Ze začátku to vypadalo spíš jako kuriozita, dobrá tak k získání mediální pozornosti (což se podařilo). Senátor Jan Veleba (zvolen jako nezávislý, nyní předseda Strany práv občanů) přišel s myšlenkou, aby ten, koho Česká televize nebo Český rozhlas poškodily, byl na pět let osvobozen od koncesionářských poplatků. A kdokoli by chtěl, nemusel by platit 135 korun měsíčně celé ČT nebo ČRo, ale 162 korun přímo některému z regionálních studií anebo nějaké jiné kulturní instituci, třeba Moravské galerii nebo Filharmonii Brno, jak podotýká právník Zdeněk Koudelka.
Jde o zákon stěží realizovatelný, už kvůli ukrutné byrokracii, kterou by v praxi znamenal. A sám jeho autor – dosud známý především jako agrární, nikoli mediální odborník – přiznává, že „jak by to vypadalo finančně, nedokážu odhadnout, ale nemyslím si, že by z roku na rok došlo k tomu, že by lidé přestali platit koncesionářské poplatky“. Jeho motiv bude trochu jinde: „Že by vedení ČT vzalo kritiku vážně a začalo by se místo přehlížení a pohrdání snažit, aby se vysílání zlepšilo. A pokud by se tak nestalo, tak by čelili hrozbě snížení příjmů.“
Neboli jde o hrubý, neomalený pokus politika přimět Českou televizi k poslušnosti, přičemž Jan Veleba se zaštiťuje míněním „mlčící většiny“, jejíž několik set stoupenců přišlo v sobotu demonstrovat na Hradčanské náměstí. Údajný názor „většiny lidí“, že Česká televize nepřináší objektivní a vyvážené zpravodajství, tlumočil v pátek také prezident Miloš Zeman. (Šaráda s poplatky by se týkala i rozhlasu, ale politici mluví víceméně jen o televizi, která jim svým vlivem leží na srdci a v žaludku mnohem víc.)
Jakkoli jde původně o Velebův-Koudelkův návrh a oni jsou jeho mluvčími, ve skutečnosti je pod novelou zákona podepsáno hned patnáct senátorů. Kromě Jana Veleby jeho kolegové ze SPO František Čuba a Jan Palas, Václav Homolka z KSČM, Pavel Eybert z ODS a plných deset členů horní komory za ČSSD. Takže přesněji, neměli bychom mluvit o návrhu politika (Veleby), ale politiků v množném čísle, a rovnou politiků nejsilnější vládní a parlamentní strany. Věc je vážná.
Politici buď nerozumí, nebo nechtějí rozumět jinému zákonu, totiž o České televizi. Kde stojí, že „orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize, je Rada České televize. Rada má 15 členů.“ Tedy ČT se zodpovídá radě. Nic o tom, že místo patnácti radních má nastoupit patnáct senátorů, kterým se nelíbí zpravodajství a publicistika ČT. A tak ji podusí skrze poplatky. Že Česká televize obsahuje a znamená ještě mnohem víc než zpravodajství, je pro ně zřejmě podružné. Jan Veleba si vystačí se špatným, čecháčkovským bonmotem z internetových diskusí: „Demokracie začíná tam, kde končí signál ČT“.
A k čemu je tím pádem rada veřejnoprávní televize? A nemá k tomu, když na televizi útočí hlava státu a senátoři ji chtějí pustit poplatkovou žilou, taky něco říct?
Radu ČT volí Poslanecká sněmovna, a jak říká zákon, členství v radě je neslučitelné s funkcí prezidenta republiky, poslance nebo senátora atd. Celé je to vůbec pěkně legislativně ošetřeno. Dokud nepřijde Jan Veleba a spol. s tím, že je potřeba sáhnout televizi na peníze, „aby vzala kritiku vážně“.
V čem vidí Veleba a Zeman „problém“, o tom není třeba dlouze spekulovat. Viz jejich politické názory a senátorovy teze ze sobotního mítinku u Hradu: „Je ohýbaná pravda, je nám vnucován jediný správný názor a je nám brán prostor pro demokratickou diskusi. Je trvale znevažován prezident republiky. Jsou znevažováni ti, kteří nepapouškují oficiální propagandu a mají svůj názor.“
Veleba říká: „Hlavní ovlivňovatel veřejného mínění, veřejnoprávní televize, ztratila schopnost plnit svoji funkci.“ Tím, jinak si to těžko přeložit, zřejmě myslí funkci „ovlivňovat veřejné mínění tak, aby to mně-politikovi vyhovovalo.“ Totéž Miloš Zeman.
V éře relativizace informací – pravda je virtuální, všechno a nic – a v éře ruské propagandistické ofenzívy, která zasahuje i český mediální prostor, jde o zvlášť vážná obvinění. Pokud o ohrožení demokracie skrze média káže se standartou „Pravda vítězí“ za zády trio Veleba-Filip-Okamura, dá se to brát i jako špatný vtip. Ale tady jde o víc. Dostat Českou televizi pod tlak, učinit ji rukojmím populismu. (Že ČT není bez chyby a vždycky ji bude dost lidí za dost různých věcí kritizovat, je jiná věc.)
Deset senátorů sociální demokracie je příliš mnoho na to, aby se dal návrh novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích bagatelizovat. Rada České televize, pokud si chce zachovat důstojnost a v rámci možností emancipaci od politiky, by ho měla odmítnout. Anebo se chce znemožnit a klidně by, jak žádá senátorský návrh, rozhodovala, o kom televize zveřejnila nepravdivou informaci, a kdo má tím pádem pět let poplatkové prázdniny. Ale to už bychom se asi bavili o jiné radě a hlavně o jiné televizi. Velebovizi.
