Reuters William E. Pomeranz, Reuters | Komentáře
Aktualizováno 25. 5. 2014 17:29

Ukrajina volí prezidenta. Vládě v Kyjevě zvoní hrana

Komentář agentury Reuters: Zdrženlivost, jakou Jaceňukův kabinet projevuje, je všeobecně pokládána za projev slabosti. Duch Majdanu možná žije dál, prozatímní vláda však vyčerpala své možnosti.
Pokud jsou poslední průzkumy přesné, směřuje Julija Tymošenková k drtivé volební porážce.
Pokud jsou poslední průzkumy přesné, směřuje Julija Tymošenková k drtivé volební porážce. | Foto: Reuters

Úspěšné vlády a jejich činy rychle upadnou v zapomnění. Ty neúspěšné, jako je ta, která byla na Ukrajině ustavena po bolševické revoluci v roce 1917, z historické paměti nevymizí nikdy.

Současná prozatímní vláda v Kyjevě je tu v mnoha ohledech přesčas. Přesto – pokud se o výsledku prezidentských voleb rozhodne již v prvním kole 25. května, má šanci odejít ze scény víceméně potichu a se ctí.

Prozatímní kabinety slouží jednomu základnímu účelu: mají znovu nastolit legitimní vládu. V podstatě ve všech případech se jedná o závod s časem. Označení „prozatímní“ je také spojeno se statutem činitele či instituce, jimž chybí legitimita, udělená svobodnými volbami, a navozuje od začátku dojem dočasnosti.

Současná vláda na Ukrajině není v tomto ohledu výjimkou. Bez nejmenších pochyb se jí nedostává oprávnění měnit ústavu. Na druhé straně nemá ani právo snažit se najít politický konsensus nezbytný k tomu, aby země přežila jako jednotný stát.

Prezidentské volby samy o sobě neposkytnou základ k tomu, aby se tak stalo. Vyřeší však alespoň otázku, kdo bude kontrolovat moc v zemi – a to je první krok na cestě k nalezení politického řešení dané situace.

Zástupci východoukrajinských regionů v novém kabinetu vesměs chybějí.

Podobně jako tomu bylo u dalších zemí, v nichž se náhle změnila vláda, je i prozatímní kabinet v Kyjevě plodem politického a ekonomického kolapsu, který země prodělala. Prezident Viktor Janukovyč přivedl Ukrajinu k bankrotu, pošlapal ústavu a nakonec se rozhodl nechat střílet na demonstranty v Kyjevě, aby pak uprchl do Ruska se značnou částí jmění, jež nabyl.

Ačkoliv ale převážná většina ukrajinského zákonodárného sboru, Nejvyšší rady, zvedla hlas pro to, aby byl Janukovyč odvolán z funkce, proces impeachmentu, zakotvený v ústavě, formálně vůbec nebyl zahájen.

I když tedy ukrajinská prozatímní vláda začala vykonávat svůj úřad s větším podílem legitimity než většina prozatímních kabinetů známých z minulosti, chybí jí zákonný status, který mohla získat jen tehdy, pokud by předání výkonné moci bylo v dokonalé shodě s ústavou.

Kritizováno bylo rovněž složení nové vlády. Nejenom premiér Arsenij Jaceňuk, ale i prezident Oleksandr Turčynov vzešli z politické formace spojované s bývalou předsedkyní vlády Julijí Tymošenkovou, zatímco zástupci východoukrajinských regionů v novém kabinetu vesměs chybějí.

Když se Jaceňukova vláda chopila svého úřadu, oznámila, že se v zemi budou do tří měsíců konat prezidentské volby. Tento termín se zpočátku zdál být přiměřený, při zpětném pohledu to však vypadá, že měl být posunut přinejmenším o jeden měsíc dopředu. Ukrajinský kabinet teď totiž čelí stejnému dilematu, jaké podrylo půdu pod nohama tolika jiných prozatímních vlád: Snaží se udržet celistvost Ukrajiny i národní jednotu, ačkoliv jí monopol moci uniká.

Žádný z problémů, jimž nyní čelí Ukrajina, nemůže být náležitě vyřešen bez prezidentských voleb.

Nedávná referenda v Doněcku a Luhansku navozují dojem, že prozatímní vláda přestala východ země kontrolovat. Žádný stát (s výjimkou Ruska) přitom hlasování neuznal za legitimní. Referenda však zároveň ukázala, že vláda v Kyjevě se nemůže spolehnout na armádu, policii a tajné služby, pokud chce v těchto regionech opětovně nastolit pořádek.

Někdo může namítnout, že násilí, jehož jsme na Ukrajině svědky, mohlo mít daleko dramatičtější průběh, zejména po událostech v Oděse, které skončily smrtí desítek proruských demonstrantů. Prozatímní vlády však nezískávají legitimitu na základě něčeho, co se nestalo. Zdrženlivost, jakou Jaceňukův kabinet projevuje, je všeobecně pokládána za projev slabosti.

Neschopnost prosadit zákony a pořádek byla vždy umíráčkem prozatímních vlád. Je ovšem nezbytné uznat, že vláda v Kyjevě dosáhla hned na několika frontách zásadního pokroku.

Podařilo se jí kupříkladu získat od Mezinárodního měnového fondu a dalších institucí na Západě peníze, aby mohla řešit finanční problémy vyvolané všeobecným chaosem v zemi. Zahájila rovněž rozhovory o budoucím uspořádání ukrajinského státu a navrhla, že převede některé důležité pravomoci na regiony a místní vlády.

Řešení ukrajinské krize leží někde v polovině cesty mezi principem federativního uspořádání země, k němuž se hlásí prozatímní vláda v Kyjevě, a požadavkem regionální nezávislosti, jak jej formulovali organizátoři referend v Doněcku a Luhansku. Nalezen musí být rovněž kompromis, jenž by zohlednil úsilí prozatímní vlády přiblížit zemi více Evropské unii a nijak nepředstírané obavy obyvatel na východě Ukrajiny, který udržuje tradičně velmi dobré obchodní vztahy s Ruskem.

Celonárodní dialog o těchto otázkách pokračuje a provizorní vláda, a to je nezbytné přičíst k jejímu dobru, se až doposud zdráhala podniknout kroky vedoucí k tomu, aby v tomto ohledu získala nějakou zásadní výhodu. Kyjev totiž zatím podepsal pouze politickou – nikoliv však ekonomickou – část asociační smlouvy s Evropskou unií, jejíž součástí je obchodní dohoda s EU, která stála u zrodu ukrajinské krize. Prozatímní kabinet se rozhodl přenechat takovéto zásadní rozhodnutí řádně zvolené vládě.

Zásadní je, že náhradní plán, jak vyřešit ukrajinskou krizi, neexistuje.

Žádný z problémů, jimž nyní čelí Ukrajina, nemůže být náležitě vyřešen bez prezidentských voleb. Pokud ovšem 25. května nezíská žádný z kandidátů většinu hlasů, čeká Ukrajince druhé kolo hlasování.

Někteří komentátoři zmínili možnost volby posunout – vzhledem k pokračujícím bojům na východě země. Takovýto odklad by však měl bezpochyby za následek ještě větší politické vakuum a to by současná vláda v Kyjevě už vůbec nebyla schopna zaplnit.

Pokud jsou poslední průzkumy přesné, směřuje Tymošenková k drtivé volební porážce. Jestliže ale Ukrajinci půjdou i k druhému kolu hlasování, bude to pro úřadujícího prezidenta a premiéra i jeho vládu znamenat další ztrátu legitimity, protože oba vzešli z její politické formace.

Mnozí komentátoři se domnívají, že v Doněcké a Luhanské oblasti budou volby do jisté míry narušeny. Zdá se navíc, že Rusko jejich výsledek neuzná – ať už bude jakýkoli.

Ukrajinci se přesto hlasovat chystají – a do země již také dorazili západní pozorovatelé, aby na průběh voleb dohlédli. Zásadním je přitom fakt, že náhradní plán, jak vyřešit ukrajinskou krizi, neexistuje.

Duch Majdanu možná žije dál, prozatímní vláda však představuje politickou sílu, jež vyčerpala své možnosti. A čas, který dostala pro svůj mandát, již vypršel.

Velká pozornost bude přirozeně věnována nové hlavě státu i způsobu, jakým se postaví ke zdánlivě neřešitelným problémům, jimž země čelí. Ať již do prezidentského křesla nakonec usedne muž, či žena. Přes všechny spekulace je přesto nezbytné připomenout, že dědictví prozatímní vlády je s ohledem na tyto volby silně na vážkách.

Pokud volby skončí fiaskem, potvrdí takový výsledek názory, podle nichž je současná prozatímní vláda politicky impotentní, a Ukrajinu to uvrhne do ještě divočejší spirály násilí a chaosu.

Pokud ne, pak bude pokojné předání moci důkazem toho, že Jaceňukova vláda dostála své primární odpovědnosti, a dokonce si možná i zaslouží pochvalnou – byť krátkou – zmínku v učebnicích historie.

William E. Pomeranz je náměstkem ředitele Kennanova ústavu při Woodrow Wilson Center for Scholars ve Washingtonu.

 

Právě se děje

Další zprávy