráta bodů už autopřestupkáře neděsí. Bodový systém platí od roku 2006, o pár let později byl poslanci částečně „vykastrován“, otupen, nyní prý ztrácí účinnost. Proto chce Dan Ťok, aby pokuty byly absurdně mastné.
Jenomže žijeme v Česku, tedy v zemi, kde neplatí skoro nic a všecko je jen jako, i pokuty. Jak zjistilo Aktuálně.cz, bez trestu už dnes zejména v Praze a ve středních Čechách vyvázne zhruba každý druhý řidič, který jel třeba opilý, příliš rychle anebo zavinil nehodu. Jak se to dělá? Nezaplatíš pokutu na místě, jdeš do správního řízení a tam to za tebe vezme advokát nebo specializovaná firma. Je jich plno (viz třeba www.pokutyfuck.cz). Protáhnou řízení přes rok, tedy přes promlčecí lhůtu, a viník snadno unikne.
Pohybujeme se v začarovaném kruhu. Policie i doprava by chtěly, aby ubylo nehod, hlavně smrtelných a těch s těžkými zraněními. Proklamace funguje, leč tím to hasne. Policie málo vynucuje dodržování pravidel. Na nebezpečných úsecích ji nevidíte, nebo to tam neumějí. Soustředí se nejradši na opravdu „rizikové“ události, jako je špatné parkování nebo měření rychlosti tam, kde je povolena absurdně nízká. Proč? Na takových úsecích se snadno „vytěží“ prachy na pokutách. Jenomže nevytěží, protože je stát ve finále neumí včas a profesionálně odůvodnit a vybrat.
Nevyškolení, líní, neschopní úředníci
Proč to neumí? Problémy s pokutami se táhnou nejméně tři roky. Podle Ladislava Decarliho, právníka z oddělení správního řízení v silničním provozu na ministerstvu dopravy, jsou na vině nevyškolení, líní a často neschopní úředníci. Neznají pořádně zákon, neumějí napsat rozhodnutí o pokutě, někdy možná zdržují úmyslně, je jich málo atd.
Tohle se ví a stejně se nic neděje? Podivné? Ne. Silniční přestupky jsou jako daně, týkají se prakticky každého. A to je ten malér. Týkají se i poslanců, zastupitelů na magistrátech, úředníků, policistů. Kdyby systém fungoval, šel by i po nich. To je jedna z hlavních příčin, proč zůstáváme pro řidiče riskantní zemí. Stav, kdy to policie fláká (viz nebezpečné úseky), kdy to úředníci neumějí, vlastně vyhovuje skoro všem. Nevyhovuje jen obětem dopravních nehod.
Skutečně přestal fungovat bodový systém? Poslanci zavedli jakýsi souběh, když spácháte x přestupků za volantem, řeší se jen ten nejvážnější, ostatní ne. Tím bodům vylámali zuby. A přece dál fungují. Řidiči z povolání i ti ostatní nechtějí přijít o papíry. Statistika ukazuje, že „boďák“ zas tak úplně bezzubý není.
Od roku 2006 úřady evidovaly 5,5 milionu přestupků a trestných činů. Začátkem letošního roku přišlo o řidičák již celkem 38 570 řidičů; dosáhli dvanácti bodů, rok nemohou řídit. Devět až jedenáct bodů nasbíralo 16 tisíc šoférů, poměrně snadno mohou ztratit vůdčí list.
Typicky české: doprava chce pokutovou blamáž, nevybírání pokut, řešit dvěma způsoby: jejich zvýšením, jak už bylo řečeno, a za druhé prodloužením promlčecí doby na dva roky. To má platit od října. Pomůže to?
Slizký had vždycky unikne
Právník ministerstva dopravy Ladislav Decarli neskrývá skepsi: „Já si to nemyslím. Pokud by pracovali (úředníci), jak mají, tak se i v Praze, kde je přestupků nejvíc, vejdou už do jednoho roku. Pokud prodloužíme prekluzivní lhůtu, tak jenom poodvalíme tu kuličku a vzápětí budeme tam, kde jsme byli. Samozřejmě by to někde pomohlo, ale myslím si, že je to zanedbatelné číslo.“
Prodloužení lhůty z roku na dva má i další stinné stránky. Pojedete na červenou, a pokud to dobře dopadne, pokud náhodou úředníci zapracují, dostanete pokutu třeba až za dva roky! Taková represe ztrácí smysl.
Zase: je to takové to české „jako že se něco dělá“, „jako že to řešíme“, ale ve skutečnosti zůstávají notoričtí přestupkáři, piráti a řidiči, kteří na druhé kašlou, v klidu. Dva roky? Pohoda, nedohlédnutelný horizont.
Lhůty se pokouší řešit i vnitro. Do Sněmovny odeslalo návrh změny přestupkového zákona. Na většinu přestupků se v novele dál váže roční promlčecí lhůta, jenomže mají platit nová pravidla, jak její plynutí přerušit. Díky tomu by se doba pro vyřízení přestupku mohla protáhnout dokonce až na tři roky. To už řidič zapomene, že něco spáchal.
Nebylo by náhodou mnohem účinnější, kdyby stát špatné úředníky prostě trestal nebo, pokud penále nepomůže, vyházel? Neustálé novely všeho ztrácejí smysl. Recept je prostý: fungující policie, která nebuzeruje, ale skutečně chrání, a fungující, profesně zdatní úředníci, kteří umějí pokuty ukládat.
Ztrojnásobit pokuty? Proč, když se stejně nevyberou? Tohle geniální opatření zas dopadne na slušné řidiče. Slizkých hadů, kteří umějí unikat právu, se nedotkne. Ti si to zařídí, ale ti nás pak taky na silnicích nejvíc ohrožují; „nadlidé“ s kontakty na úřadu.
S vyššími dopravními pokutami je to podobné jako s daněmi. Stát je neumí vybírat, tak je zvyšuje. Stupidní. Nebo jako s výchovou dětí. Rodiče je nezvládají, nemají na ně čas, tak se neustále vracejí požadavky, aby byla snížena hranice trestní odpovědnosti.
Stát svou roli na silnicích neplní. Jsou ve špatném, šoféry stresujícím stavu. Nezvládá své policajty a úředníky, kteří nepracují, jak mají. Tak se uteče k vyšším pokutám. Nonsens. Stát má nejprve fungovat sám.
