Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
26. 11. 2015 10:00

Tajné služby EU proti džihádistům: Podhodnocené, málo kooperující, odhodlané

Státy EU si málo důvěřují, tajné služby málo sdílejí informace. Chybí jim zastřešení. Teroristům to usnadňuje vraždění.
Brusel střeží po zuby ozbrojení vojáci a policisti. Jak se bránit džihádistům?
Brusel střeží po zuby ozbrojení vojáci a policisti. Jak se bránit džihádistům? | Foto: Reuters

Po každém velkém útoku teroristů na Západě se znovu objeví úvahy: Selhaly tajné služby? Musíme omezit vlastní práva a svobody, abychom se džihádistům ubránili? V Paříži zahynulo 130 lidí a ty otázky jsou zpátky.

Po 11. září 2001, po útoku Al-Káidy na New York a Washington, Spojené státy přijaly protiteroristický zákon, Patriot Act. Padla „zeď“ mezi tajnými službami a FBI. Bezpečnostní agentury mohly odposlouchávat telefonické hovory řadových občanů či sledovat e-mailovou poštu mezi lidmi v USA a v zahraničí bez svolení soudu.

Potenciální teroristé byli drženi mimo soudy v Guantánamu, mluvilo se o mučení, o tajných věznicích CIA mimo území USA. Šmírování narušovalo soukromí občanů mnoha zemí světa: odposlouchávání telefonů, sledování bankovních převodů, pročítání e-mailů. Zásadně se změnil režim na letištích, mnohonásobně zpřísnily kontroly.

Patriot Act a další kroky mají řadu kritiků. Ale americká opatření fungují. Navíc byl v USA zřízen výbor kontrolující, jestli není nezákonně porušována ochrana soukromí a osobní svobody (Privacy and Civil Liberties Oversight Board). Amerika si s terorem poradila.

Evropská unie ovšem nejsou Spojené státy. Tvoří ji 28 velmi rozličných zemí na různé úrovni. Také úroveň policií a tajných služeb je nesrovnatelná. Neexistuje žádná FBI, žádná CIA (jež má v USA přes 20 tisíc agentů). Jen se celé roky mluví o „nutnosti hlubší spolupráce“ tajných služeb a policií. Osmadvacítka je jako celek spojena poměrně čerstvě, ne do hloubky, postrádá důvěru mezi jednotlivými zeměmi.

Potíž je kvalita agentů jednotlivých zpravodajských agentur, ale samozřejmě i kvalita vedení služeb. Uvědomme si, že v Česku máme vojenskou tajnou službu v podezření, že na objednávku milenky premiéra sledovala manželku premiéra. Vyměňujte si pak s takovou službou veškeré informace.

Důvěra a prezident putinovec

V EU vedle sebe stojí státy postkomunistické versus státy zakládající. Po pádu bolševika ne všechny postkomunistické země prošly očistou tajných služeb. Česká civilní kontrarozvědka byla vyčištěna a dokáže na poměrně slušné úrovni kooperovat. To se dařilo i civilní rozvědce.

Proti terorismu je kooperace klíčová. Jednak spolupráce tajných služeb a policií uvnitř země, jednak externí spolupráce všech zemí osmadvacítky. Vyžaduje výměnu informací. A zde narážíme na problém: ochrana tajných zpráv. Jak máte sdílet supercitlivé údaje, když ze služeb tečou ven? Zase to známe u nás, kauza Petržílek a vynesení odposlechů z BIS.

Ochrana velmi citlivých údajů souvisí s politikou. Služby se zodpovídají vládám, někde, třeba u nás, poskytují tajné zprávy i prezidentovi. Pokud země EU přestává být důvěryhodná, těžko si s ní jiné služby budou ochotně vyměňovat přísně tajné informace. Odtud se odvíjí velká odpovědnost politiků za svoje činy. Těžko si udržíte důvěru, když máte prezidenta putinovce.

O sdílení informací se hodně mluví, v reálu však probíhá málo, nedostatečně. Do jaké úrovně závažnosti zprávy jsou agentury ochotny ji poskytnout? Předávání informací je riskantní proces, protože může džihádisty vést k odhalení původního zdroje. Zprávy nemusejí pocházet jen z území státu, který je předává.

Po teroristických útocích v Paříži se ministři vnitra a spravedlnosti EU shodli na vyšší intenzitě výměny zpravodajských údajů. Mimo jiné při sledování finančních toků. Eurokomisař pro vnitro Dmitris Avramopulos dokonce prohlásil, že je čas položit základy pro ustavení společné evropské zpravodajské agentury.

To je pěkné, ale předcházet musí několik kroků. Audit tajných služeb. Jejich kvality, schopnosti chránit informace. Navíc bezpečnost spadá do pravomoci jednotlivých členských zemí. „Neumím si představit, že bychom se v této věci vzdali národních kompetencí,“ prohlásil již jasně německý ministr vnitra Thomas de Maiziére.

Jen 5 z 28 dodává informace

Ministři chtějí zlepšit spolupráci s Europolem, který má koordinovat policejní práci, ale nestal se europolicií. Někteří ministři vnitra připomínají, že databázi Europolu týkající se radikálních islamistů a jejich cest do Sýrie a Iráku doplňuje pouze pět unijních států! Od začátku roku 2016 má začít fungovat specializované protiteroristické středisko Europolu. Pokud země dodají experty...

Protiteroristický koordinátor Gilles de Kerchove žádá, aby do Schengenského informačního systému (SIS II) proudily veškeré informace o evropských džihádistech ze zemí EU. Když si uvědomíte, co se v Evropě děje, je šokující, že toto ještě nefunguje. Zjevně bude muset přijít více atentátů, aby se ledy hnuly.

Tajné služby mnoha evropských zemí jsou podhodnoceny. Přestože Paříž není první brutální útok, stejně byly rozpočty služeb seškrtávány, mají málo lidí, málo expertů. Teď nemá smysl mluvit o našich tajných službách; i ty však neustále žádají vyšší pravomoci a víc peněz.

Některé teroristické útoky v Evropě připravili lidé, o kterých tajné služby věděly, které označily za potenciální extremisty. A přece je neuhlídaly. Proč? Podezřelých je mnoho a špiónů či speciálních policistů málo.

Netýká se to jen tajných agentur. Holger Münch, prezident německého BKA (Bundeskriminalamt), mluví o tom, že ani právně, ani personálně není jeho úřad s to neustále sledovat všechny podezřelé. Proto hledá jiné metody: „zhušťování informací“, nové analytické nástroje, které umožní lépe určit, kdo je skutečně nebezpečný. Na území Německa Münch mluví o 420 nebezpečných lidech spojených s terorismem; jejich počet se během několika let ztrojnásobil.

Množství potenciálních teroristů a jejich spolupracovníků je tak velké, že i pro nejsilnější tajné agentury nepadá v úvahu všechny nepřetržitě monitorovat. Podle expertů vyžaduje sledování jednoho podezřelého 24 hodin denně a po delší dobu 20 až 60 lidí. Perfektně vycvičených lidí.

Buď se víc spojit, nebo rozpadnout

V posledních dnech s napětím sledujeme Belgii, která se snaží odvrátit hrozící útoky islámských teroristů. Kristof Clerix, autor knihy Belgické zpravodajství, říká: „Belgie disponuje tisícovkou tajných agentů a na seznamu podezřelých má 800 islamistů.“ Tamní agenti navíc musejí sledovat cizí špióny, kteří mají zájem o vedení EU a NATO. Belgická tajná služba je finančně podhodnocená.

Britský list The Guardian krátce po teroru v Paříži napsal, že francouzské tajné služby denně čelí dilematu, které vzniká díky propastnému rozdílu mezi svými početními stavy a množstvím podezřelých. Francouzské tajné služby a policie mají odhadem pouhých 500 až 600 expertů na fyzické sledování lidí. Jenomže agentury evidují 11 tisíc lidí, kteří byli vyhodnoceni jako potenciální ohrožení národní bezpečnosti.

Pak je těžké hovořit o selhání služeb; ano, selhaly, ale de facto nemohly při svém podhodnocení neselhat.

Takto se dá pokračovat dál a dál. Nářky a výtky, popis nedostatečností, slabin. Přesto platí, že jakási kooperace služeb a policií existuje; Česko dostává avíza, když se k nám vydá nějaká podezřelá osoba. Některé země spolupracují na slušné úrovni, kupříkladu Británie, USA, Kanada, Austrálie a Nový Zéland ( „Pět očí“). Intenzivní spolupráce probíhá mezi Británií a Francií.

Výměna informací je nutná. Neobejde se bez důvěry. V době teroru potřebujeme silné služby. Stejně silná musí být i jejich kontrola. U nás je minimální. Poslanci smějí jen do uzavřených kauz. Některé vyloženě zpravodajské instituce nejsou kontrolovány vůbec, kupříkladu FAÚ, Finančně analytický útvar ministerstva financí.

Máme si kvůli strachu z terorismu nechat oklestit práva, zničit soukromí? Ne. Tajné služby mají dnes dost nástrojů, nefunguje jejich využití. Smysl má posílit výměnu dat, třeba o cestujících na letištích. Smysl má dodržovat vlastní pravidla, kupříkladu v obavách z násilí živelně nerušit Schengen.

Tajné služby a policie ve Francii, Belgii, Německu, Británii jsou odhodlané své země bránit. Zároveň džihádisté tlačí EU k rozhodnutí. Buď se víc spojí, naučí do hloubky spolupracovat, vyměňovat si informace, důvěřovat si, bránit se teroru, nebo se rozpadne. Pak by se každá země musela chránit sama.

 

Právě se děje

Další zprávy