Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
2. 5. 2016 10:35

Udření Češi pracují už skoro všichni, ale politici dál bojují s třeskutou nezaměstnaností

Většina lidí si myslí, že „cizinci nám berou práci“. A zároveň průmyslu chybí desítky tisíc dělníků. To musí být nějaké nedorozumění.
Někteří politici bojují s nezaměstnaností až příliš zuřivě. Stát nemá ani tak obstarávat pracovní místa, jako vytvořit prostor pro aktivitu firem a jednotlivců.
Někteří politici bojují s nezaměstnaností až příliš zuřivě. Stát nemá ani tak obstarávat pracovní místa, jako vytvořit prostor pro aktivitu firem a jednotlivců. | Foto: Isifa/Thinkstock

V České republice je momentálně nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, už jsme překonali dokonce i Německo. A statistický úřad oznámil, že práci má poprvé od roku 1993, tedy od rozpadu Československa, víc než pět milionů lidí. Také zaměstnanost láme rekordy – směrem vzhůru.

To mimo jiné za situace, kdy Češi tradičně obsazují přední příčky v žebříčcích upracovanosti, porovnávajících, kolik hodin týdně v zaměstnání tráví.

Zdá se, že víc než teď pracovat nemůžeme. Že přirozeného dna nezaměstnanosti bylo dosaženo. Mezi nezaměstnanými – respektive těmi evidovanými na úřadech práce a pobírajícími podporu – vždycky bude nějaké procento lidí, kteří pracovat nechtějí, nebo jsou nezaměstnaní úmyslně „mimo sezonu“, anebo jsou reálně nezaměstnatelní, prostě jejich kvalifikaci odpovídající práce v dosahu není. Stlačit nezaměstnanost ještě níž je ve svobodné tržní ekonomice téměř nemožné. Ne každý nezaměstnaný je zároveň uchazečem o práci.

„Práce je plno, jenom lidi nechtějí makat. Já pracuju už patnáct, šestnáct let a za tu dobu se mi nestalo, že bych nesehnal práci,“ citoval Českokrumlovský deník v reportáži z úřadu práce jednoho muže z vesnice poblíž okresního města.

Na druhou stranu, „půl milionu nezaměstnaných“ (podle posledních čísel 443 tisíc) zní pořád naléhavě, a nemusí to být to být zrovna na 1. máje a na levicovém mítinku. Boj s nezaměstnaností (známe také termín „armáda nezaměstnaných“) jsou politici odhodlaní vést do posledního muže. Kdekoli na světě a v jakékoli ekonomické situaci. Tenhle prapor si nikdy nenechají vzít.

Vždycky budou místa, kde je nezaměstnanost skutečně vážná, protože jde o chudý kraj nebo tu zavřela fabrika. Vždycky budou existovat těžké osudy konkrétních nezaměstnaných. A vždycky bude možné nezaměstnanost vydávat za úspěch nebo průšvih, podle její výše a podle toho, kdo vládne a kdo je v opozici. Nezaměstnanost je politický fetiš.

Nezaměstnaností se dá samozřejmě také strašit. Obava ze ztráty zaměstnání je přirozená, není na ní nic špatného. Ale když 60 procent lidí soudí, že „zaměstnávání cizinců připravuje naše lidi o práci“, a dvě třetiny si podle průzkumu STEM myslí, že „v České republice pracuje příliš mnoho cizinců“, jde v konfrontaci s realitou o iracionální úsudek. Už proto, že zaměstnavatel může přes úřad práce získávat cizince jen na pracovní místa, která nelze obsadit českými občany.

Strach, že „cizinci nám vezmou práci“, je jedním z projevů dlouhodobé nedůvěry k cizímu jako takovému, kterou někteří politici stále intenzivněji živí. Kromě toho další, dejme tomu ti vládní, zase boj s nezaměstnaností vedou s až nepřiměřenou zuřivostí. Za každou cenu. Tváří se, jako by nezaměstnanost byla asi tak dvojnásobná.

Mocně pobízejí investice zahraničních firem, často typu „lepší montovny“. A kdo v těch továrnách bude pracovat? Češi už pomalu docházejí, cizince, levné cizince, dovážet nechceme, případně jim nezrušíme víza. Devadesát procent firem sdružených v Asociaci exportérů pociťuje nedostatek pracovních sil. Českému průmyslu prý chybí 70 tisíc dělníků a další tisíce inženýrů. Není divu, že se začíná mluvit o robotech…

A je v čase minimální nezaměstnanosti opravdu nutné rozjíždět státní projekt příspěvku na dojíždění za prací (zatím v pěti krajích, částka 1000 – 3500 korun měsíčně pro dlouhodobě nezaměstnané)? Není lepší, už kvůli byrokracii, snížit zaměstnavatelům odvody a nechat je, ať si pracovní síly motivují a obstarávají sami (ti velcí už to stejně dělají)?

Co má smysl: například když ministerstvo zemědělství chce do roku 2030 snížit vývoz surového dříví na polovinu a tuzemským zpracovatelům zaručovat stálou cenu odebíraného dřeva. To vypadá jako perspektivní podpora podnikatelské aktivity a tím pádem zaměstnanosti. (Bohužel řada pil už byla mezitím zrušena a dřevozpracující průmysl v pohraničí upadá, zatímco přes kopečky pendluje jeden kamion s kládami za druhým. Pracovní příležitost tak akorát pro dřevorubce a šoféry.)

Boj politiků s nezaměstnaností, notabene v dnešních kulisách České republiky, má své pseudo-rysy. Profesor ekonomie Milan Zelený v rozhovoru v Hyde Parku Civilizace prohlásil, že nezaměstnanost může klesnout až blízko nule, protože „všichni, které budeme potřebovat, budou zaměstnaní a ostatní budou bez práce – ale ne nezaměstnaní. Zdůrazňovat sledování nezaměstnanosti je přežitek z minulých dob, kdy vznikaly nové sektory a lidé se mohli uplatnit jinde. Dnes odcházejí, ale nejsou v našich registrech jako nezaměstnaní - my o nich nevíme.“

Nezaměstnanost je zlá – ale víme vůbec, s čím se to vlastně bojuje?

 

Právě se děje

Další zprávy