Probíhá Suchej únor, kampaň na podporu mužského zdraví. Musíme, my chlapi, taky myslet trochu na sebe, ukazuje se čím dál víc. Kdo se přidal k Suchýmu únoru, dvacet devět dní nebude konzumovat žádný alkohol. Akci už čtvrtý rok za sebou pořádá Liga otevřených mužů (LOM).
Ze statistik vyčteme, proč Suchej únor míří na muže. Průměrný český muž vypije za rok 18,6 litru čistého lihu a závislost na alkoholu mu hrozí třikrát více než tuzemské ženě. Experti uvádějí další zarážející čísla: dvaceti třem procentům českých mužů hrozí závislost díky nadměrné konzumaci alkoholu.
Liga otevřených mužů ovšem není žádný "antichlastací" spolek, snaží se spíš rekonstruovat, znovu vybudovat české muže. Jedním z kroků, jak naše hroutící se já pozdvihnout, jak nám zvednout troskotající sebevědomí, má být půst od pití. Suchej únor se mimochodem částečně překrývá s postním obdobím před Velikonocemi. Katolíkům ovšem jde o záchranu člověka, nejen chlapů.
Suchej únor je dobrá akce. Když takřka čtvrtině českých mužů hrozí alkoholismus, každá cesta, jako tenhle skluz do totálního zblbnutí brzdit, stojí za hřích. Podle šéfa LOM Martina Járy se na Facebooku letos připojilo 1700 lidí. Loni tisíc. Není to žádná masovka, ale nevadí.
Chlastat je u nás samozřejmost, cosi jako společenská povinnost, atribut češství. Kdo nepije, není Čech, nebo: Čechy pivům, mohli bychom skandovat. Kdo ve společnosti českých mužů nepije, okamžitě k sobě poutá negativní pozornost. Řeknete: "Dneska si nedám," a už to jede: "Proč si nedáš? Co ti je? Jseš marod?"
Odmítnout pít vyvolává posměch i zvláštní péči, snahu přesvědčit odpírače, aby si dal a "neblbnul". Proč? Tomu, kdo do sebe lije pivo nebo něco jiného, kdo se chová jako správný Čech, by mohlo být buřt, že jiný nepije. Ale není. Společenství pijících, nechci říct pijanů, nesnáší jinakost.
Suchej únor tedy není jen možnost orazit si od kocoviny, ale taky možnost budovat si ego, ukázat, že jsem osobnost, která nemusí jít s většinou, jež se druhý den ráno svou grandiózní kocovinou chlubí, je litována a opečovávána.
Pití alkoholu se stalo smečkovitou záležitostí, smysl má ve skupině. Zařazujete se, včleňujete, jste smečkou přijímáni, uznáni, patříte do ní. A jakmile do toho spadnete, stanete se poctivým českým alkoholikem, pijete si už pěkně taky doma, hýčkáte flašku.
Čechomuž kontra individuální muž
Jde tedy o dvě závislosti: na pití a na skupině. U nás na zdrcující většině. Nepít v Česku je výjimečné. Abstinovat, nebo pít málo. Suchej únor je tedy v našich podmínkách útokem na soudržnost alkoholem rozložené a oslabené (my ale říkáme stmelené) mužské společnosti.
Psycholog Jára spojuje kampaň LOM proti závislosti na alkoholu s mužskou identitou. Tvrdí, že díky emancipaci žen muži ztratili část svých "výhod", a proto "znejistěli". Nepít v únoru má tedy začít cestu hledání sebe sama, vytrácející se, v chlastu utopené mužské identity.
Souvislost zpochybněného mužství a posíleného ženství prý skutečně existuje. Věci se změnily (k lepšímu). Ale mužská nejistota souvisí i s dalšími moderními posuny, především pak se stavem celé české společnosti.
Mužská identita, muž jako ochránce, bojovník za ženu, děti, rodinu, tuhle představu vygumoval minulý režim. Krotit vzpurné, jinak smýšlející, samostatné, to bolševici provozovali ve velkém a drsně. Pokračuje to dál. Neosobnost, nevyčuhovat, nestavět se na zadní, tyto postoje zapustily kořeny. Dnes osobnostem, které zlobí, nehrozí kriminál, ale třeba vyhazov z práce.
Suchej únor učí zdomácnělé, ochočené muže stát proti většině, vzpírat se zavedeným rituálům. Myslet samostatně. Myslet. Při nepití myslím na sebe, ale zároveň to má smysl pro mé okolí. Pro přátele (i pro ty závislé), pro ženu, družku, děti.
Co nám v Česku chybí, je vůle vzpírat se, hádat se s většinou. Být proti. Tím si trénuju to ego, které má smysl pro mé okolí, pro mé děti. Při odmítání alkoholu se to dá skvěle trénovat. Měsíc nechlastat najednou nabývá jiného významu. Stává se ze mě individuální muž tím, že se přestávám chovat jako standardní čechomuž.
Nemyslím, že za ztrátu tuzemské mužské identity mohou ženy. Ty, které jsou skutečně ženami (není jich zase tolik, starší české ženy prošly stejnou bolševickou masáží a jsou stejně ustrašené jako čeští muži, jejich mladší dcery je zhusta následují), těch nemnoho emancipovaných žen chlapům naopak pomáhá, aby našli sebe. Slouží jim nikoli jako doplňky, nýbrž jako protějšky.
Psycholog Martin Jára na otázku, jak se dnes z chlapce stane muž, odpovídá: "Nejvíc, když má vlastní dítě." Když převezme odpovědnost za někoho jiného, stará se. To je pěkné. Zpátky k Suchýmu únoru: opilý otec není chlap, ale bláto.
